Nechaj ten ovládač (E02)

Pokračujeme v štýle danom pilotom, tentokrát je to ale možno ešte vtipnejšie. Epizóde dominuje vydarené kúzelnícke vystúpenie Wandy a Visiona, ktoré na prvý pohľad ale až tak vydarené nie je. Do hry sa zapája čoraz viac farebných prvkov a vtedy si môžete všimnúť aj príklon k realite v chovaní postáv. Len tie drobnosti, ako napríklad včelí muž, sú záležitosťou pre znalcov predlohy, ak ju nepoznáme, tak učme sa. (07.02.2021)

Druhá epizoda WandaVision do jisté míry dosud zavedené pořádky nemění. Ano, z 50. let se přeskočí do 60. let, zůstává ovšem černobílý obraz, stejný formát a i atmosféra a přístup k čerpání inspirace ze sitcomů 50.-60. let se nemění. Opět se tu pracuje s typickou zápletkou pro sitcomy, která je opepřena právě nadpřirozeností titulní dvojice a jediné co tak druhou epizodu trochu odlišuje jsou ještě větší náznaky toho, že je ve městečku Westview něco špatně. Je to ale v zásadě výrazný problém? Do jisté míry ne, protože i druhá epizoda je svou atmosférou a dobovým nádechem okouzlující a navíc závěr celé epizody definitivně slíbí první změnu pravidla hry. Do velké míry tak dává smysl, že byli první a druhá epizoda vydané ve stejné datum, protože jde víceméně o siamská dvojčata, která jsou si velmi podobná. Druhá epizoda ovšem přivádí nové postavy (Teyonah Parris) a opět z potenciálu těží co to jde. Dosud mě vyloženě baví zapojování nadpřirozených sil Wandy a Visiona do typického maloměsta 60. let a nadále jsou jednoduše půvabným párem. Chvílemi se navíc do téhle epizody zapojuje kombinace černobílého a barevného obrazu a definitivně si stojím za tím, že ten seriál je vizuálně krásný a Jess Hall je machr. U druhé epizody WandaVision se definitivně může spustit úvaha nad tím, zda není tento seriál na poměry MCU specifický až moc, definitivně ale oceňuji, že se opět předvádí, že jde s komiksovými adaptacemi a příběhy zacházet různě. A v podstatě jsem chvílemi začínal litovat toho, že Marvel radši tento seriál nevypustil jako film (i přesto, že seriálový formát tomu možná přece jen sedí víc), protože se nemohu zbavit pocitu, že by to na velkém plátně stálo za to. Pak se ale opět musíme začít bavit o tom, že do velké míry bude tento seriál nepřístupný fanouškům klasických velkolepých marvelovek a odkazování na legendární americké sitcomy mu přijde zcela mimo. Celé je to ovšem na poměry MCU tak zvláštní, že je to vlastně zároveň neskutečně působivé. Po druhém dílu vlastně též nepociťuji co největší možnou nedočkavost na třetí díl, přece jen se ale na další vývoj těším víc a tuším, že se v následujících epizodách definitivně začne topit pod kotlem. Zároveň se i v rámci druhé epizody opět podaří totálně feel-good atmosféru na chvilku překlopit do thrillerového nádechu a funguje to. Těším se jak se to celé vyvine rád a jsem především rád, že MCU natočilo něco jedinečného. Jen je otázka jak moc přístupné to vlastně celé bude pro mainstreamového diváka. PS: Po předchozí epizodě a jejím stylovém intru i zde přichází nové intro, tentokrát v animovaném kabátě. Jestli si i další epizody takhle šikovně budou hrát s ikonickými sitcomovými intry, je i v tomhle ohledu rozhodně na co se těšit. (15.01.2021)

"Prosím, vyčkejte." A na co mám čekat? Na co ? Nechápu, kam to směřuje, a děsně mě to štve. Nebaví mě na to koukat. Narážky nechápu. A nebaví mě všude číst, že musím vydržet, že se to rozjede, že pak pochopím Vandu. Já ji nechci chápat. Už jsem si našla, co z ní bude, a nepotřebuji k tomu tohle utrpení. V tomto díle byla scéna, kterou bych si kdykoliv jindy užila (Talentová šou), ale k tomuto seriálu začínám mít takový odpor, že nedokáži ani ocenit vtip. Nejsem jediná. Švagrová trpí se mnou a též má nechápavý výraz. Asi trpíme tím, že známe jen filmový Marvel. Komiksy jdou zcela mimo nás. (01.08.2022)

Tldr - jsem rád, že MCU seriály fungují dost podobně jako filmy. WandaVision je super. Od boku můžeme střelit, že WandaVision prostě vypadá jako sitcom, ale tím by zanikla nuancovaná práce s žánrovou inspirací. Může jím být do stejné míry jako byl Winter Soldier politickým thrillerem, tedy jen tam, kde to vyprávění potřebuje. Povětšinou jsou scény doplněny smíchem a snímány ze dvou, maximálně tří kamer, přičemž dominují tradičně studiové americké plány. A v centru prvních dvou zápletek stojí klasicky sitcomové tropy - seznámení se sousedkou a jejím neexistujícím manželem, důležitá pracovní večeře a veřejné představení. Stylizace se asi nejvíc obrací k The Dick Van Dyke Show (a Leave it to Beaver), i tím, jak oba protagonisté hrají. Resp. Paul Bettany je velmi okázalou hrou s Van Dykovým projevem. Jenže veškerá sitcomová iluze se čas od času rozbíjí. Tenhle zakonzervovaný feel-good mikrokosmos je dočasně eskapickým řešením blockbusterových problémů ve skutečném-fikčním světě. A právě dvě úrovně fikčního světa – iluzivní sitcomová / skutečná - se řídí odlišnými pravidly a vzájemně se provazují. Když Wandu nějaká indicie nasměruje k možnosti života v iluzi, sitcom se začne rozpadat. Přichází ambientní hudba, detaily, pomalé nájezdy, tlumenější typ herectví a další věci, které bychom v padesátkovém sitcomu nenašli. Na jedné straně tak můžeme WandaVision chápat jako – relativně chytrý, ale nikterak důmyslný – komentář problematizující existenciální zakonzervovanost sitcomů. Na té druhé pak jako velmi dobré rozšíření MCU na pole seriálů. (18.01.2021)

Víceméně vtipná blbinka, která nejspíš neurazí ani hard komixáky, ale zatím nemá s MU společného nic než postavu Wandy a Visiona. Hodinky se znakem Hydry, nebo toustovač Stark jsou fajn mrkance, snad se budou množit a celé se to pohne někam, kde to bude víc připomínat něco, nač jsme od Marvelu zvyklí. (15.01.2021)