Réžia:
Steven SpielbergScenár:
Tony KushnerKamera:
Janusz KamińskiHrajú:
Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Ariana DeBose, Rita Moreno, Corey Stoll, Brian d'Arcy James, Maddie Ziegler, Mike Faist, Ana Isabelle (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
West Side Story je filmová adaptácia pôvodného predstavenia na Broadwayi z roku 1957. Pôvodnú choreografiu vytvoril Jerome Robbins podľa scenára Arthura Laurentsa, hudbu zložil Leonard Bernstein. Film prináša príbeh lásky a rivality medzi členmi dvoch teenegerských pouličných gangov Jest a Sharks grupujúcich sa z dvoch rôznych etnických skupín prisťahovalcov z Portorika a potomkami prisťahovalcov z Európy. (Cinemart SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (184)
Režisér Steven Spielberg může po všem, co dokázal, cokoliv. Může si plnit (ještě) nesplněné sny (ale s ohledem na to, jaké příběhy už má za sebou, jich moc nebude), a je jen na divákovi, zda u toho bude chtít být. Protože tady je tentokrát ten hlavní „kámen úrazu,“ kdy věhlasný tvůrce skutečně jen důsledně umetává už vyšlapanou cestu. Znovu se tak ocitáme na konci 50. let v newyorské chudinské čtvrti a děláme si (pro mnohé dobře) známé kolečko. Příběh byl už kdysi lehce tuctový. Divák přesně ví, co může od snímku očekávat a nové roviny pohledu hůř hledá. „Jen“ se do dialogů častěji vkrádá záměrně nepřekládaná španělština, zesiluje sociálně-realistický tón a výrazněji se angažují ženy. Každopádně Spielberg samozřejmě aktualizuje a scény se svým osvědčeným týmem vybrušuje k dokonalosti. Herci své party i poctivě odzpívali, ale že bych z nich padal na zadek (všechny ty herecké nominace a ceny), tak to určitě ne. Chemii mezi některými bych si navíc představoval hutnější. Taneční a pěvecké sekvence jsou fenomenální. Žádná vystoupení z divadelních prken, tvůrci vše přesunuli do ulic velkoměsta. Kulisy a výprava jsou velkolepé, kreace komplikované, Janusz Kamiński zase vládne, ale… ale… ale… Za mě prostě krapet neemoční oprášení muzikálové klasiky. Technická stránka je jedna věc, ale prostě mě to nezasáhlo. Nicméně pořád velmi důstojné. ()
Od úvodní scény Indiany Jonese a Chrámu zkázy čekal Steven Spielberg na to, až si splní sen a natočí muzikál. A my jsme čekali s ním, průběžně ujišťováni jeho dokonalým citem pro spojení obrazu a hudby, že až k tomu dojde, bude to Něco. A nakonec je to West Side Story. A samozřejmě je to Něco. Barevný ohňostroj režijních nápadů, které na sebe ale nestrhávají pozornost a ruku v ruce s geniální Bernsteinovou hudbou celé dvě a půl hodiny tančí, radují se, oslavují život i lásku. Radost pohledět, radost poslouchat. Jakékoliv úpravy oproti předchozímu filmu jsou podle mě jen k dobru, protože mnohé postavy se podařilo více propracovat a prakticky žádná sebemenší dějová linka nevyjde naprázdno. Největší změnou pak je nová postava Rity Moreno, ale i ta má v ději své místo a hlavně Rita Moreno je v téměř 90 letech neuvěřitelně vitální a zpívá doslova jako anděl. Ansel Elgort mi svým herectvím nesmírně připomněl mladého Harrisona Forda, jeho Tony je - opět díky scénáři - o poznání zajímavější než ten Beymerův a myslím, že byl skvělý nápad právě do písně "Maria" vložit tolik vtípků, ač by se mohlo zdát, že právě do ní se hodit nebudou. Rachel Zegler a Arianu DeBose doufám uvidíme v dalších filmech, protože jsou obě rozkošné. West Side Story jsem v kině určitě neviděl naposledy. ()
Naprosté peklo. Mučení. Waterboarding. A nejzbytečnější film ever. Někomu z hollywoodských hlavounů asi bylo líto, že klasické muzikály dnešní mládež nezajímají a rozhodl se jeden natočit znovu, ale bez jakékoli modernizace. Takže se to stále odehrává v 50. letech a hudba je stále nesnesitelná a předpotopní a nedokáže ji vydržet nikdo pod 60. Takže nepřekvapivě je z toho velký propadák (jediní překvapení jsou hlavouni ze studia), a doufejme, že nás snad další pokusy nečekají. Oscarové nominace to má automaticky jen díky zvučnosti názvu, zvučnosti režiséra, a délce nad 150 minut (protože co má dnes pod 150, nebere na cenách nikdo vážně...) ()
Kdyby alespoň to "Gee oficer Krupke, Krup you" změnili na tehdy nemožné "f*ck you". Jenže Spielberg nechce nic modernizovat, ale místo toho se vrací se před film z roku 1961 k původní divadelní verzi z roku 1957. Začíná sice demolicí, ale pak se bezpečně vrací do krásných obrazových kompozicí, které ale v sobě nenesou žádné emoce (Amerika zpívaná a tančena v sutinách? Zapomeňte, najednou je tu na plátně rozevlátá bohatá čtvrt pro hipstery). Chybí tu interpretace, dravost a bezohlednost mládí k originálu. Tohle je vzpomínání starého pána, který má sice filmařinu v paži, ale brutálně se míjí s dobou. ()
Galéria (69)
Fotka © 20th Century Studios / Amblin Entertainment
Zaujímavosti (12)
- Rita Moreno (Valentina) hrála v původním filmu postavu Anity. (D.Moore)
- John Williams, dvorní skladatel Stevena Spielberga, pracoval na snímku jako hudební konzultant. (D.Moore)
- Mike Faist se původně ucházel o roli Tonyho, než mu byl předložen scénář pro roli Riffa, kterou nakonec ztvárnil. Stejná situace se odehrála u původního snímku z roku 1961 s Russem Tamblynem. (NiWi)
Nechápejte mě prosím špatně. Původní filmovou verzi slavného muzikálu z roku 1961 jsem dvakrát viděl na velkém plátně a vřele ji uctívám; právem jde o muzikálovou klasiku, která i dnes oslovuje početné divácké publikum. Přesto si dovolím hodnotit Spielbergovu verzi mnohem výše a pokládám ji za lepší film. Než se na mě za tahle kacířská slova vrhnete, dovolte mi to vysvětlit. Steven Spielberg nepochybně znal původní Wiseovu verzi více než dobře, jistě má v paměti každičký záběr a určitě je i jasným fanouškem jak původní inscenace, tak i filmové verze. Proč se tedy rozhodl společně s dramatikem Tonym Kushnerem vytvořit novou filmovou verzi? Nejedná se o předem jasně zbytečný snímek? To si rozhodně nemyslím, naopak. Samozřejmě Spielbergova verze bude vždycky srovnávána s původní verzi a bude mít těžkou pozici při své obhajobě. Pojďme tedy konečně k tomu, proč pokládám novější verzi za lepší. Rozhodně nejde o stejný snímek jako z roku 1961, který by Spielberg přetočil záběr po záběru za použití tehdejších postupů. Zatímco Wiseova verze je výrazně divadelně stylizovaná a byla natočena především v interiérech za použití kulis a malované oblohy (včetně venkovních scén) - jinými slovy šlo de facto o zfilmované divadelní představení -, Spielberg natáčel v reálném prostředí, což sice ubere na stylu, ale ve skutečnosti přidá na civilnosti, která je mi bližší. S tím souvisí i herecké a taneční projevy, které u Spielberga působí naprosto přirozeně a uvěřitelně (porovnejte si píseň America a výmluvnější rozdíl být nemůže). Zatímco v původní verzi byli herci v pěveckých partech nahrazeni profesionálními zpěváky (tehdy běžná praxe), u Spielberga si aktéři písně nazpívali sami. I díky tomu jsou herecké a pěvecké výkony velmi komplexní, zvláště u postav Tonyho s Maríou a Anity s Bernardem. Sledovat chemii těchto dvojic je úžasný divácký zážitek. Dvorní Spielbergův kameraman Janusz Kaminski opět čaruje, ale naštěstí v souladu s tvůrčím pojetím je kamera krásně civilní, barvy jsou tlumené, a přesto je jeden záběr lepší než druhý. Bernsteinovy písně v nových a velmi citlivých aranžích nijak nezestárly a do jednotlivých melodií jsem se zaposlouchal s radostí. O Spielbergově perfektním řemesle nemá smysl mluvit, požehnaný věk 75 let se tu nijak nepojevuje. West Side Story patří mezi ty filmové unikáty, jejichž obě filmové verze patří mezi filmové trvalky, byť to Spielbergova verze bude mít ze začátku logicky ztížené. Rozhodně nejde o marnění tvůrčího času, nová West Side Story má určitě co nabídnout.___________Po přímém srovnání s původní verzí, 2023: Při přímém srovnání vychází Spielbergova verze z mého pohledu tisíckrát lépe, nemůžu jinak. Ten civilismus a exteriéry tomu filmu zkrátka pomáhají. V původním filmu chybí kompars, je to celé do sebe uzavřené. Kde je to možné, Spielberg spoustu scén natáčí v reálných ulicích a osazuje dalšími obyvateli New Yorku. Díku tomu jeho West Side Story dýchá životem, což je nejlépe vidět u písničky America. Dramatik a scénárista Tony Kushner doplňuje chybějící motivace postav (platí to hlavně u Tonyho), mnohé scény se odehrávají zcela v jiném prostředí, což prospělo hlavně písničce One day, one heart), některé písně znějí v jiném pořadí a zpívají je jiné postavy (Cool, Somewhere). Chemie mezi Tonym a Maríou je zde naprosto úžasná od prvních sekund a především ženské postavy jsou výraznější. Velké poděkování si Tony Kushner zaslouží za emancipaci otevřeně trans* postavy Anybodys. Ten/ta má zde více prostoru a více zasahuje do děje. Hudba a písničky zde mají další rozměr, jsou dalšími postavami. Spielbergova precizní režie drží West Side Story mnohem více pohromadě a sevřeněji, dvorní kameraman Janusz Kaminski opět čaruje a jeho kamera je po celou dobu krásně dynamická. West Side Story patří k nejlepším muzikálům všech dob a teprve Steven Spielberg mu dal skutečnou slávu, kterou pravděpodobně docení až další generace. Rád u toho budu. () (menej) (viac)