Hodina vlků
Vargtimmen
Hour of the Wolf
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrajú:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť... Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (137)
Po Personě opět mistrně "nezvyklý" Bergmanův film. Důkaz pro všechny diváky, kteří jeho dílo nesmyslně odsuzují jako sterilní intelektuálštiny, že jsou pěkně vedle. Opravdu děsivé (ano, scéna s chlapcem na skále, nebo celá závěrečná půlhodina, brrr) a stylově zmixované do svěží a nezvyklé atmosféry. Opravdu je silným zážitkem vidět vedle sebe prvky Bergmanovské, Felliniovské a Bunuelovské ve vzájemném souladu!!! ()
Kam až nás může dohnat naše minulost a naše hříchy. Pak ani nevinná a Bohem požehnaná žena nemá šanci. I když - kdo ví? Syrově natočené drama, kde nevíme, co jsou, a co nejsou představy, a kde postupně odkrýváme temnou minulost slavného malíře, který se od ní snaží utéct a který vlastně žádá o odpuštění - stejně jako kdysi, když byl dítě. A co když ti démoni ovlivní ženu, co když ovlivní dítě? Vynikající scény ostrova, surrealistické zámku, 216 let stará babča, a přitom v podstatě minimalistické podání. Jen - i když je potřeba vnímat všechny řečené náznaky a motivy - v určité chvíli jsou přece jen karty dostatečně odkryty, takže se na rozuzlení už jen zbytečně a pozvolna čeká. ()
Díla Ingmara Bergmana jsou podobně jako ty od Davida Lynche naprosto úchvatné svým zpracováním, ponurou atmosférou která zcela zruinuje vaše psychické rozpoložení a jen málo kdo je zcela pochopí. Přesně takto tomu je i u tohoto surrealistické filmu nabitého expresionismem a jistou podobností se dá zařadit i ke gotickému hororu. Zhruba takhle nějak shrnul distributor charakteristiku tohoto snímku a já s ním více méně souhlasím. Přestože nemám moc rád hraní s cizími slovy, jejichž význam mnohým moc neřekne musím uznat, že tentokrát to vystihli docela přesně. Protože tohle byla vážně jízda, kterou jsem si užil od začátku až dokonce, ale nemůžu říct, že jsem jí zcela pochopil. ()
Již Johan s Almou vzájemně sdíleli a nikdo je nezval piráty!!! Já k tomu v podstatě němám co dodat. Hodnocení v tomto případě hovoří za vše. Výborná záležitost, která mě svou jemnou psychotičností doslova pohltila. Skvělé vykreslení postav. Liv Ullmannová je zářným příkladem toho, že skvělá herečka vůbec nemusí být hezká. Přesto je zajímavá. Prostě skvělý kousek. ()
Galéria (19)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
Zaujímavosti (6)
- V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Do tohoto filmu Bergman promítl některé své skutečné posedlosti jako např. loutkové divadlo, obličeje nasvícené svíčkou či Mozartovu hudbu. (ClintEastwood)
Přepsáno v lednu 2019. Hodina vlků je sugestivní zhmotnění nočních můr Ingmara Bergmana. Schizofrenie je odtajňována v postupném výkladu karet psychoanalytického hledání. Vnitřní běsi nabývají skutečnějších podob, bariéra mezi dvěma světy odlišného bytí byla rozbita v nespavosti a tísnivým pocitem beznadějné osamělosti. Bergman vydává představy na cestu vlastního sebepoznání, nalézá spojitost se svým tvořením. Běsi trpělivě zvyšují svou moc nekompromisně, lstivě a nenasytně. Ponurost lidské duše nezadržitelně stravuje svého nositele v odevzdanosti a podlehnutí. Obrazy nabízí surrealistické vize vnitřního boje trýzněné mysli umělce. Působivé v atmosféře beznadějné neodkladnosti a nezvratnosti cesty. Středem zájmu bujných vnitřních běsů je Johan Borg (velmi dobrý Max von Sydow), uznávaný malíř na letním pobytu. Tvorba je niterním puzením, vyhladovělým z vlastního strachu a touhy a touží se rozlétnout všemi směry a do každého koutu možného nalezení intimního míru. Existenciální tíže nenabízí žádné rozhřešení, jen je a vyvolává hrůzu. Body ztrácejí svá pevná místa hodnot, nejistota ničí možný náznak bezpečí. Smysl pro skutečnost je nestabilní, orientace zabloudila v nejtemnějším koutě zrádného labyrintu pochybností mysli. Umění je jediným místem pocitu svobody a chvilkového uvolnění. Hlavní ženskou postavou je Alma Borg (velmi zajímavá Liv Ullmann), Johanova oddaná manželka. Štěstí je jen zdáním, prvky nervozity se dostavují s uvědoměním si nenápadně rozrůstající se psychické nestability svého protějšku. Boj je nutností ve známých představách naplnění partnerského soužití. Láska je bezbřehá, pochopení je nedokonalé a ve své podstatě i nemožné. Výraznou postavou je baron von Merkens (působivý Erland Josephson), principál rozvášněných běsů, lačných po své nové kořisti. Je vytrvale přizpůsobivý ve svém plnění zadaného úkonu s hrdou důstojností a aristokratickou převahou. K předním postavám patří Corinne von Merkens (sebevědomá Gertrud Fridh), baronova manželka s ironickým nadhledem nad průběhem událostí. Pobaveně se vysmívá a koketně pokouší pozornost. Důležitou postavou je Lindhorst (skvělý Georg Rydeberg), nejschopnější hlas pokušení a pochybností. Láká, nařizuje, vábí, manipuluje, určuje a vynáší konečný ortel. Z dalších rolí: symbolická postava postupného ztrácení kontroly nad realitou, kdy vše ztrácí svůj původní význam (působivá Naima Wifstrand), poťouchle dotěrný posměváček Heerbrand (Ulf Johanson), lačná stará baronka von Merkens (zajímavá Gudrun Brost), nevášnivější i nejrozporuplnější připomínka minulosti Veronica Vogler (působivá Ingrid Thulin), plačtivý baronův bratr Ernst von Merkens (Bertil Anderberg), či chlapec ze zatmění mysli (zajímavý Mikael Rundquist). Hodina vlků je sugestivním otevřením psychicky nestabilní podstaty lidské duše. Beznaděj osamělosti umělcovy duše je v zajetí strachu vnitřních běsů, není schopna hledat usmíření. Vše má své souvislosti, vše má své nezpochybnitelné právo a nároky. Obrazy využívají prostor a stísněnost k prohloubení účinku psychologického prožitku. Osobité zobrazení vnitřního světa. () (menej) (viac)