Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Ingrid Thulin, Gunnel Lindblom, Birger Malmsten, Håkan Jahnberg, Jörgen Lindström, Eduardo Gutiérrez, Olof Widgren, Birger Lensander, Karl-Arne Bergman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Film režiséra Ingmara Bergmana rozkrýva prostredníctvom vzťahu dvoch odlišných sestier trpké podobenstvo o komunikácii a medziľudských vzťahoch, z ktorých sa vytratila láska, aby sa do nich vkradli mlčanie a samota. Intelektuálne založená Ester cestuje so svojou sestrou Annou a Anniným sedemročným synom Johannom neznámou krajinou. Zastavia sa v pochmúrnom meste, plnom vojakov, tankov a ľudí, ktorí rovnako ako sestry cestujú odnikiaľ nikam. Ester je ťažko chorá a musí zostať ležať v hotelovej izbe, kde je odkázaná na starostlivosť personálu. Okrem choroby ju sužuje aj lesbická fixácia na živočíšnu Annu. Tá však na sestru reaguje len tichou ľahostajnosťou, vyrazí do mesta a do hotela sa vráti s náhodným milencom. Malý Johann citlivo vníma mlčanie medzi matkou a tetou. Je odkázaný sám na seba a počas nekonečných potuliek po hotelových chodbách uniká do sveta vlastnej fantázie... Snímka je zavŕšením Bergmanovej komornej trilógie (Ako v zrkadle, Hostia večere Pána, Mlčanie) venovanej témam zmyslu ľudskej existencie a duchovnej podstaty vzťahu človeka k človeku i človeka k bohu. V dobe svojho vzniku sa však preslávila nielen existenciálnou nástojčivosťou svojej filozofickej výpovede, ale aj erotickými scénami, ktoré z filmu neboli vystrihnuté vďaka liberalizácii švédskej cenzúry len krátko pred uvedením filmu do kín. Švédsky filmový inštitút udelil Mlčaniu tri národné ceny Gudbagge: za najlepší film, réžiu a herecký výkon Ingrid Thulinovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (115)
Svět jako absurdní noční můra, lidé jako absolutní cizinci, ale rovněž naděje a přetrvávání nejdůležitějších atributů ke sblížení pod tímto odstrašujícím povrchem. Film se dá brát jako velmi upřímné a komplexní ztvárnění Bergmanovy vize světa naplněné symboly, ale i jako intimní drama o selhání komunikace, lásky, pevných pout. I když velmi temný film, přesto má v sobě v závěru katarzní účinek, který nepůsobí křečovitě, Bergman tehdy ještě věřil a doufal, nesnažil se poskytnout nějakou falešnou útěchu, které sám nevěřil. Brzy to už pro něj bude krajně obtížné, díkybohu pouze na nějaký čas. ()
Těžký film (a to jak interpretačně, tak pocitově), jdoucí až na dřeň (zatímco ohlodává fenomén odcizení). Měl-li bych se pokusit vystihnout podstatu filmu jednou větou, tak bych řekl, že - Bergmanovo "Mlčení" funguje jako ekvivalent absolutního neporozumění. Sestry Anna a Ester (symbolizující intelektuální a emocionální přístup k životu - film by tedy mohl na vyšší rovině fungovat jako metafora boje duše vs. tělo?) by k sobě nemohly mít dál; jeden se až diví, že spolu dokážou vydržet v jedné místnosti (co je probůh vedlo k tomu vydat se spolu na dovolenou? - že by chlapec? - jediný pojící prvek?). Film mapuje návrat domů (tedy k všednodennosti - možná že to údobí mezi svátkem a všedním dnem, ta nepostřehnutelná časová mezírka (existuje vůbec?) je časem, kdy jsou lidé nejautentičtější, kdy jsou nejvíc sami sebou; člověk se nezaměstnává hrou ani práci, má čas na sebe). Zatímco jsou nuceny čekat v cizí zemi (neporozumění je zde důsledně vetkáno do každé částečky filmu), jejich konflikt nevyhnutelně (a bolestivě) eskaluje. Nevadí-li vám hledět do otevřené rány, nesmíte "Mlčení" minout. 75% ()
Odcudzenie je ústredným motívom pomaly plynúceho deja s minimom postáv, ktoré spolu príliš nekomunikujú. Väčšina dialógov sa odohrá medzi sestrami, ide však o konfrontačnú komunikáciu protikladov. Z prostredia hotela v cudzej krajine, kde sa odohráva väčšina deja, neodchádza väčšinou k posteli pripútaná, chorobou trpiaca sestra a rovnako ani jej synovec. Ten tvorí hádam jediné puto medzi oboma odcudzenými ženami. Druhá zo sestier je živočíšnejšia, nevydrží v uzavretom prostredí, chodieva do mesta, ponechávajúc tak chlapca chorej sestre a podivnému hotelu s jediným zriadencom. Zábavný kabaret a spoločnosť jej zrejme uľahčujú vymaniť sa spoza napätia, ktoré vládne v hotelovej izbe. Veľmi silná obrazová stránka, skvelé herečky, kafkovská atmosféra hotela patria k pozitívam inak emočne chladného filmu. Z nejednoduchej záležitosti sa vďaka zopár odvážnejším záberom, tlačou označeným ako škandalóznym stal dobový kinohit. ()
Depresia, nenávisť, vášeň, hnev, sexualita. Toto rukopisom zabalené maestro kombo funguje hlboko pod kožou a i keď sa film zdá byť v niektorých pasážach nudný, bez nich a bez toho mlčania by postrádal samotný efekt nešpecifikovaného (ťažkého) pocitu. Akoby neexistovala pomocná ruka ani medzi blízkymi. K tomu fajnové čiernobiele obrazy, moja obľúbená Ingrid Thulin a skvelé temné mimické gestikulácie. Rovnako "zle" som sa cítil ako pri pozeraní Requiem for a Dream. A jediným čiastočným "vyslobodením" je záverečný nádych čerstvého dažďa z vlakového okna. ()
Mé první setkání s Bergmanem (když nepočítám ne vlastní vinou nedokoukanou Sedmou pečeť) a jako klobouk dolů. Ono se v tom filmu tak nějak nic moc neděje, ale přesto jsem nebyl schopen odtrhnout oči... Místy depresivní, místy hysterické, místy dramatické, místy tak nějak nenuceně erotické, celkově skvělý zážitek nutící protáčet mozek na takřka plné otáčky..... ()
Galéria (20)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
![Mlčanie - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/092/164092197_2f4213.jpg)
Zaujímavosti (3)
- Svým otevřeným zobrazením sexuality film vyvolal nejen bouřlivou diskuzi, ale přitáhl také mnohem více diváků než většina Bergmanových děl. Podle Ingmara Bergmana šlo však o to nejnechtěnější publikum. (džanik)
- Ačkoli jazyk ve filmu zní “slovansky“, je jeho autorem sám Ingmar Bergman. Název města, "Timoka", je ovšem reálný výraz, který Bergman našel v estonské knize svojí ženy, Käbi Laretei. Znamená údajně "náležející katovi“. (džanik)
Reklama