Zlá výchova

Na film jsem dopředu slyšel velkou chválu. Zajímavé je, že ji pěly hlavně mé kamarádky. Bohužel Špatná výchova je, alespoň pro mne, jedním z těch filmů, který velká očekávání rozhodně nenaplňuje. Almodóvarův snímek tak nějak pomalu plyne, odhaluje zdánlivě šokující události, ale emocí v divákovi příliš nevzbudí. Škoda. (14.01.2010)

Barvité almodóvarovské melodrama (byť tentokrát kapku šmrncnuté kriminálním thrillerem) má komplikovanou vyprávěcí strukturu, ale autor se nesnaží, aby se v příběhu divák ztratil, jen používá celou řadu vypravěčů k zachycení složitého vztahu řady postav ze všech úhlů. Film je také dobrý důkaz toho, že výzva k toleranci se dá vést zároveň s útokem proti církvi. (02.03.2009)

Almodóvarův film opět o zamotaných vztazích a o sexuálním nutkání, tentokrát příběh pedofilního kněze a několika odrostlých homosexuálů, původně jeho dvou žáků a bratra jednoho z nich. Je to zajímavý a dost otevřený film ze života gayů, to pan režisér umí. Bohužel je ze života lidí, k nimž rozhodně nezískám kladný vztah, čímž je pro mne celý film o ničem. Ale cca 4% mužů se to bude asi líbit (a pak ještě intelektuálům, abych někoho neurazil:=)). Trailer je i zde na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/74-spatna-vychova-mala-educacion-la/videa/ (15.08.2009)

Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne. (30.06.2007)

Dúhová variácia drámy s kriminálnym podtextom. Všetko podstatné sa odohralo v detstve, stará láska nehrdzavie ak ide o totožnú dušu. Identita totiž nie vždy jasná býva, no jasné je, že pod sukňou, šatami, či gaťami sa u Pedra vždy len penis skrýva. Pastelkovo krásne vyvedená spomienkovo-formatívna telenovela s autobiografickými črtami. Meno režiséra, zvolené trans/homo postavy a spôsob rozprávania ju predurčujú návštevníkom filmových klubov, sympatizantom a aktivistom ľudskoprávnych mimovládnych organizácií. Žiaľ, či už ide o melodrámy alebo o tieto kvázi hitchockoviny, vždy je to len na úrovni telenovely. Lepšej alebo horšej. U Almodóvara ide v podstate vždy o konštatne nízku myšlienkovú úroveň, bohato zachraňovanú prepiatymi farbami a celým tým LBGT podtextom, pričom práve uvedené záležitosti režiséra i jeho dielo často umelo vyzdvihujú, ako by išlo o nejaké hóch umenie. Pričom ide len o pekné farbičky, kolorovaný povrch. A za ten si zaslúži film maximálne 30%. (29.01.2013)