Zlá výchova

Mám lehký pocit, že Almodóvar tak trošku vykrádá sám sebe. Po Vše o mé matce se i ve Špatné výchově vrací k tématu minoritních sexuálních orientací a některé scény až nápadně připomínají zmiňované o pět let starší dílko (třeba čekání před divadlem). Film je hodně zamotaný, španělská jména jednoduchosti děje nepřidají. Heterosexuální divák (myslím, že těch je ještě stále většina) může snadno nabývat dojmu, že prostě homo a trans jsou ty nejpřirozenější a nejtypičtější sexuality, co svět zná. Neříkám, že jsem s tím měl u Špatné výchovy problém. Jenom už po tom dnešním dvojboji a' la Pedro bylo té "jiné" sexuality až dost. Tak teda hurá za holkama! (10.11.2008)

První dvě scény mě dost zaujaly, jako kdyby to ani nebyl Almodóvar, scény s farářem (nakolik se později ukázal jejich pravý, odlišný význam) mě vždy hodily do napětí a kdyby většina filmu byla taková jako celá retrospektivní pasáž výchovy a příhod v dětském ústavu, možná bych byl poprvé u Almodóvara převelice spokojen. Možná bych ty jeho filmy plné transvestitů a homosexuálů ztrávil lépe, kdyby byly pojaté jako komedie à la Klec bláznů, protože zjišťuji, že mě Pedrovy filmy (do jisté míry) baví často více z poťouchlých důvodů. Coby seriózní drama Špatná výchova má taky světlé momenty, ale já ty muže v ženském přelíčení, dlouhovlasé paruce a šatech s jejich problémy jaksi nedokážu brát úplně vážně a tady jich už na mě bylo každou chvíli moc. K žádné z postav jsem si nenašel hlubší vztah, ovšem ani nedokážu tvrdit, zda by to bez všech trans/homo motivů a sexuálních scén bylo lepší, protože k Almodórvarovi tahle tematika holt patří a bez ní by tu v jádru zbyl jen čistě průměrný thriller. V rámci Pedrovy tvorby (ale zdaleka ne tak výrazně, jak jsem čekal) ještě ozvláštněný filmařskou zálibou a později i profesí hlavní postavy, ale ani ta láska k filmu ze strany režiséra (ať už si tam dosadíte samotného Almodóvara nebo postavu Enriqua) na mě nepůsobila nijak silně, když to srovnám třeba s Berrim (Le Cinéma de papa) nebo Truffautem (Americká noc). [60%] (26.01.2023)

Almodóvar nás ve své osobní zpovědi provází bizarním barevným homosexuálním světem, kde jsou církevní prohřešky vyobrazeny s takovou samozřejmostí, jako že slunce zapadá na západě, Režisér záměrně neuhýbá kamerou při erotických scénách, naopak provokuje. Přes pestrost barev a explicitní scény se jedná o příběh (mozaiku příběhů) chladný jako kamenné sklepení, příběh, kde jsou prakticky všechny postavy svým způsobem záporné a příběh, kde je sex a není láska. (25.11.2012)

Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne. (30.06.2007)

Trochu zklamání, moje očekávání nebyla naplněna. Myslel jsem si, že film bude hlavně o postupném odhalování tajemství ohledně zneužívání dětí/dítěte chlípným církevním příslušníkem a dopadu tohoto jednání na oběť a její život. Čehož se mi však dostalo v docela malé míře, protože místo toho zde řešil příběh homosexuálů/transvestitů, a gradace či nějaká silnější odezva se nekonala žádná (navíc, onen zneužívaný nešťastník byl "jinak" zaměřený bez zásahu církevního činitele). A když si člověk odmyslí právě tuto nevyužitou a vpravdě ani pořádně nerozvedenou "krimi" zápletku, zbude mu vlastně jen docela tuctový (a místy lehce nudný) příběh o několika gayích a vztazích mezi nimi. A ani herci a jejich velmi dobré výkony už tento film z průměru nevyzvednou. (20.08.2012)