Asi to ukončím

V dialozích a pocitově mě zde Kaufman bavil, stejně tak odvážným minimalistickým pojetím 130-minutového vyprávění ve třech obrazech a epilogu. Oba herci fajn, především Jessie Buckley se pro tyto zasněné intelektuální konverzačky narodila. Ale co ten epilog jako vyústění všech předešlých myšlenek? V něm Kaufman uletěl od diváka a nechal ho v neuspokojeném rozpoložení. (16.10.2020)

Pouhé řetězící se výstřednosti, téměř bez příběhu, u nichž čekáte, že se v závěru (alespoň částečně) vysvětlí a začnou dávat smysl. Ale nestane se tak. I'm Thinking of Ending Things je tak jenom dlouhá, nudná, samoúčelná blbost, která je i na první shlédnutí od poloviny stopáže skoro nesnesitelná. 1*. (29.09.2020)

Do příjezdu ke střední škole se jednalo o film roku s jednou z nejděsivějších hororových scén, co jsem za dlouhou dobu viděl, čímž mám na mysli celou návštěvu na statku u rodičů. Tato sekvence působí jako v loopu puštěná konkrétní scéna z Mulholland Drive, kde se protagonistky vrátí domů z divadla s nalezeným klíčkem od modré krabičky a je opravdu velmi nepříjemně nasnímaná (zdálo se mi to, nebo některé pohyby postav byly schválně zrychlené?). Se vstupem do prázdných chodeb školy se pak bohužel film promění už v čistou alegorii o tanci a zpěvech, čímž se z dosavadní americana nightmare odbočí někam do světa obligátní ironie (čemuž se alespoň dle wiki synopse kniha vyhne a já jí tím pádem chci a hned), což je přeškoda, nicméně v rámci Netflixu se jedná o fakt jetej úlet, kterýho si je třeba vážit. Navíc stejně jako doposud téměř všechny Kaufmanovy filmy se i tento odehrává v cyklickém surreálném světě sestaveném z neuróz, fóbií, masek, frustrací a vyčerpání, se kterým mluvíme celkem podobnou řečí. (15.09.2020)

Kaufmanove najnovšie dielo neraz pripomína skôr akúsi komornú Kafkovskú esej, než ucelený príbeh (ktoré som mal u Kaufmana vždy najradšej). Na trochu premrštenej stopáži necháva svoje postavy iba tak existovať, vymieňať si svoje životné skúsenosti a zážitky, filozofovať pomocou popkultúrnych odkazov, starnúť pomocou makeupu a masiek a neraz i mlčať a iba sa tak trápiť. V závere napokon ich nesmerovanie nikam, vrcholí v surreálnej muzikálovej scéne, ktorá by príbeh mala pocitovo uzatvárať. Možno i kvôli neznalosti predlohy ma film nedostal rovnako ako Charlieho predošlé režijné zárezy, napriek tomu si myslím že je dobré ho vidieť, už len pre jeho netradičné rozprávanie (Ktorá postava bola vlastne reálna a ktorá nie? Aj sám Kaufman na to odpovedá iba nejasne.) a čudesnú poetiku. A pre tú jeho jedinečnú úprimnosť. (05.09.2020)

Ťažko k tomu hľadať ekvivalent. A určite sa tomu nedá odoprieť originalita. Hoci aj tá, môže byť len vecou pre nezasvätených. Tí čo sa možno dostali ku knihe Iaina Reida si povedia - dobrá adaptácia a tam to pre nich hasne. Pre nás, čo sme nepoznačený knihou vyvstáva pri pozeraní dôležitá otázka - a tou je, čo sa snažil majster týmto povedať. Napadlo mi hneď niekoľko vecí. Najlogickejšia z nich mi ale príde, že sa duša rozprávala sama so sebou. Ľavá a pravá hemisféra, myšlienky, nápady, pocity, fóbie. Ale nedávam za to ruku do ohňa. Celý príbeh sa bohužiaľ stráca v neskutočnej miere neustáleho kecania, vysvetľovania a filozofických úvah. Takto sa osoby medzi sebou nerozprávajú. A čím ideme bližšie ku koncu tým je to bizarnejšie. Kupodivu práve tá preformance a muzikál to pre mňa vytiahol na znesiteľnú úroveň. Inak sa jedná o ťažkopádne dielo, kde sa nedá vytvoriť vzťah podľa mňa k ničomu. A finálna myšlienka je natoľko všeobecná a pritom je podaná ako niečo úžasné, až som sa musel pousmiať. Toto nie je Európsky film. Toto je kvázi americké umenie. Kaufmanovi to očividne nejde, hoci mu nápady nechýbajú. Celý čas som si rozprával, prečo by ma to malo vôbec zaujímať. A odpoveď... práveže nemalo. Vážená hlavná predstaviteľka... Dakedy je hlúpe o veciach uvažovať. V budúcnosti tak radšej spravte. Ušetríte všetkým, čo sa do toho pustili s vami, kopec času. A možno som len fakt blbý a ušlo mi to. A druhá projekcia to napraví. Ale takto k tomu dielu pristupovať nechcem. A ani nebudem. Herecky slušné - hlavne Thewlis. (09.10.2020)