Spomienky z Afriky

Strašně nezajímavý a zbytečně dlouhý film, u něhož přesně chápu, proč dostal tolik oscarů. Přiznám svou nevědomost, vůbec jsem netušil, kolik jich ten film dostal a zda vůbec nějakého, ale když jsem slyšel třeba tu hudbu, hned mi bylo jasné, že téhle líbivé a především nekonfliktní záležitosti musí akademici skočit na špek. Nemůžu snímku odepřít dobré momenty, se lvy, s letadlem, s černoušky...ale co měl ten film dál? V čem ční nad ostatními? Během třetí hodiny už jsem pomalu zažíval takový příjemný alibismus, když jsem si říkal: "Ať ten film trvá třeba 10 hodin, mně už je to jedno!", no a v tu chvíli skončil, hurá. Btw. nevím, co by mělo u tohoto snímku vést k pláči, ale to je asi každého věc. (17.07.2008)

Film, který se nehodí sledovat uprostřed týdne, kdy jsme zatíženi myšlenkami na složenky nebo šéfovo permanetní PMS. Klidné sobotní lednové odpoledne vám však dodá náladu, ve které nebudete trpět touhou přeskakovat rozvláčné a poetické záběry, aby jste stihli před upadnutím v koma ještě vyčistit zuby, nebo alespoň zrychtovat starou/ýho. Byla to krásná doba, ona léta budování infrastruktury na černém kontinentu. Kde jen ty staré časy jsou, ostatně - kde je i ta infrastruktura, že. Tehdy se ještě bílá dáma mohla v poklidu pohybovat po britských korunních koloniích, aniž by ji někdo obviňoval ze snahy o vývoz a adopci roztomilých sirotků. I ti domorodci byli nějací uznalejší. Nikoho neprudili s nesmysly typu lidská práva, minimální mzda nebo multikulturní společnost. A když náhodou všechno krachlo, dalo se vždy ještě se zármutkem na tlamě vrátit mezi ten plebs do Evropy. (09.06.2012)

Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. (13.11.2002)

Sydney Pollack bol vynikajúci režisér, len žiaľ čo sa mojej osoby týka, námet jeho filmov spolu so scenárom ma nie vždy dokážu chytiť za srdce. Ak mám byť úprimný, iba zriedka ma niečo v jeho podaní nadchne. Z časti to platí aj v tomto prípade, aj keď to nebolo povedzme také zlé ako jeho Tlmočníčka alebo Tootsie, no vzhľadom na tie ohlasy som čakal viac. Samotný životopisný príbeh Karen Blixenovej síce obsahuje zaujímavé momenty, no väčšinu času som pri ňom cítil mrle v zadku. Jediné pozitívum bola krásna výprava, prostredie a tie levy (škoda, že ich nebolo viac). Necítil som z toho takmer žiadne dobrodružstvo, iba náznaky romantiky, ktorá ma ale tiež nejak výrazne za srdce nechytila. To najlepšie na snímku, rovnako ako i v iných filmoch od Pollacka, bolo herecké osadenstvo, ktoré sa tu zišlo naozaj v silnej zostave. Na slabší nadpriemer to preto stačí. 70/100 (20.03.2018)

Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film. (12.09.2013)