Spomienky z Afriky

Abych řekl pravdu, musel jsem si kvůli nepřiměřené délce film pustit na dvakrát. Bohužel, Meryl Streep nikdy nebyla mou favoritkou, navíc já nikdy nebyl fanouškem dlouhých romantických eposů (čest výjimkám jako Indočína atd.). Zato Robert Redford patří k mým nejoblíbenějším hercům a John Barry k nejoblíbenějším hudebním skladatelům - několikrát jsem během hlavního motivu čekal, že se někdo vynoří se sklenkou Mattoni. Sydney Pollack odvedl kus práce, vždyť jde o jeden z prvních filmů svého druhu. Já se ale bavil jen místy. Scéna se lvy mě dostala do kolen, ty nekonečné záběry na africkou přírodu mě zase neskutečně nudily. Kvůli takovým záběrům si pouštím třeba Discovery, Animal Planet či National Geographic. V romantickém eposu mě zajímají trošku jiné věci. Škoda, očekával jsem o něco více než je akademií přeceněný epický flák z bohem zapomenuté Afriky. 3 a 1/2 s obrovským přispěním Roberta Redforda a Johna Barryho. (25.03.2010)

Jeden z najpreceňovanejších filmov všetkých čias! Ja som sa na Afriku po všetkých tých oslavných ódach strašne tešil, ale asi som sa nemal, lebo moje sklamanie bolo ešte aj o to väčšie. Nehovorím, film má nádhernú kameru, pár scén a záberov, ktoré sú skutočne úchvatné (let lietadlom), a naviac celý film je podfarbený famóznou hudbou Johna Barryho. Ale to ešte z filmu nerobí žiadny masterpiece. Spomienky majú jednu obrovskú chybu a slabinu, a tou je stopáž. Tento príbeh skrátka nie je hodný 2 a pol hodín filmového času. Skrátenie na takých 90-100 minút by podľa mňa vôbec nevadilo, a film by trochu pridal na "rýchlosti". Ostatným to, ako vidím, nevadilo, ale ja som sa bohužiaľ neuveriteľne nudil, a to takmer počas celého filmu, od začiatku do konca. Neoslovil ma ani príbeh o láske. Ja nemám nič proti (melo)drámam a romantickým filmom, ani proti Robertovi Redfordovi a Meryl Streep, dôkazom buď, že sa mi páčil Zaklínač koní alebo Kramer vs. Kramer. Aby som to už ukončil, tak Spomienky na Afriku sa mi zdajú ako jedna veľká, zvonka pekne vyzerajúca, ale zvnútra prázdna nafúknutá bublina, ktorú (pre mňa z nepochopiteľných dôvodov) väčšina ľudí obdivuje. 5/10, ale ako protest proti všeobecnému nadšeniu sa v tomto prípade prikláňam smerom dole. (22.10.2005)

Mě film nedostal z jednoho prostého důvodu. Redford se nemohl zamilovat do ochechule Streepové. Takže, když to vezmu z mého pohledu, jsem Redford, všude kolem mě lvi, divoká zvířata a barevní, a najednou přijede nehezká Meryl a já se zamiluji?! Asi takhle to nefunguje, tedy žádná jiná ženská v dohledu nebyla, ale Redford je Redford a dejte mu tam Megan Fox. A pak přidám na hodnocení. Pochvalu zaslouží krajinářská kamera, nepříliš propírané téma černého kontinentu a občasné přívětivé navození romantické atmosféry. Při tom všem má film přepálenou stopáž. 60% (26.04.2012)

Říká se, že kdo jednou navštíví Afriku, bude se tam chtít stále vracet. Nemohu zatím bohužel toto rčení potvrdit či vyvrátit, ale tento film mě naznačil proč se to asi říká. Afrika totiž není o životě, ale o srdci. Popíšu Vám teď situaci za který komentuji tento snímek. Z repráčků mě hraje hudba Johna Barryho a na monitoru svítí nápis Out of Africa a já nenacházím skutečně moc slov na komentář k filmu, nicméně nacházím někde hluboko v sobě vzpomínky na ty krásný rozlehlé pláně s divokými zvířaty, na ty dialogy mezi Meryl Streep a Robertem Redfordem, které se prostě nemůžou nikdy oposlouchat, vzpomínky na nesmírně půvabnou a odvážnou ženu, plnou vůle a odhodlání a až sebe destrukční touhou po obrovské lásce, na chlapa, který podstatu slova "chlap" splňuje nejen svými slovy, ale především svými činy. Něco mě napovídá, že když Robert Redford myl Meryl Streep vlasy hodně holkám ujelo jen tak mimoděk z úst ono závistivé holčičí, ale v tomhle případě neškodné "Ta se má." Africký filmový trip Vzpomínky na Afriku, totiž není o životě, ale o srdci . (21.01.2008)

Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. (13.11.2002)