Život na zámku

Tvůrci Hanuš s Míkem se pokusili navázat na tradici velkých a úspěšných českých seriálů, které před revolucí patřily k nedílné součásti večerního televizního vysílání. Podařilo se jim to. Divácký ohlas byl značný, i když seriál trpěl po režijní i scenáristické stránce křečovitostí, kterou se nepodařilo úplně odbourat ani v následující řadě. Vsadilo se do té doby na málo prověřené herecké obsazení, kdy se vedle zkušených herců objevili také začátečníci, kteří si nevedli nijak špatně. Příběhová stránka v mnohém připomínala rukopis Jaroslava Dietla, ale rozpracovat postavy tak, jak to uměl on, se nepodařilo s takovým přehledem. Někteří herci je navíc hráli zpočátku docela křečovitě, než se dostali do rytmu rolí, které je provázely po další pětiletku. Osudy rodiny Králů jsou však seriálem, který řadím k tomu lepšímu, co se v naší porevoluční seriálové tvorbě objevilo. A je třeba jej ocenit stále víc, když je to v současnosti přímo seriálová mizérie. 60% (05.06.2012)

Hlavní kladnou stránkou tu, jak jasně ukázal čas, jsou životné postavy, které zastínily někdy trochu překonstruovaný příběh i další nevyvarovatelné slabiny rané televizní tvorby. Když tak trochu bilancuji a porovnávám se současnou seriálovou produkcí všech českých televizí, nemohu, než se sklonit před tímto seriálem, který si jako jeden z mála zaslouží, aby byl občas reprízován. Myslím si pak, že každá doba si tady ještě něco koukatelného najde. (07.04.2005)

Ak niečo patrí medzi top 10 autentickostí z českých deväťdesiatok, tak popri Danovi Nekonečnom, opoziční smlouvě a nevykúriteľných (česky nevytopitelných, zato slovensky ľahko vytopiteľných) sklenených vestibuloch má svoje miesto zaručené aj tento seriál. Tmavé interiéry, ošumelé exteriéry, biele ponožky, fialové saká. Napriek pokrivkávajúcej kvalite spracovania autentické, pretože odrážajúce realitu taká aká bola. Nezabudnuteľné hlášky, zrkadlo mužskej ješitnosti, a baví ma ako máloktorý čs. seroš. (06.10.2019)

Miroslava Hanuše rozhodně nelze nazvat špatným řemeslníkem, ovšem totéž už stěží půjde provést v případě Jana Míky, o němž hovořili-li na Kavkách jako o novém Dietlovi, příliš nepřeháněli, když v rámci žánru i tématu velmi slušně odehraná záležitost skutečně působí jako zrestituovaná dietlovina.. A tak královský Život v zámku a podzámčí jen kráčí ve stopách divácky vděčné televizní předrevoluční tvorby, ten komerční zápach telenovel však nelze nezachytit.. Zajímavě rozehrané téma.. (19.02.2017)

Seriál Život na zámku odrážel tehdejší náladu. Restituovalo se ve velkém. Zpátky do vlastnictví dostávala šlechta zámky, hrady - to ostatně použil jako námět Hynek Bočan v seriál Hotel Herbich. Jaroslav Hanuš a Jan Míka ale seriálové rodině Králových, zde je patrné, jak si pohráli i se slovními hříčkami, přisoudili dědictví. A k tomu spletitou dávku růžných osudů. Některé scénky ze seriálu jsou náhodou docela legendární a humorné. Například když přející bratr K. Macháčkové Václav Vydra křepčil poté, co doktor Král v televizní soutěži vytočil prohru. A celá řada jiných. První série svůj smysl měla a bavila. Přestože i ve druhé sérii najdeme plno zábavných scén, je už děj viditelně natahovaný. Vlastně ani s názvem seriálu už nemá nic společného, protože boj o zámek nám zcela vymizel. Přesto si myslím, že současných 54 % je nejen nezasloužených, ale též málo. Z devadesátých let je to jedna z těch lepších seriálových záležitostí. (20.12.2021)