Jeremiah Johnson

Jeremiah Johnson nesplnil celkom moje vysoké očakávania. Mal som za to, že uvidím niečo ako bol Posledný trapper. Bol to vynikajúci film, ale tá jedna hviezdička do piatich mu objektívne chýbala. A nielen objektívne, ale aj subjektívne. Mnohé detaily a dejové zvraty ostali pre mňa záhadou nie snáď preto, že by sa moja chápavosť vekom radikálne znižovala, ale že ich Sydney Pollack nepovažoval za potrebné uviesť. Okrem toho, čo už uviedla jatamansi, ma napríklad zaujíma, čím sa živia kone na snehových pláňach, koľko prachu a guliek si so sebou vzal do divočiny a množstvo ďalších detailov, ktoré však nič nemenia na tom, že považujem Jeremiah Johnson za vynikajúci film. A vôbec nie zásluhou divokej prírody a dobre vyzerajúceho Roberta Redforda (09.08.2011)

Na můj vkus na podobný typ filmu příliš ukecané, ale když se zrovna Redford nepromenáduje divočinou v červeném pruhovaném županu či po něm tvůrci nemetají atrapy vlků (ve stínu čehož i Lugosiho souboj s chobotnicí působí jako reálný), tak zbývá posmutnělý traperský (ne)western o nemožnosti uniknout svému osudu. Sympatické je, že se Pollack nenechal zlákat divácky vděčnou legendy inspirující částí života Johnsona a tak na pasáž o pomstě samotné zbývá sotva finální půlhodina a devadesát minut předtím se věnuje čistě útěku před civilizací a přežívání v podhůří skalních velikánů za každého nečasu. A jak moc je to nezvyklé, tak o to je to lepší. (14.04.2014)

Panenská příroda Skalistých hor. Civilizací nedotčená. Všemocná matka příroda, která má moc nad životem a smrtí. V místech, kde sníh leží většinu roku, kde řeky jsou plné ryb. V místech, kde zvěř je divoká a krásná. V těch místech se musí i člověk sklonit před touto posvátnou silou a stát se její součástí. Teprve tam leží ona duševní harmonie. Posvátný klid, který mnoho lidí hledá, ale nikdy ho nenajde. Jeremiah Johnson byl šťastný člověk. Šťastnější než většina z nás. 73% (10.08.2012)

Na jednu stranu nádherná pustá a divoká příroda, která se nedá vyjádřit slovy, natož pak obrázkem. I když to Sydney Pollack docela zvlád, kupodivu. Na straně druhé je pak lovec, který prožívá svůj životní úděl na oné pusté krajině, kde představuje naprosto úžasný životní příběh, kterému možná chybí trošku více nápadu. Každopádně je radost na takovéto filmy koukat. Kolikrát si sám řikám, že bych takový život klidně rád prožil. Sám, v klidu, nikým nerušen. Žít ze dne na den...vypadá to hezky, skutečnost už je daleko horší. (09.11.2010)

Jeremiah Johnson mě zaujal už svojí koncepcí, tj. zaměřením na souboj člověka s divokou přírodou, kterému je zde věnováno nemálo prostoru. Na to, že se velká část odehrává beze slov, je film velice záživný. Ve spoustě drobných scén lze zjistit, co všechno museli tito pionýři v divočině podstupovat aby přežili. Těžkosti spojené s opatřením jídla, rozděláním ohně nebo noclehem byly takové, že odvaha dotyčných snad už hraničila s šílenstvím. Tento široký záběr filmu popisujícího jednotlivé úkony, které jsou navíc předvedeny realisticky a se smyslem pro detail, činí z Jeremiaha Johnsona mimořádný zážitek. Za touto „survival“ linií nijak nezaostává ani „lidská linie“ kdy Jeremiah potkává indiány a různé podivné existence všeho druhu, na jejichž psychice se již dlouhodbá izolace nápadně podepsala. Dílčí scény jsou dobře natočeny i sestříhány. Souboje s vlky například vypadají i přes technické limity slušně a hodně dobrá je třeba i scéna souboje s indiánem, kde se Johnson orientuje dle chování svého koně. Díky těmto reálně a nápaditě napsaným scénám, nemá film moc slabších míst a osobně u mě trumfnul třeba Malého velkého muže ze stejné doby. Zcela mimořádná je pak nijak neošizená výprava. Film byl natočen v amerických národních parcích a kameraman z prostředí vytěžil snad absolutní maximum. Po vizuální stránce je film dokonalý, snad každý záběr odkrývá nějakou monumentální scenérii a pokud si potrpíte na americkou krajinu, je film zážitkem. (10.09.2012)