Černý narcis

Od DUA režisérov Powell / Pressburger, som už niečo to videl, zatiaľ nič také, čo by ma dostalo do kolien, aj keď Black Narcissus oplýva krásnou malebnou oscarovou kamerou, Jacka Cardiffa, nádhernými Deborah Kerr a Jean Simmons, či samotnou témou mníšok vysoko v himalájskych kopcoch, kde sa snažia prebudovať palác na priaznivý úžitok pre miestnu komunitu, tak jedna zo sestier sa zblázni, očividne jej neprospieva nadmorská výška ? Vo filme sa nič výnimočne nedeje, a to musím automaticky ubrať z hodnotenia, ak nepočítam niekoľko flashbackov sestry Clodagh, keď bola ešte po uši zamilovaná, ale jej láska nebola obojstranná. Powell s Pressburgerom majú niekoľko užitočných tromfov, ktoré by som si viac vážil, zatiaľ nemám možnosť ich zhliadnuť, ale príde ten čas. Deborah Kerr si vychutnávam len v retrospektívach, lebo inak je od päty po uši zahalená vo svojom dennodennom úbore, ale aj tak je to z jej strany - fantastický výkon, i SABU je zvláštny druh herca. Vyzdvihujem v prvom rade - atmosféru a výpravu, kameru som už spomínal, keď spojím všetky tieto faktory do hromady, tak sa môže jednať o špičkový film, ktorý používa výnimočné uhly kamery ! (10.07.2016)

Láskou k Technicoloru netrpím. Téma mě zaujalo, ale naivní představení Himalájí společně s absurdním koncem mě nepřesvědčilo o tom, že by Deborah Kerr měla pro mě jiný význam, než jako Anna Leonowens ;) Ostatně realizovat barevný film plný pastelových barev a nepřeplácat ho, to se už umělo minimálně od Zahrady Alláhovy (1936). Ačkoli chápu, že velkofilm s indickým chlapcem Sabu si žádal jiný přístup. (01.01.2011)

Sánka dole. To, že od Powella s Pressburgerom môžem očakávať vizuálny skvost mi bolo jasné už z ich predchádzajúcich prác. Ale, že sa im podarí ma zmiasť aj emočne, tak to som nečakal. Majstrovské dielo plné prekrásnych obrazov, potláčaných (ale o to intenzívnejších) emócií a silnej symboliky. A keď sa to v poslednom akte prehodí do psychohororu, tak je to ešte lepšie. Po remeselnej a technickej stránke jeden z najlepších filmov (nielen) svojej éry, ktorý je myšlienkovo inšpiratívny a príbehovo strhujúci dodnes. 10/10 (07.11.2020)

Zvláštní svět protikladů a postav omračující svou barevností. Příběh pěti řádových sester, které pozval indický vládce Toda, aby zřídily ve vzdálené vesnici školu a nemocnici. Radža jim poskytl bývalý harém na úpatí Himaláje. Abatyše pověří vedením misie mladičkou sestru Clodagh. Zde jim pomáhá vládní komisař Angličan Dean, který dokonale zná místní poměry a domorodce. Do misie přichází krásná dívka Kanchi a mladý následník trůnu Dilipa Raye, který si má zde v klášteře doplnit vzdělání. Krátce nato……. (29.03.2008)

Příběhově jde o trochu lacinou variaci na generické exotické příběhy, které ve čtyřicátých letech tvořily nezanedbatelný námětový repertoár hollywoodských studií (kdo by si při té příležitosti nevzpomenul na Mazaného Filipa - "Lidi po tom teďka šílej - Čína, Buddha, exotika, medicínmani, mandaly... Jmenuje se to 'Usrana Nasrata'."). Přičemž psychologizace ženských postav zploštěná na potlačovanou sexualitu (sestra Ruth se z toho návalu vysublimovaných pudů orosila natolik, že zůstala zpocená až do konce filmu) dává vzpomenout na popularitu freudiánské psychoanalýzy. Ani jedno z toho ale nepovažuju za výrazné negativum. Myslím, že milovníci klasické éry, mezi něž se počítám, tenhle druh naivity považují za základní kámen dobového vyprávění. Po ostatních stránkách je film vypiplaný, ať už jde o skvělou práci s mizanscénou a kompozicí, nebo o působivé používání technicoloru. Skutečně lze dobře rozumět tomu, proč organizátoři LFŠ zařadili film do technicolorové sekce, protože režiséři z filmu v tomto ohledu vyždímali, co se dalo. Konec snímku pak dává jasně na srozumněnou, že jde o britskou, nikoli americkou produkci. (05.08.2015)