Laurel a Hardy zdědili ostrov
Atoll K
Atollo K
Utopia
Utopia
Utopia
Kamera:
Armand ThirardHudba:
Paul MisrakiHrajú:
Stan Laurel, Oliver Hardy, Suzy Delair, Lucien Callamand, Vittorio Caprioli, Adriano Rimoldi, Hubert Deschamps, Olivier Hussenot, Robert Vattier, Max Elloy (viac)Obsahy(1)
Dva výtečníci zdědili ostrov a pořádný balík peněz ve třech různých měnách, a k tomu jachtu, aby se na svůj nový pozemek měli jak dostat. Naneštěstí o všechny peníze přijdou díky sto a jedné dani a při vyplutí už nemají ani floka, zato se k nim přidá muž bez státního občanství a ještě černý pasažér. Krátce poté, co oba zmínění výtečníci uprostřed širého moře rozeberou lodní motor, jehož součástky napadají do moře, ztroskotají na pustém ostrově. Na ten se odebere i nezbytná dívka, v tomto případě prchající od muže, kterého si nechce vzít. O ostrov náhle projeví zájem všechny státy světa, což ovšem zůčastnění těžce nesou, a tak si založí vlastní stát Crusoeland s ústavou: žádné daně, žádné zákony... (Fingon)
(viac)Recenzie (19)
║Rozpočet $1,5milióna║ /55%/ ()
Poslední film legendární dvojice, která již byla dávno za zenitem své úžasné kariéry a v éře poválečného barevného zvukového filmu o jejich služby v Hollywoodu již nikdo nestál. Přijali tedy nabídku z Evropy (původně se mělo točit filmů více) a začali točit zde. Jak je však patrné přímo z filmu, Stan Laurel byl již hodně nemocný (jeho strhané stařecké rysy mnohdy vyvolávají spíše lítost než veselí...) a celý film byl v podstatě velké fiasko...problémy s režiséry, se štábem (natáčelo se prý více než rok, přičemž své nejlepší filmy točili vždy jen několik týdnů)... Přesto se ve filmu najde spousta světlých momentů odkazujících k tomu, že Laurel a Hardy skutečně byli kdysi fenoménem. Zjevné jsou sociální a významové podtexty filmu - aluze k robinsonádám, k slavnému filosoficko-politickému traktátu Moreovy Utopie (1516), k levicovému hnutí a myšlenkám o beztřídní společnosti... Atoll K (alternativní název je právě Utopia) není aktuálním reliktem doby, je to spíše fosílie, kterou vyplavila na povrch snaho o velký comeback...ten se sice nepodařil, ale Laurel a Hardy odešli ze scény světového filmu se ctí... Nostalgicky smekám... ()
Sledovat dva unavené komiky, jak se v 50.letech snaží neúspěšně bavit komedií jak z let 30., asi pobaví málokoho. Smutné jak končívají legendy. ()
Film svojho času dávali v kinách socialistického Česko-Slovenska. Pamätám si ho veľmi dobre. Ide totiž o môj prvý film v kine. Nie úplne prvý, ale prvý ktorý si dodnes pamätám. Bol som naň zobratý mamičkinou známou Renátou. A ona pribrala svojho vtedajšieho frajera, neskoršieho manžela. Film som s nadšením sledoval asi dvadsať minút. Potom sa dostavila pekelná nuda. Ale ani tá netrvala dlho, pretože s úžasom šesťročného decka som pozoroval, čo všetko dokážu urobiť Renáta s frajerom, sediaci vedľa mňa. Domnievali sa zrejme, že ja, malý fafrnok, som dostatočne zaujatý filmom. "Výborná groteska", tak vraveli pred filmom. A ozaj - dlho som sa tak nepobavil. Lenže nie na filme, ten bol väčšinou o ničom. ()
Moja obľúbená komická dvojica sa napokon logicky musela stretnúť vo svojom poslednom filme a napriek snahe to už nebolo ono. Predsa len sa vytratila ľahkosť humoru a gagy boli už opozerané. Film bežal v našich kinách v roku 1977. ()
S Laurelem a Hardy jsem na tom byl vždycky tak, že kdyby před kamerou jen nehnutě stáli, minimálně do pěti minut se stejně začnu smát. Z filmu jde vidět, jak už jsou oba staří, nemyslel jsem si však, že byl natočen až tak pozdě, jak ve skutečnosti byl. Každopádně, první půlka filmu, vlastně do okamžiku, než L & H s kolegy vystoupí na ostrov, to jde, vtipů jak nasráno, smál jsem se i nahlas, protože jim to i v požehnaném věku stále jde. Pak to ale všechno spadne do sraček, po vtipu ani památky a začne to mít ne zcela povedený sociílně-kritický (a ještě jaksi prvoplánovitě, zkratkovitě a ploše) podtext. Jednoduš nic, řemu by se dalo zasmát. Škoda. Nutně totiž musí dojít k velkému zklamání, ke mně došlo. Dokoukával jsem to prakticky jen z jediného důvodu - ze zvědavosti, jestli ještě dojde k nějakému povedenému vtípku. Nedošlo. ty tři hvězdičky tak prakticky hlavně jen za tu první půlku. ()
Poslední společný snímek Laurela a Hardyho Atol K je bezpochyby jejich nejlepším celovečerním filmem. Nejde zde ani tak o gagy, ty jsou spíše identifikujícími aluzemi na předešlá slavná léta (např. scéna s obědem a skrytým lupičem), jako spíše o sebereflexi stárnoucích komiků, jejíž největší silou je rozpouštění hranic mezi smíchem a smutkem. „Nelze dojít klidu,“ glosuje tento filmový epilog L & H snahu dvou věčných smolařů o Utopii, ztělesňující nejen ideální sociální stav, ale i filmové umění (to, že všechny ty pády a kopance musejí dojít svého konce). To, že se tímto filmem jen málokdo "pobaví" (přes několik dokonalých humorných motivů, z nichž např. vztah Laurela a humra považuji za skutečně královský), je toho důkazem. Film, jímž se zákonitě muselo skončit. Film, který přešel přes hranice slávy i zapomenutí. ()
Česky Laurel a Hardy zdědili ostrov. Zklamáni Hollywoodem vydali se Laurel a Hardy roku 1945 na turné po evropských music hallech a oznámili natočení čtyř nových filmů v Evropě. Natočili ovšem pouze tento jediný a jejich nový začátek skončil neúspěchem. Film je levně a špatně natočený a nepřináší nic nového. Natáčení navíc ztěžoval Stanův zhoršující se zdravotní stav. Film se ještě dlouho nesměl v USA vůbec uvádět, kvůli režisérovi Johnu Berrymu hledanému McCarthym. Jak už napovídá název zdědí Laurel a Hardy ostrov a plachetnici, na jejíž palubě se k němu neprodleně vydají. Připojí se k nim ještě italský imigrant Giovanni a nešťastný Antoine bez občanství, který je tak odsouzen k věčnému putování z přístavu do přístavu. Inspirováni četbou Robinsona Crusoea si na ostrově (ne ovšem tom zděděném) žijí idylicky, než je tam objeven uran a o jejich ostrov se strhne politický zájem. Proto vyhlásí republiku Crusoeland, aby ostrov patřil jim a vyhlásí vlastní ústavu bez občanství, bez věznic a bez daní. Tato utopická (alternativní název filmu zní Utopia) země ovšem nefunguje moc dlouho. A jak znějí poslední slova, která řekne Oliver Stanovi v jejich posledním filmu? Samozřejmě nejinak než: „That’s another fine mess you got me into.“ Volně ke stažení na Archive.org. ()
Československá KINO DISTRIBUCE LEDEN-ÚNOR 1977 (Časopis KINO) ()
Tenkrát se mi to líbilo a protože je mám rád, tak věřím že i dnes. Podle hodnocení prý nejslabší, nevím, musel bych to vidět dnes. ()
Je s obdivem, že staří pánové se pokusili... Ovšem to co s mladým elánem, posléze s vypracovanou a léty ověřenou brilancí, rozesmávalo, je pojednou trapné, smutné a dá se říci i dojemné. V závěru filmu tradičně kňučící Stan není ani vtipný, ani politování hodný, nýbrž jeho chování vzbuzuje výsměch a otázku, má to ten děda zapotřebí? Inu, tento film je šlápnutím vedle, i velcí komici mohou dělat velké chyby. Přesto se domnívám, že potenciál zde byl, jen by jej museli zužitkovat Stan a Olie o dvacet let a více mladší. ()
Snad je škoda, že se úspěšná dvojice Laurel - Hardy během své kariéry neposunovala vpřed v odlišných druzích vyjadřovacích prostředků. Na druhou stranu svou jednoduchou klaunskou komikou bezpečně dosahují svého vytouženého výsledku prostého humoru, který sice bolí, ale neponižuje. Téma jejich posledního společného filmového výtvoru je slibné a vznešené ve své snaze o vyjádření názoru na fungování společnosti. Film se nebojí a vytrvale se pouští do rozpustilého hraní, ale jeho celistvost nepůsobí tím nejstabilnějším dojmem. Objevuje se kostrbatost, rozháranost i unáhlenost. V té konečné podobě je nesourodost znát a ubližuje sympatickému a upřímnému pokusu o jedinečné satirické dílo. Kritika přízemnosti a závisti lidí a macešského a kořistnického řízení státních útvarů předkládá své temné vize o budoucnosti smysluplného směřování lidské společnosti, pokud se nedokážeme odpoutat od své přízemnosti a agresivního egocentrismu. Stan Laurel a Oliver Hardy se pouští do absurdit byrokracie a neúměrné daňové zátěže, do úvah o svobodě a demokracii, hamižnosti a lidskosti. Jejich společné kroky pohánějí pudy, neschopnost, pohodlnost i upřímná prostota a hledání životního štěstí. Hlavní ženskou postavou je umíněná a emancipovaná zpěvačka Chérie Lamour (zajímavá Suzy Delair). Mezi zakladatele idealistického svobodného státu patří také ochotný muž bez národnosti Antoine (Max Elloy) a italský chronický černý pasažér Giovanni Copini (zajímavý Adriano Rimoldi). Z dalších rolí: šlechetný i neurvalý poručík námořnictva Jack Frazer (příjemný Luigi Tosi), či nenasytný násilník a líný buřič a sadista Alecto (Michael Dalmatoff). Je to zajímavé. leč nevyvážené filmové dílo. Hravé, snaživé, milé a zábavné. A o to jde. ()
Dosť slabé ale najlepšia scénka z filmu-ako sa Hardy holil šmirglom :-D to bolo dobre...muhehe ()
Bylo poznat, že už jsou oba starší, ale přesto jsem v tom poznala ty dva praštěný chlápky, co stěhovali piano. ()
Poslední kousek, poslední rozloučení s Laurelem a Hardym. ()
Posledný film komického dua Laurel a Hardy z roku 1951 je vo francúzsko-talianskej koprodukcii. Stan a Olie zdedia loď a ostrov. Posádku lode doplnia večný tulák bez štátnej príslušnosti - kuchár Antoine (Max Elloy) a taliansky vysťahovalec Giovanni Copini (Adriano Rimoldi). Stroskotajú na neznámom ostrove, kde sa k nim pridá krásna Chérie Lamour (Suzy Delair). Vytvoria slobodný štát Crusoeland, príval imigrantov však čoskoro vyvolá na ostrove revolúciu. ()
Chtěl jsem dát více, ale za tu babu, co nenápadně přibyla v ději, a dodrbala zbytek filmu dávám méně. Ona ta první část byla dobrá. L & H si dokonce dovolili pár starých a osvědčených žertíků, ovšem pak se to zvrhne v klasickou okecávačku a je po filmu. Poněkud smutné rozloučení s mistry humoru. ()
Je to komedie s hlubším poselstvím. Je dobře že film není jen odvarem klasických komických gagů, kterých je jen poskrovnu. Ano je vidět, že komici mají svá léta za sebou (a kde je mít nebude), ale to vůbec nijak nepřekáží ději filmu. ()
Nic moc teda. Nevím, jestli mám tu stále stejnou mimiku a stále stejné vtipy oceňovat nebo spíš litovat toho, že se ve své komice neposunuli dál. Film je silně poplatný poválečnému období v Evropě, kdy se stíraly třídní rozdíly a budovalo se, až se divím, že tam nezakomponovali nějakou tu budovatelskou píseň. Točit to u nás, tak tam natuty je. ()