Horký mesiac

Tohle mě, ne vyloženě nesedlo, ale... Minulo mě to. Podivné záběrování, podivné motivace postav, podivné herecké výkony... Erotické dusno se vytrácí s nástupem psychického teroru, který je podivně stylizovaný a jen podtrhuje celkovou chladnost snímku. Podivný odstup. Podivný film. Podivný komentář... (17.10.2013)

Excentrický tvůrce polského původu se tentokrát zaměřil na psychologicky laděný vhled do okoralosti manželského soužití na straně jedné, a do pouta smyslného, záhy přesyceného na straně druhé. Britský bezdětný pár se totiž náhodou seznamuje s postarším americkým invalidním spisovatelem Oscarem a jeho vyzývavě smyslnou ženou Mimi, francouzskou tanečnicí. Ti dva se seznámili v Paříži, kam s velkými spisovatelskými ambicemi Oscar přichází, jenže jeho osudem se stane vztah s Mimi, plný vášně a sexuálních fantazií, který však velmi brzy vystřídá cynické přesycení a tragická nehoda. Právě o tom všem začne Oscar podrobně vyprávět naivně konzervativnímu Nigelovi, který si nechce přiznat, jak moc ho jeho mladá žena přitahuje. Erotické napětí na co nejmenším prostoru (zámořská loď), úchvatná kamera, destrukce jednoho mýtu, partnerské neštěstí a do toho všeho filmařsky velmi obratný Roman Polanski, který nechává diváka na pochybách. Osudovost dvou manželských párů, ve kterých jsou prověřovány základní hodnoty charakterů zúčastněných, je bezchybná. Patologický pozorovatel Polanski se mohl navíc opřít o herecké představitele (nesmělý kokta Grant, výtečný Coyote i osudová Seigner). Nemilosrdný režisér v nemilosrdné sondě.. zřejmě nejlepší Polanski. 85%. (03.08.2009)

Scénář: Gérard Brach, John Brownjohn, Roman Polanski .. Působivá obsesní hra o kráse i hořkosti vztahu. Spalující vášeň na jeho začátku s hutným nádechem erotiky a sexuálních hrátek je stejně intenzivní jako spalující nenávist na opačném pólu příběhu. Půvabná diva Emmanuelle Seigner se svými tanečky okolo (ne)opětované lásky vryje hluboko pod kůži. Sekundanti Peter Coyote a v té době ještě ne tak známý Hugh Grant odvádí přesvědčivou práci. Kristin Scott Thomas tolik prostoru nedostává, ale během Silvestrovské noci si reputaci dozajista napraví. Roman Polanski si perfektně pohrává s divákem, který je místy stejně zmatený jako Nigel a postupně servíruje i stupňuje vyprávění, které spěje k hořce hořkému konci. Výborná kamera Tonino Delli Colli (dvorní kameraman Sergio Leone), hudba Vangelis nebo skvělé zvolené dobové písničky vyšroubují kdejakou scénu k dokonalé působivosti. 85%. (23.10.2007)

Strhující, rozumem nekontrolovaná, neustále stupňující se láska naplňující se velmi silnou citovou závislostí (a snad i vlastní sobeckostí) se snadno a rychle může změnit v citové a psychické vydírání hraničící s hororem. Nejde vám to dohromady se jménem Hugh Grant? Ne, ne, nemějte obavy, nejde o romanticky zamilovaného či milovaného Hugh Granta, ten zde vystupuje pouze ve vedlejší roli jako posluchač neuvěřitelného příběhu, nikoliv jako milovník, jak ho známe z mnoha jeho filmů. Hlavní role tentokrát převzaly pomatené city a ztráta zdravého rozumu. Citová láska je krásná věc, ale rozum ji musí vždy trošku krotit. Jinak se náš život stane hororem, ze kterého je velmi těžké uniknout. (07.06.2012)

Bitter Moon jsem viděl poprvé jako mladá trubka a hrozně jsem ho žral, jeho příběh se mi zdál mistrovský a plný psychologie a dekadentní poetiky. Dneska si říkám, že ubrat mu aspoň půlhodinu na stopáži by nebylo na škodu, že teatrální "vampovství" Emmanuelle Seigner na mě působí spíš komicky než eroticky, a že celá ta domněle hluboká psychologická zápletka filmu by se dala shrnout jednou větou - vztah dvou povrchních lidí, který je založený jen na sexu, nemá zpravidla dlouhého trvání. Ale film je to samozřejmě výborný, inu Polański. Ta čtvrtá hvězda je ovšem hlavně z nostalgie. (28.12.2013)