Afrikou na pionýru
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videá (3)
Recenzie (99)
Povedený cestovatelský dokument dobrodruhů, kteří zřejmě mají v životě víc štěstí než rozumu, neboť na tuto cestu vyrazili v mnoha ohledech až pozoruhodně nepřipraveni. Pětice motocyklistů během cesty nevytváří žádné konflikty, takže výsledný film je stejně o nich, jako o náhodných setkáních s různými domorodci. Pokud bych si nadefinoval, co vlastně čekám od cestovatelského dokumentu, tak tomu kupodivu bude blíž první film Mareka Slobodníka než všechny filmy Dana Přibáně. (Hodnocení od člověka, který dojel sice jen na Mys Dobré naděje, zato na kole slovenské značky, takže má pro podobné výzvy pochopení.) ()
Presne to, čo sa od filmu dalo ćakať, teda zaujímavá krajina, opravy motorky a problémy s úradmi, ale s dvoma prídavkami naviac. Prvým sú skvostné zábery kameramana, a nielen z dronu, ktorými film zabŕda až do serióznej dokumentaristiky a nie je to len komédia. Komédia to prestáva byť aj v momentoch skutočného boja o život účastníkov, keď sa kamera na pár dní aj vypne. Vďaka aj za ďalšie dve situäcie s vážnou témou, a to neskutočná bieda v slume v Nairobi a naopak, optimistická osada s postarším pánom so snom o detskom centre. ()
Partia z Banskej Bystrica zažíva podobný tip "dobrodruženia" ako českí kolegovia s ich Trabantem. Aj koncepčne to stavajú na podobných základoch, akurát konkrétne výstupy sú jedinečné a originálne. Otázka však znie, či trucovaním a zámerným vyhýbaním sa "ľudnatejšími a komerčnejšie dostupnými miestami" si odvážlivci nevytvárajú rovnako sebestredný kult ako ľudia, ktorí cestujú kvôli fyzickému oddychu na tzv. bezpečnejšie a stavanejšie miesta. Uvidíme, predpokladám, že vyjde niekoľko volumes a pokračovaní, rozpočty sa budú zvyšovať, takisto fanbase a povedomie okolo partie. Trend je jasne nastavený a len dúfajme, že aj ďalšie časti budú svieže na historky, techniku spracovania a samotný elán. ()
Hold dobrodružství a cestovatelské svobodě. 1) Dozvěděli jsme se, že parta od pohledu prima chlápků si vyrazila na recesní výlet. Viděli jsme silnice, měnící se počasí a krajinu, pár setkání s místními lidmi a pár lokálních institucí (třeba nemocnice). Na dvouhodinový film a pětiměsíční cestu mi to přijde dost málo._____ 2) O Africe se nedozví divák prakticky nic. Stejný objem informací vás čeká, pokud jde o Jawu 250, o účastníky výpravy či o malárii. Vlastně i samotné zážitky jsou prezentovány bez výrazného komentáře a vysvětlování - typicky třeba okolnosti přechodu hranic do Keni._____ 3) Na druhé straně výborná kamera, střih a divácky vděčné režijní nápady spolu s neokoukaným prostředím a barvitými zážitky poskytne potěšení těm divákům, kterým stačí atmosféra nezávislého do značné míry improvizovaného cestování._____ 4) 28letý Marek Svobodník (vedoucí výpravy, scénář, režie) a Martin Kochaník nezjištěného věku (kamera, střih, zvuk, produkce) vytvořili nevěrohodně působící, nicméně příjemný záznam své cesty plný pohody a radosti._____ 5) Černá Afrika mě nikdy nelákala. Ani v tomto snímku jsem nenašel jediný důvod, proč tam jet._____ 6) Věk Marka Svobodníka uvádím k roku konání cesty - 2017._____ 7) Zajímavý koment: Othello**. ()
Záběry jsou na úrovni profesionální práce což je rozdíl od "trabantů". Ty točili také hádky, ale zde vládne slunečná nálada. Jeto až uvěřitelné. Po cestě vidíme Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, všude mouchy , Pijonýr uveze stopaře, místní školu tvoří kus plachty, samoléčba zanícení popálené nohy, vězení je jen pár kůlů, Somálec jede s dalšími Afričany za fuhrer mom Merkel do Německa. Bezstarostnost protagonistů je úplně klukovská až dětinská. , Navštívíme neblaze proslulý slum, kde dobrovolničí slovenský kněz, vidíme obchodní zdatnosti domorodců, kteří chtějí poplatek za focení , nebo za vrácení ukradeného mobilu. Milá nálada končí s nákazou malárie v přímém přenou z nemocnice. Křeče, třes, boj o život a téměř smrt. Slunná ležérnost se po tomto hrozném hraničním zážitku nanahodí. V době koronavirovépandemie se to nesleduje snadno. Nicméně do cíle tito stateční cestovatelé dojeli. ()
Galéria (46)
Fotka © Marek Slobodník
Zaujímavosti (13)
- Počas africkej expedície prešli chlapci na pionieroch za 5 mesiacov priemernou rýchlosťou 31 km/h presne 15.151 km z Banskej Bystrice až na najjužnejší cíp Afriky - Strelkový Mys. (ČSFD)
- Píseň „Je to vo sviečkách“, která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovi cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov (2011). Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu, ve které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tématikou, která vznikla pro cestu do Afriky. (sator)
- Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost. Nakonec dostali nabídku od kamaráda, který jel s prázdnou dodávkou do Itálie, že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil, že by jinak nejspíš umrzli. (sator)
Reklama