Réžia:
Sydney PollackScenár:
Kurt LuedtkeKamera:
David WatkinHudba:
John BarryHrajú:
Meryl Streep, Robert Redford, Klaus Maria Brandauer, Michael Kitchen, Malick Bowens, Michael Gough, Suzanna Hamilton, Rachel Kempson, Graham Crowden (viac)Obsahy(1)
7 Oscarov z 11 nominácií! Skutočný príbeh dánskej spisovateľky Karen Blixenovej získal Oscara za najlepší film, réžiu, scenár, kameru, pôvodnú hudbu, výpravu a najlepší zvuk a patrí medzi najkrajšie romantické filmy všetkých čias.
Ľúbostný príbeh je voľnou autobiografiou dánskej spisovateľky Karen Blixenovej a formou retrospektívy zachytáva jej dlhoročný pobyt v africkej Keni. Karen v Dánsku navrhne bratovi svojho milenca, barónovi Brorovi Blixenovi, že sa za neho vydá a dá mu peniaze, aby kúpil farmu v Afrike, kde by mohli chovať dobytok. V roku 1913 Karen cestuje do Kene a vo vlaku sa po prvý raz stretne lovcom Denysom Finchom Hattonom. Už v deň svadobného obradu však prichádza rozčarovanie. Bror bez rozlúčky odíde na dlhý lov a Karen zistí, že manžel jej peniaze nepoužil na chov kráv, ale rozhodol sa pestovať kávu. Zoznamuje sa prostredím, komunitou belochov a domorodými dedinčanmi Kikuji. Na vychádzke sa opäť stretne s Denysom, ktorý zasiahne, keď ju v savane prekvapí a ohrozí levica. Karen pozve Denysa a jeho priateľa Berkeleya do svojho domu a strávi s nimi príjemný večer. Medzi Karen a Denysom se rodí hlboké priateľstvo, ktoré prerastie do lásky, teda citu, ktorý jej v manželstve tak veľmi chýba. Neverný manžel ju ešte aj nakazí syfilitídou. Jej stav je natoľko vážny, že musí odcestovať do Európy. Do Afriky se vráti až po vojne. Je vyliečená, ale už nikdy nebude mať deti. Pri ďalšom stretnutí s Denysom sa z priateľov stávajú milenci. Krátke obdobie šťastia však vystrieda tragédia, ktorá Karen pripraví o farmu aj milenca.
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (395)
Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. ()
Vzpomínky na Afriku jsou příjemné romanticko-dobrodružné drama, které však ve svojí délce má dost strnulé tempo a děj je na onu stopáž příliš (těžko najít to správné slovo) plochý či snad málo záživný. Nedočkal jsem se žádných dějových zvratů a od samého počátku mi bylo jasné, jak film dopadne a o co v něm tak nějak půjde. Hudba je tu podmanivá, herci jsou skvělí, příroda úchvatná, ale na mě tento příběh prostě nezafungoval. Bohužel..očekával jsem asi víc, což je někdy chyba.. ()
Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. ()
Určitě tehdy nebylo snadné vystříhat velké množství materiálu, případně přeskočit mnohé linie z knihy. Výsledek není „pouhým“ velkofilmem postaveným na jasné milostné zápletce, dokonalé hudbě a nádherných záběrech africké krajiny, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chemie mezi dvěma hereckými esy fungovala, emocí bych si přesto dokázal představit víc. Do nějakého blaženého pomlaskávání to mělo přeci jenom daleko. Legenda, kterou ale stavím úplně jinam než svoje skutečně oblíbené velkofilmy. ()
Je potřeba vůbec něco k tomuto snímku dodávat..... Nejsem zrovna příznivcem žánru romantické drama ( to je ještě hodně jemně řečeno ), ale pokud je to podáno v takovémto hávu, pak nemám nejmenších námitek. Největší zásluhu na celkovém vyznění celého snímku mají bezesporu oba hlavní představitelé. Robert Redford a hlavně Meryl Streep podávají excelentní herecké výkony. Ta pověstná chemie mezi nimi funguje naprosto věrohodně. Umírněná, citlivá a volně plynoucí režie mého oblíbence Sydneyho Pollacka dává oběma dostatek prostoru a Ti mu to měrou vrchovatou vracejí. Spolu s krásnými Africkými exteriéry a nádhernou Barryho hudbou se jedná o nezapomenutelný zážitek. A scény s mytím vlasů, setkání se lvy, letadlo, pohřeb a scéna na verandě mi natrvalo utkvěly v paměti . 95% ()
Galéria (150)
Zaujímavosti (31)
- Karen Blixen (Meryl Streep) je dodnes jediná žena, která kdy dostala pozvánku napít se v pánském klubu Muthaiga. (Kulmon)
- Přestože se film točil ze 70 procent v Africe, lvi, kteří v dramatických momentech napadli Karen (Meryl Streep) a Denyse (Robert Redford), byli cvičení jedinci, přivezení z Kalifornie. (duklak2)
- Meryl Streep napodobila přízvuk Karen Blixen díky nahrávkám jejího hlasu, které měla k dispozici. (duklak2)
Reklama