Nájomník

Ufff, ťažko komentovať. Isté je, že ide o vynikajúci thriller s hororovými prvkami. Majstrovské stvárnenie paranoidnej schizofrénie na filmovom plátne, kedy sa hlavný hrdina postupne mení na niekoho iného, teda on si to aspoň myslí. Začiatok je pomerne vlažný, ale dá sa to chápať vzhľadom na podstatu príbehu a charakteru hlavnej postavy. Film postupne naberá na atmosfére a čím ďalej tým viac vnára sondu do mysle paranoika, máme možnosť sledovať duševnú premenu od relatívne seriózneho človeka až na samé dno. Aj keď v závere všetko pekne graduje a dosahuje vrchol, niečo mi tu nesedí. Ten výkrik už sa mi zdal navyše, alebo ak nie, mohol to režisér ešte rozpracovať. Takto je to až príliš viacvýznamové a dá sa to vysvetľovať na veľa spôsobov. Inak maximálna spokojnosť a Nájomníka s čistým svedomím môžem len odporučiť, čas strávený pri tomto snímku oľutuje iba málokto. 85/100 (15.07.2014)

Tak toto bolo niečo neuveriteľného! Ešte teraz nad tým premýšľam a vôbec si nie som istá, že som to všetko pobrala.. Atmosféra bola tiesnivá a presýtená paranoiou k prasknutiu. Herecky všetko precízne a tak trochu teatrálne, na čo u Polanskiho nie som zvyknutá, ale tento film si to priam žiadal. Navzdory všetkému ho nevidím, ako jeden z jeho najlepších. Napríklad Pianista ma rozhodne oslovil viac. Dávam lepšie 4*. (03.10.2013)

Nadprůměrný thriller ze soudku "někdo se přistěhuje tam, kde má sousedy na hrábnutí". Obsazením sama sebe do hlavní role Roman Polanski vůbec chybu neudělal, protože po celou dobu film táhne jak herecky, tak režijně. Od samého začátku je divák tlačen soucítit s hlavním protagonistou, aby na konci dostal okusit momentů čisté paranoii hraničící se šílenstvím. Snímek mě vtáhl velmi dobře do děje a dokázal si bez problémů udržet mou pozornost, ale pointa mi přišla kapánek slabší, takže o plné ani neuvažuju, aniž bych popíral kvalitu. 75% (01.01.2014)

Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… (23.06.2018)

Po Hnusu a Rosemary poslední znepokojující korálek na šňůrku „Apartment Trilogy“. Křehké sousedské vztahy jako odraz těch mezilidských, kafkovské motivy (sociální odcizení, klaustrofobie, deviace, paranoia) jako odraz režisérova osobního života. Psychické a emociální zhroucení je myslím na místě (on bohatě stačí i zvuk kapající vody), ovšem něco mi bránilo se do Nájemníka dostatečně ponořit a od „Dressed to Overkill“ to bylo jenom horší.. Polanski mi subtilností svého hereckého projevu připomínal Jiřího Hrzána.. (18.09.2019)