Hájili jsme hrad

Jsem trochu na rozpacích. Určitě můžu Pollackovu filmu přiřadit řadu pozitivních přívlastků - je originální, atmosférický a ulítlý. Určitě je to snímek, na který se nezapomíná a i po letech se vybaví několik zajímavých scén a především absurdních dialogů, kterými je doslova zaplněný. Je natočený podle slavné a uznávané literární předlohy, ale myslím, že její proslulosti zůstává ledascos dlužen. Při všech zmíněných kladech je to ve skutečnosti film celkem neznámý, který kouká z úctyhodné vzdálenosti na ctěnou válečnou klasiku. Něco na něm prostě nefunguje. Tak nějak nedrží pohromadě a i když můžu hodně dlouho vyzdvihávat jeho jednotlivosti, jako celek je jen mírně nadprůměrný. Trochu ho sráží i literární dialogy, místy nevhodně zvolená míra absurdity (buď měli scénárista a režisér ubrat, nebo naopak přisadit do groteskní podoby) a celkově vadí, že nedrží nějaký jednotný styl. Spousta scén má obrovský komediální potenciál a přitom ony scény vůbec nejsou k smíchu. Místy je to pateticko-hrdinské tak, jak jsme zvyklí u té nejprofláknutější patriotické americké válečné produkce. Zkrátka a dobře, na jedno pokoukání určitě stojí Hájili jsme hrad za to, ale vracet se k němu přes skvělé obsazení a řadu výborných dialogů už nehodlám. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2010)

Sydney Pollack si natočil tak trochu artový válečný film. Je zima 1944 a skupina vojáků dostává za úkol bránit středověký hrad, který je jedinou cestou pro plánovaný německý protiútok. Je tu něco absurdních, až mimoňských dialogů, absurdních scén (nepotopitelné auto a voják skákající z věže), místy až poetická a mrazivá atmosféra. Vojáky zajímá všechno jen ne válka - velitel pomáhá hradnímu pánovi s hraběnkou :) jeho zástupce je nadšený z umění, jeden z vojáků povoláním pekař si v městečku "adoptuje" pekárnu i s rodinou. Zkrátka spíše nezávislý film na 3*, ovšem Pollack se ve finále utrhl ze řetězu a natočil napřed parádní bitvu (s nezničitelnými tanky) ve městě a poté brutální, krvavou a zoufalou obranu hradu, plnou krve, destrukce a umírání a donutil mě jít o hvězdičku výše. Kdo umí ten umí. (19.10.2022)

Podle mého názoru mírně podhodnocený válečný snímek, který je svým námětem zajímavý a díky skvělým hercům zvučných jmen, jako např. Lancaster, Falk či O'Neal, také poutavý, přičemž svoji roli hraje také prostředí, v němž se děj odehrává. Valná část filmu ukazuje život vojáků jedné zapomenuté americké jednotky, která se usadí na hradě, jenž obývá pouze hrabě se svoji mladou ženou. Jejich dny jsou dlouhé a nudné, tudíž hledají zábavu v nevěstinci, Volkswagenu nebo umění. Vykreslují se tu povahové rysy postav. V závěru pak přichází dobře zpracovaný střet s Němci, který je velmi zdařilou tečkou za Pollackovým dramatem. Objektivně to není na 5*, ale na poctivé 4*, avšak skrz zmíněnou podhodnocenost přihazuji hvězdičku. (27.02.2015)

Netypický válečný film, který se odehrává v zimě roku 1944 na belgickém hradě, kde se skupina amerických vojáků chystá na poslední boj s nepřítelem. Jednotliví vojáci se před bojem baví, jak můžou. Jeden se stará o VW Brouka, druhý peče v pekárně chleba a další spí s místní ženou a další zase něco. A abych popravdě řekl, takovýto příběh mě moc nebere. Raději se podívám na film, kde se bojuje a ne kde se vedou sálodlouhý řeči o válce a umění a kde vystupuje hodně zváštních postav. A co ty uniformy z Pacifiku, co měli američtí vojáci? Ale abych jen nekritizoval, i toho boje jsem se dočkal. Po nudné hodině se mě to začalo konečně líbit. Boje byly dobře nasnímané a celkově to zvedlo moje hodnocení. Takže nakonec za 3*, i za Burta Lancastera, který jako jediný vyčníval z herců. (16.08.2010)

"Myslíte si, že jsem zvrhlý.. Nebo hůř, Francouz !! Jsem jen impotentní.." ;) Zvrhle bizarní a cynicky absurdní (proti)válečný biják Sydneyho Pollacka si dlouhé minuty pracně buduje svoji temně pohádkovou atmosféru, výtečně pracuje se symbolikou a alegoriemi, jakkoli zde měli tvůrci v Eastlakeově knižní předloze velkou oporu, stejně jako ve skvostných hereckých výkonech na čele s nejpřekvapivěji obsazeným Peterem Falkem jeho kariéry - A to včetně Nebe nad Berlínem !! - a naopak přesným Burtem Lancasterem, aby nakonec stejně zkrátka platila ze všeho nejvíce za promarněný potenciál, když mě osobně nejvíce mrzí jeho v důsledku nedůsledná konvenčnost.. A ty zběsilé změny nálad filmové poetiky prostě Pollackovi odpustit nedokážu.. Nicméně bez ohledu na vyřčené lze snímek jen těžko nepovažovat za jedinečný žánrový příspěvek.. (01.10.2016)