Úsmevy letnej noci

Když jsem se jedné letní noci usmívala nad jednou z mála Bergmanových komedií, litovala jsem, že jich nenatočil podstatně víc. Dokázal nejen mistrně vystavět příběh, ale i každou jednotlivou scénu, kamera klouže s úžasnou elegancí, každý záběr je dokonale promyšlený a nasvícený. Fotky z filmů by mohly bez úprav sloužit jako obrazy, plnohodnotné ozdoby našich domovů. Rozehrává příběh jednotlivých postav, které jsou velmi dobře zvolené i zahrané. Bergman zvládá skvěle psychologii postav, komičnost je postavena na vkusné stylizaci, skvěle napsaných dialozích, kde nepadne zbytečné slovo, z tváří vyčteme nevyřčené, často výmluvnější než sama slova. Letní noc je zadána ženám, ovládají celou scénu i své mužské protějšky. Vidíme všem do karet, což umožňuje soucítění s každým jedincem tohoto milého lidského propletence. Pokud by někdo nevěděl, se kterým Bergmanovým filmem začít, zde je vhodný adept! (27.08.2015)

Ingmar Bergman a komédia ? Na pohľad nemožná kombinácia sa však stretla s pochopením u diváka, táto kostýmna fraška o komplikovaných milostných vzťahoch je príjemná, milá a frivolná. Bergman však nie je Shakespeare ani Wilde, jeho jazyk je predsa len ťaživejší, menej spontánny a chýba mu ľahkosť a kúzelnosť. (31.12.2019)

Jeden ze střípků Bergmanova cyklu letních komedií, kam můžeme řadit i LEKCE V LÁSCE, LÉTO S MONIKOU, ČEKAJÍCÍ ŽENY. Děj filmu je vystavěn na tradičním kontrastu mužského a ženského světa. Zároveň se úspěšně vyhýbá sociální kritice a satiře, pro kterou je zde prostor. Tradiční přístup romantických komedií založený na mezilidském citu a poblouznění láskou je zde pouze zdánlivý. Též chybí čistě záporné postavy. Filosofický základ je vystavěn na hledání existenciální podstaty v subjektivním světě, což připomíná Antonioniho dramata. Existenciální určení člověka je i u Bergmana častým leitmotivem. V tomto filmu se režisér jednoznačně kloní na stranu spontánního života a citu, naproti vypočítavému rozumu. Zároveň ukazuje, že tyto nemusí být nutně v protikladu. Nechává prožívat momentální štěstí a dává mu zdání věčného vítězství. Připouští možnost vzniku světa, ve kterém nikdo netrpí. Tímto přístupem dává Bergman filmu růžovou nálepku. Erotická rovina je bagatelizována, příp. ironizována a odsunuta na druhou kolej. Ve výsledku tak hrají ženy v příběhu dominantní roli. Naopak muži, kteří si ve filmu jsou svou dominantní rolí jisti, jsou zde nenápadně parodováni. Historické pozadí, ve kterém se příběh odehrává, nechává dobovým bontonem vykrystalizovat projevy citu a lásky v té nejčistší podobě, což nechává tušit Bergmanovu nostalgickou fascinaci dobami minulými. 75% (17.10.2011)

Komédia to príliš nie je, pousmial som sa asi trikrát, na to pozor. Skôr vzťahová ironická dráma, plná postrehov o živote a vzťahoch. Má ale jednu výraznú vadu, pre ktorú som dal iba tri ***, a to, že mi film pripadal ovela dlhší, ako povačšinou ľahko strávitelných cca 110 minút. Na druhú stranu Vás to do deja bezproblémov vtiahne, len to bolo príliš naťahované. Bergman tentokrát nenúti príliš myslieť....chlapi sú rovnakí, všetci skončíme pri troche šťastia s tým pravým atď. (10.12.2009)

Určite nie som divákom, ktorý pri vyslovení mena Ingmar Bergman padá na zadok. Jeho Úsmevy som videl pred neskutočným počtom rokov a mal som pocit, že sledujem film po prvý krát. Oceňujem spoľahlivú Bergmanovskú hereckú skupinu, presné dialógy a vystihnutú atmosféru, ale na druhej strane som nemal pocit, že ide o komédiu, ale pocit predčasne zostarnutého filmu. Pôvodné tri hviezdičky ponechávam, pretože v porovnaní s inými filmami z päťdesiatych rokov ide o lepší priemer. (26.10.2016)