O dievčatku Makovičke

Galadriel to napsala za mě. Nevím v čem je problém, ale prostě se na tenhle večerníček nedokážu dívat. A to je to jeden z počinů velikána Václava Bedřicha, čtený Vlastimilem Brodským, s hudbou od Jaroslava Celby. A to je bez debat sestava par excellence. Bohužel si jaksi nikdo z těch věhlasných pánů nevšiml, že z hlediska příběhového se jim pod rukama odehrávají strašlivé náznaky čehosi, které nemají pointu a často ani nedávají smysl. No vida, a konečně máme viníka:) 50% (08.04.2003)

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu. (03.06.2010)

Fajn malé děti, pro odrostlé už moc jednoduché. Na druhou stranu povinná "četba" pro odpůrce islámu, odpůrce invazivních druhů či příznivce nevázaných sexuálních vztahů. Poselství: 6/10 módních poradkyň doporučuje mít neustále vyžehlenou červenou sukni ... (15.04.2019)

Celý tvůrčí tým má za sebou řadu legendárních pohádkových seriálů. Maková panenka a motýl Emanuel byli jedni z těch, kteří patří do té kategorie milých. Seriál nepatří zrovna k těm nejzábavnějším, ale svou kvalitu má. Byť jednotlivé příběhy nejsou zrovna propracované. Ovšem Vlastimil Brodský měl dost pohádkový hlas a velmi oceňuji hudbu, která se mi velmi líbila. (23.05.2023)

Díky dceři si občas dávám opakování z večerníčků a musím říct, že jsem někdy překvapený, jak na mě a na ni jednotlivé večerníčky zapůsobí. V poslední době si oblíbila Makovou panenku, pravděpodobně kvůli její krásné červené sukýnce. Jinak jde o velmi jednoduché příběhy v unylé animaci, na které zaujme právě jen ta červená sukénka. Tentokrát to nezachrání ani dabing Brodského, který je spíš uspávací... i když o to tu jde taky, ne? :-) A ač to slovo nemám rád, Emanuela naprosto vystihuje - je to fakt tragéd. :-) Když srovnám s většinou ostatních večerníčků, jsou to slabší tři hvězdy. (03.09.2018)