Noc klavíristy

Průměrná česká detektivka bez čehokoliv zapamatování hodného, kladem je jistě absence ideologického podtextu, tak běžného pro tuzemskou žánrovou produkci té doby, tím ovšem výčet kladů víceméně končí... Amatérský detektiv pana Vosky je postavou ze staré školy, noblesní a elegantní, ta ovšem v detektivce z normalizovaného Československa působí trochu jako by se tam octla omylem... (22.07.2017)

Předstírat, že v případě tohoto nezajímavého krimifilmu z šedivých časů tuhé normalizace máme co do činění s čímsi výjimečným je apriori vyloučená věc. Scénář šustí tak, že i špičkoví herci (Voska, Medřická, Brousek) vypouštějí z úst zbytečná slova, pokus o dialog vázne a jednotlivé záběry na sebe příliš nenavazují, čímž zaniká i to nejcennější: napětí. Není tu vlastně nic, co by rozechvívalo umdlené smysly, jež, atakovány banální hrou dvou hochštaplerů na kočku a myš, nakonec s vděčností přijímají pouhou přítomnost nonšalantního pianisty, který by ovšem bez Voskova umění, třebaže omezeného průměrným textem, pozbyl veškeré charisma a tím i důvod, proč se na tento ošumělý film vůbec dívat. (03.11.2016)

"Hergot, já mám taky vo pět kilo míň !!" Ne, Noc klavíristy skutečně nepojednává o hubnutí, tady jde zas a jen pouze o prachy.. Další Polákův krok do tmy, rozuměj do krimi žánrových vod, s poněkud bizarním obsazením na čele s profesionálním sportovcem Lábusem a obludnou dobovou všezlodějskou pachutí.. Zato však se skvostným Václavem Voskou.. Nicméně ta neplánovaná kritika dnes snad ještě více aktuální nesolidárností se mi jeví poměrně chvályhodnou.. (30.07.2016)

Československý krimifilm věnující se nekalým obchodním praktikám vedoucího stavebního podniku Ing. Kratiny, jenž se stane obětí vydírání jednoho ze svých zaměstnanců. V roli Kratiny, který si běžně bral úplatky za dokončení staveb v termínu a i jinak se neoprávněně obohacoval, se objevil O. Brousek. Snímek tak kromě kriminalistické zápletky, která se objeví až poměrně záhy, ukazuje rozkrádání socialistického stavebnictví, kde si každý bral, co mohl a obohacoval se, jak to šlo. Kratina se rozhodne neznámého vyděrače odstranit, bohužel pro něho zastřelí náhodného kolemjdoucího a tedy nesprávnou osobu. Svědek této události, klavírista v blízké vinárně Tůma, se rozhodne vypátrat na vlastní pěst pozadí tohoto činu, neboť nebohá oběť byl zeť jeho dobré známé paní Mráčkové (D. Medřická). Pan V. Voska, jenž hrál onoho elegantního hudebníka s jeho charakteristickým aristokratickým vystupováním, byl uveden jako hlavní postava tohoto filmu, já však vnímám jako mnohem důležitější Brouskovu roli, neboť u něho bylo naznačeno i rodinné zázemí, zobrazeny psychologické postupy a hlavně se na obrazovce objevoval od začátku až do konce. Vyděrače, který za svoje činy nakonec zaplatí životem, ztvárnil tapetář Šulc v podání J. Kanyzy. Kriminalista A. Švehlík a jeho kolegové, jež vyšetřovali okolnosti vraždy chodce na Maltézském náměstí, hráli ve filmu všestranného J. Poláka pouze doplňující roli. Nesmím též opomenout zmínit povedenou hudební složku, jejímž autorem byl K. Svoboda. Netradičně pojatá kriminálka s výborným O. Brouskem mě zaujala natolik, že neváhám udělit nadprůměrné hodnocení. (17.12.2020)

Díval jsem se na to v podstatě jen proto, že to je jediná hlavní filmová role Václava Vosky, který je stejně skvělý, jako kdekoliv jinde. První půlku, ilustrující v podstatě morální rozklad úplatného inženýra v podání O. Brouska můžete s klidným svědomím přeskočit, je neuvěřitelně nudná. Druhá půlka se neopírá jen o skvělé herecké výkony (především Voska, ale i Brousek a Kanyza), ale i o solidní a promyšlený scénář a dobrou atmosféru (a skvělou hudbu). Celkově vzato celkem rutinní komunistická detektivka, ale rozhodně ne špatná. (03.05.2009)