Buldog

"Žádný mrtvý tak nesmrdí už za 12 hodin. Dokonce ani Dédé." Kde nepomůže recepční, komisař Moulin ani ambasáda, tam pomůže Michelle. A tím se dostáváme k jedinýmu důvodu, proč se občas na 48 hodin zastavím v Paříži. Michelle je prostě úžasná a čas strávený s ní mě prostě baví. Horší je to s panem doktorem, záměnou kufrů a hledáním manželky. Nic z toho mě nijak zásadně nebavilo, ale s Michelle bych hledal rád. Jen si nejsem úplně jistej tím, jestli bych chtěl něco najít. (25.03.2019)

Polanski je maestro atmosféry a práve atmosféra a napätie bolo to čo som najviac očakával. Bol som spokojný, ale od môjho TOP5 režiséra som predsa len čakal viac. Po tom ako v iných filmoch geniálne zobrazil paranoiu, schizofréniu, tak tentokrát prišlo na rad zobrazenie čistej frustrácie cudzinca v Paríži. Prvá polka excelentno-hitchockovská, v tej druhej som čakal väčší tlak na diváka a jeho nervy a bohužiaľ opak sa dostavil. Polanski nerezignoval ani na svoj ironický humor, čo len poteší. Enniova hudba je v celku nevýrazná, asi najslabší soundtrack čo som od tohto hudobného barda počul. Ten záver je trošku diskutabilný, ale aj tak sa jedná v mojich očiach o nadštandartný triler s vynikajúcim (!) Harrisonom Fordom. (19.07.2007)

Jeho filmy jsou i po letech živě zajímavé, řeč je o Polanského 48 hodinách v Paříži. Židovský tvůrce natočil velmi slušný thriller, ve kterém si dá kardiochirurg Harrison Ford svou poslední klidnou sprchu, po které se leccos změní. Z pařížského hotelu náhle zmizí jeho žena, nikdo mu zrovna moc nevěří, takže se pouští do hledání na vlastní pěst. Výborná práce kameramana odpoutá pozornost i od mírně kostrbatého příběhu, Ford si něco podobného (bezvýchodná situace) vyzkoušel o pár let později v brilantním Uprchlíkovi, Polanski neselhává, atmosféra je zdařilá a tajemná kráska Emmanuelle Seigner (nová žena režisérova života pak zaujala i v brilantním Hořkém měsíci) je ztělesněním někdejších vlhkých snů.. (08.01.2015)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

S cizí ženou v cizí Francii.. Může se to stát i vám a nepomůže hotelový detektiv, ambasáda ani komisař Moulin. Záměnou kufrů na letišti je zoufalý Ford po hlavě vržen do nebezpečné hry plné absurdního humoru (vystřihování z rodinného fota na policejní stanici, střecha), typického pařížského feelingu a bohužel i postupně uvadajícího tempa. Při pohledu na manželku Harrisona jsem si vzpomněl na vtip, jak přijde chlap, na policii nahlásit zmizení vlastní ženy. Policista ho požádá, ať uvede její popis. A muž říká: „Je těsně před důchodem, vysoká asi tak metr padesát, má plnoštíhlou postavu, řídké vlasy, dioptrické brýle, pod nosem ji raší knír, kulhá na pravou nohu a má problémy s alkoholem. Jak tak nad tím přemýšlím, strážníku, víte co..? Ani ji nehledejte…“ (09.09.2008)