Bobby Deerfield

Lidé s nulovým vztahem k motorismu (patřím mezi ně) - nedejte se zmást plakátem s Al Pacinem v závodnickém úboru, či zdejším Radyovým komentářem, tohle v žádném případě NENÍ "pohled do zákulisí automobilového sportu", hlavní postava by mohla být klidně lyžařem, či cyklistou a vyšlo by to nastejno. O autíčka tu nejde, ale v 95% času o netypickou milostnou romanci, nádherně zahranou, bez otravného klišé, v osudovém závěru citově nevydírající a s jedním úžasným milostným vyznáním navrch (ONA: "Nebyla by to ironie, kdybys mi nazačal připadat neodolatelný?" - ON: "Něco ti povím. Nechci tě vyděsit, nebo tak něco. Ale připadáš mi neodolatelná."). Ovšem pro ty, kteří rádi ve filmech spěchají a často ve svých hodnoceních používají slova jako "nuda" a "zkrátil bych ho o půl hodiny", pro ty tohle pomalu plynoucí melodrama nebude. (15.04.2007)

Neslyšící spoluobčané se v tomto filmu nemusí spoléhat jen na titulky. Vše podstatné se totiž odehrává v očích Al Pacina a v chování Marthe Keller. V těch velkých hnědých očích, které říkají Al Pacinovi pane je totiž všechno, otázky, údiv, radost, obdiv i láska. V chování Marthe Keller je zase jasné poselství, že každá vteřina našeho života je mimořádná, protože nikdy nevíme která vteřina bude ta poslední. Film, co se mě zaryl do kůže, se scénama, které se mě zaryly do srdce. Nikdy bych neřekl, že i během focení ve filmu mě zvlhnou oči, nikdy bych neřekl, že lze udělat poetický záběr na prázdnou závodnickou dráhu a přitom cítit jak moc energie a adrenalinu má ta dráha v sobě, ale především bych nikdy neřekl, že mě nebude mrzet, že film není ze závodního prostředí jak napovídá plakát či komentář uživatele Radyo a že naopak budu rád, že je "jen" o lidech, pocitech, emocích, o životě a o smrti, tak jak napovídá komentář uživatelky Kleopatra. (13.01.2008)

Předloha asi ublížila víc, než by jeden čekal. Místo napínavého dramatu vystavěného podle osy událostí smrt týmového jezdce-sabotáž-vyšetřování-riskování života-okrajová romance-závod o vše-odhalení závady-dramatická tečka sledujeme unylou smutnou romanci o ženský, která není ani pěkná, ani rajcovní, jenom drzá jak vopice, která celej film umírá a všichni čekáme, až se to povede. Pacino zahrál svou postavu se vším smířeného nebouřliváka dobře, ale z celého filmu se mi líbil jen začátek slibující napětí (nekonalo se) a pasáž, ve které běžel po silnici krásnou zatáčkou v italském městě (zřejmě Florencie). (15.03.2014)

No nebejt obsazeni tak nevim nevim. Pribeh je zbytecne rozvleklej a dlouhej a prakticky o nicem, az na par vydarenejch momentu ze zavodu a rozhovoru mezi Bobbym a Lillian. Ale je fakt, ze film je hodne smutnej a misty docela poutavej. Al Pacino hraje skvele, jen se zbytecne moc casto tvaril tak jako nijak. Podle me ho tady prekonava naprosto skvela Marthe Keller. Chybeli mi ve filmu nejaky vetsi emoce, Pacino jen tak zavodi, jen tak pozna Lillian, zacnou se stykat a pak umre a vsichni se chovaj, jako kdyby se vlasne nic nedelo, takze to pak mirne nudi. Ale pod 3* nepujdu, spis to jsou lepsi 3*. (17.08.2006)

Toto je moje srdcová záležitost a to především díky knižní předloze od E. M. Remarqua Nebe nezná vyvolených. Film sice nedosahuje kvalit knížky, ale i tak je to hodně zdařilá adaptace a to hlavně díky třem hlavním zůčastněným, kteří na výsledném snímku měli největší podíl! Je to příběh automobilového závodníka Bobbyho Deerfielda a jeho lásky k nemocné dívce. Můj oblíbenec Al Pacino se zhostil role Bobbyho naprosto úchvatně( stačilo se mu po celý film dívat do tváře a člověk tam přečetl vše)! Marthe Kellerová, ( pro mě, do této doby naprosto neznámá ), podala ÚŽASNÝ výkon, to vše v režii mého oblíbence S. Pollacka. Nádherný zážitek! Díky E. M. Remarque, S. Pollacku, Al Pacino a M. Keller (20.11.2008)