Duša

V zásadě mám s tímhle filmem úplně stejný problém, jako s Inside Out. Zatímco veškeré scény z reálného světa jsem žral a tady je to ještě umocněno atypickým hlavním hrdinou (který není dítě, ani teenager), zasazením do černošského Harlemu a další vrstvou v podobě jazzu. Jenže jakmile se začalo šaškovat s pestrobarevnými postavičkami v astrální rovině, najednou mě to přestalo bavit, jakkoli to má pro vývoj příběhu svůj jasný účel. Chytlo mě to zase až na konci, ale ta předchozí expozice prostě trvá tak stráášně dlouho. Coco či zmiňovaný Inside Out byly dějově daleko vyváženější a i emočně mě, jakkoli jsem i tady sympatizoval s hlavním hrdinou, dokázaly oslovit o poznání více. (06.01.2021)

Tuze pěkné, možná se to jen trochu obtížně prokousává k meritu věci, ale jakmile se to ustálí ve svém příjemně dospělém a maličko surreálném tónu, má to bezmála zázračné momenty. Pixaru to dospívání svědčí. V hlavě mělo dětsky hravé jádro, tohle už je spíš o dospělé kreativitě a velmi osobním tématu hledání smyslu a ukotvení v životě, který hlavní postavě plyne pod rukama. Dobře, že Pixar opustil antropomorfizování nesmyslů pro děti a začal vést dialog s rodiči v krizi středního věku. Bůh ví, že podobné pohlazení potřebujeme víc než naši haranti. (10.06.2021)

Soul svým způsobem jde tak trochu lehoulince podobnou cestou jako podobně pojatý Inside Out. Tvůrci si očividně uvědomili, že zkoumání lidského nitra v rámci metafyzických a psychologických možností, je nejen pro diváky nesmírně zábavné, ale také se na tom dá pořádně kreativně vyblbnout. Soul je tak pro oko (i pro ucho) docela dost velká slast. Navíc je to asi jedna z nejdospělejších pixarovek, co jsem viděl. Ne svými fóry, pojetím, atd., nýbrž svou zprávou pro diváka. Obzvlášť pro nás mladé dospělé, co neustále nadáváme na útrapy života, to je jako stvořené. Hlavní problém ale vidím v nedotaženém a nepříliš věrohodném vztahu mezi dvěma hlavními postavami, které jsou svým způsobem dost podobné Marlinovi a Dory z Hledá se Nemo. Ale zatímco u této dvojce je ono přátelské pouto slušně zpracované, u dvojce z Duše to už tak silné není. Díky tomu některé emocionální scény příliš nefungují. I tak má ale film velice milou a příjemnou atmosféru, která je doplněná dějem plným dojemných, veselých a originálních momentů, ze kterých budou jak caparti, tak i dospělí jásat. Inside Out se mi ale ve výsledku líbil víc. Btw, nejděsivější část byla se ztracenými dušemi. Rázem jsem si uvědomil, že ta moje mezi nimi byla taky, když jsem trčel na zkurvené pajdě v Plzni. Brrr. Není divu, že jsem se tam cítil tak na pytel. Průměrné 4* (01.02.2021)

Animákům nefandím skoro stejně jako zločinecké a gaunerské Fialově vládě. Jazz taky nemám dvakrát v lásce, ale pořád lepší než poslouchat Fialu, kterak vysílá signály. Tomuto animáku se však docela hezky podařilo spojit příjemný příběh s velmi dobrým hudebním podkresem. Moc se mi líbila i animace (zejména hudební nástroje), avšak pouze animace světa lidí, nikoli světa duší. Příběh má ve finále velmi hezkou myšlenku, ale kráčí k ní zbytečně klikatou cestou plnou nevydařeních vtípků a nudných pasáží, kdy mě kupříkladu nebavila kompletně celá pasáž odehrávající se ve světě duší a bohužel dostala hodně prostoru. Zcela jsem zde postrádal také humor. I přes zmíněné nedostatky se však jedná o jeden z těch lepších animáků, které jsem doposud viděl. [74 %] (13.05.2022)

Soul je (právem) oceňovaný za to, že má velmi originální koncept... bohužel mě ale příliš nebavil, nějak se mi prostě netrefil do vkusu. Jako téměř každá pixarovka umí hezky zabrnkat na emocionální strunu a film je místy dojemný. Nápady a celkově vytvořený svět, ve kterém je "život po životě" jakýmsi moderním korporátem cíleným na pozitivitu a efektivitu (ale bez všech těch negativních věcí, které existují v reálném životě), je docela zajímavý, ale vůbec jsem se do něho ani do příběhu jazzmana nedokázal ponořit. Nepomohlo mi ani že ve filmu dabují mí oblíbenci Richard Ayoade a Graham Norton. Každopádně vizuálně je film pěkný a cením ochotu zkusit něco jiného. (6/10) (08.10.2022)