Chodím po Moskvě
Ja šagaju po Moskve
Walking the Streets of Moscow
Obsahy(2)
Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“. (NFA)
(viac)Recenzie (23)
Krásně pohodový letní film, odehrávající se v jednom dni a téměř výhradně v exteriérech. V průběhu jsem z toho sice neměl úplně špičkový pocit, snad občas panovalo i lehké zklamání (vrcholící u přestřelené scény se zlodějem, která se vymykala dosavadnímu civilnímu, realistickému pojetí) a chtěl jsem dát spíš čtyři hvězdy, ale když ten závěr je opravdu nádherný a neodolatelný a až s ním to celé působí. Moskva, širokoúhlý černobílý formát, léto, rozpustilý Michalkov a skvělá ústřední melodie. ()
Trubkoidní příběh o zamilovaných sám o sobě moc hvězdiček nevygeneruje. 1) Ale oč slabší je příběh, o to silnější atmosféra. O děj vlastně ani nejde. Sledujeme postavy jen tak se plácat během jednoho dne v neskutečně půvabné (!) Moskvě. Vše nasnímal kameraman se silným porozuměním pro pohodu._____ 2) A tak procházíme útulným (nikdy bych si nemyslel, že takové slovo pro Moskvu použiji) městem, podíváme se do interiéru GUMu (údajně největšího obchodního domu na světě). Zaznamenáme hejna volh prohánějící se po ulicích jako malí broučci. Autobusy. Rudé náměstí. Nábřeží. Prostě fakt paráda._____ 3) Tři opravdu pěkní přitažlivě oblečení kluci v hlavních rolích rovněž nezarmoutí. 18letý budoucí slavný režisér a scénárista s podmanivým úsměvem Nikita Michalkov (Moskvan Kolja), 24letý Alexej Loktěv (Sibiřan Voloďa, který potká Kolju v metru) a vskutku hezký 18letý Jevgenij Stěblov (Saša, který má před svatbou). Režisér se nebál je ani svléknout (do půl těla, samozřejmě)._____ 4) Velmi zajímavé info o filmu uvádí ruská Wiki._____ 5) Film skončil a my si můžeme zazpívat: Бывает всё на свете хорошо / В чём дело сразу не поймёшь / А просто летний дождь прошёл / Нормальный летний дождь / Мелькнёт в толпе знакомое лицо / Весёлые глаза / А в них блестит Садовое кольцо / /И летняя гроза._____А я иду шагаю по Москве / И я ещё пройти смогу / Солёный Тихий океан / И тундру, и тайгу._____Над лодкой белый парус распущу / Пока не знаю с кем / А если я по дому загрущу / Под снегом я фиалку отыщу / И вспомню о Москве. ()
Lyrická komedie. Tak stojí v podtitulu filmu. Tři mladí lidé se vlivem náhody setkali na jeden den v Moskvě, aby zažili události, které jsou na jeden den možná moc, ale ve skutečnosti jde to jen zlomky toho, co (pravděpodobně) zažili. Děj neustále vytváří časové elipsy, v kterých věnuje svůj čas jednoho dne MĚSTU. To neznamená, že by příběhy postav byly druhořadé, naopak čím míň o nich víme, a čím méně mají času, aby nám to sdělily, tím více začínáme vnímat samotnou jejich CESTU po MOSKVĚ, která je ukázána v bodech těch nejpregnantnějších příhod dne. Což může okamžitě evokovat styl staré ruské montážní školy. Není tomu úplně tak. Tenhle film je sice o POHYBU, ale nejen mechanickém, ale i životním/psychologickém, kdy je sice důležitý PROSTOR, ale jen proto aby sloužil PŘÍBĚHU a ZVUKU. Tenhle film je od počátku do konce lyrickou symfonií děje, zvuků a melodií, kdy krása ozvláštnění spočívá neuvěřitelném optimismu mládí, letního dne a výsledném silném dojmu. Jak řekl kolega minus : „Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem z něj úplně dojatý a šťastný, že jsem taky ještě mladý a měl jsem chuť rozběhnout se do ulic (byl zrovna květen) a zazpívat si písničku.“ A já idú, šagaju po Moskve… ()
Podobný snímek jsem z Ruska prostě nějak nečekal. Je nesmírně civilní, ale přitom je v něm taková mladická poetika, která je spojena s lyrikou města, které je zde prezentováno, tedy Moskva. Herecky je to velmi příjemný a celkově způsob vyprávění působí velice dobře. Jako kdyby bylo všechno nějakým způsobem fajn. ()
Nie je, alebo skôr lepšie povedané, nebýva zvykom, aby ruský film nepôsobil tak, ako zvyčajne, t. j - akousi propagandistickou ideológiou, ako na objednávku „ctených súdruhov” . To tu absolútne, nie je ! Nechýba mi to, a som za to rád. Je to nesmierne pozitívne naladený snímok, s mladými ľuďmi, keď ešte nepoznali drbnutý FACEBOOK, samé sociálne siete, mobily, tablety, krčmy, a podobné kokotiny !!! Kde sa vôbec vytratila súčasná kultúra ? Nazval by som to, ako POCTU MOSKVE - hlavnému mestu, veľkomestu, vtedy Sovietskemu Zväzu, dnes Ruska. Láska k tomuto veľkému a kultúrnemu mestu, líči niekoľkých mladých ľudí v ňom, počas jedného dňa, od rána, do večera, čo zažívajú a prežívajú, s čím sa musia popasovať, aj popri problémom, ktoré majú, zachovávajú si čistú hlavu. Vidím tu 4 POSTAVY. Najprv, v úvodnom zábere pozorujem, ako sa na letisku obšmieta, nádejný spisovateľ, zatiaľ ešte robotník, Voloďa, ten mieri za ďalším spisovateľom, ktorý mu v časopise vytlačil jeho poviedku. Počas cesty metrom, stretne mladíka Kolju, robotníka, ktorý by sa mohol pochváliť aj tým, že sa podieľa na stavaní metra. Ale nečiní tak. Kolja ide akurát z nočnej šichty, dúfajúc, že sa vyspí... O pár hodín, alebo skôr - o pár desiatok minút na to, ho navštívi kamarát Saša, ktorý má samé problémy, od nástupu na povinnú vojenskú službu, až po ženenie sa, so svojou nastávajúcou, čo sa ale trochu tak skomplikuje, do toho sa Kolja a Voloďa, zamilujú do krásnej blondíny, predavačky gramofónových dosiek, kde títo traja prežijú veľmi zaujímavý deň... K FILMU. Trochu mi to pripomínalo mladého Formana, keď začínal, krížený so slávnou českou komédiou : Vrchní, prchni ! Veľmi skvelý pocit mám, aj z vynikajúcej čiernobielej kamery Vadima Jusova, ktorý spolupracoval s ruským velikánom Andrejom Tarkovským. Hlavný predstaviteľ Kolju - Nikita Michalkov, ešte ani nie 20. ročný CHALAN, takto bravúrne pred kamerou začínal... Neskôr sa z neho stal výnimočný režisér ! 73 minút dlhý film, na ktorý sa práve pozeráte, tak si želáte, aby aspoň o 10, 20 ... minút dlhší bol, lebo utečie, ako voda, a vám bude po ňom strašne smutno, ako aj mne... ()
Reklama