XX. století

Konečně jsem se k Novecentu dokopal, za což jsem nesmírně rád. Ačkoliv je film časově náročný, tak se mi podařilo dokoukat ho až do konce, a vážně to stálo za to. Perfektně strukturovaný příběh s autentickou výpravou, který navzdory své šíleně dlouhé stopáži nepůsobí zdlouhavě a je v něm vše, co by mělo, respektive to co oko umělce B. Bertolucciho uznalo za vhodné. Troufale prohlásím, že XX. století je co se týče kvalit velmi srovnatelné s Kmotrem, protože i zde se jedná o bezchybné filmové dílo s velmi zdařilou výpravou podobného charakteru. Zážitek, na který asi jen tak nezapomenu, především na sadistického Attilu, zarytým zastáncem fašistického hnutí, v podání nepřekonatelného Donalda Sutherlanda, vývoj a zkázu panství Berlinghierů a plno nezapomenutelných scén, jež se ve filmu objevily. Další velkolepé dílo, o jehož zhudebnění se postaral maestro Ennio Morricone, a společně tak s Bernardem Bertoluccim vytvořil jeden z nejcennějších klenotů italské kinematografie. Vřele doporučuji, ale nepočítejte s tím, že se tento pětihodinový kontroverzní film ze 70. let jen tak objeví v televizi. 10/10. (27.03.2015)

Díky rakouské televizi jsem měl možnost tento výjimečný filmový opus před léty vidět a mohu jenom tento výjimečný kinematografický počin jen doporučit. Rozmáchlá pětihodinová freska nám předkládá osudy hlavních hrdinů od narození v roce 1900 - z bohaté rodiny pocházejícího Alfreda (De Niro) a syna sedláka Olma (Depardieu), kteří jsou i přes rozdílný sociální původ nejlepšími přáteli, přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je symbolizován postavou Attily (Sutherland). Ohraničený je příběh osvobozením Itálie v dubnu 1945 až do závěru, ve kterém oba hlavní hrdinové už jako staříci pobíhají okolo vlakové trati. Závěr, byť poznamenaný režisérovým z dnešního pohledu naivním vnímáním marxistické ideologie, vyznívá ale ve prospěch soužití lidí rozdílních politických názorů. V lidských dějinách od nepaměti se střídají různé moci a na to nás režisér upozorňuje. Původně chtěl Bertolucci získat na ztvárnění postavy sedláka Olma ruského herce, aby vytvořil jakousi paralelu či most mezi Východem a Západem. Vinou nesmyslných požadavků sovětské strany k tomu nedošlo a režisér obsadil Depardieua. Natáčení trvalo skoro dneska nemyslitelných 45 týdnů. Ne, že by byly nějaké problémy, ale proto, že bylo potřeba mít ve filmu skutečná roční období, která jsou pro příběh a filmovou estetiku důležitá. Kameraman Vittorio Storaro využil nabízené možnosti a diváky odměnil dokonale estetickým obrazem. (14.06.2008)

Prvá polovica 20 storočia v historickom opuse Bernarda Bertolucciho. Hviezdne obsadenie je typologicky vhodné, kamera je láskavá k talianskemu vidieku, je esteticky krásna vo vykresľovaní pokojných situácií, kdežto drsná pri dramatických scénach. Tvorcovia pracujú s hektickou dobou talianskej histórie, kde postupne končí starosvetský aristokratický život a nastupuje nekompromisné fašistické hnutie. Pri oboch prípadoch je silnejúci aj sociálny aspekt zosobnený v boľševickom hnutí. Videl som 3,5 hodinovú verziu, ktorá je už na pohľad okýptená, určite sa v budúcnosti k filmu vrátim v plnej verzii. (19.09.2022)

No, moc delších filmů jsem opravdu neviděl. Bylo to opravdu moc, ale na druhou stranu musím uznat, že to měl Bertolucci skutečně dobře vymyšlené a pořád se něco děje, je zde vývoj, a to hlavně díky skvělým hereckým výkonům. Co si budeme povídat, ty známé ksichty vás nutí o něco více, abyste se dívali pořád dál. (26.10.2015)

Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". (16.10.2020)