Infinite: Nekoneční

Výborný nápad, ze kterého mohl být (a také trochu byl) mix Highlandera a Matrixu, s nádechem Inception (dokonce i včetně několika scén). Nechyběl slušný rozpočet a akční scény jsou na současnou dobu vcelku přehledné (není tam střih každé půl vteřiny). Problém je, že ten film je jen takový kvalitně, ale rutinně natočený výplach, bez emocí, prosviští to a moc toho nezanechá. Vše navíc kazí hromady nelogičností a filmových klišé. Od začátku mi navíc přišlo, že hrdina působí, jako kdyby mu mělo být tak dvacet a ne 52 jako Wahlbergovi (navíc to celé nějak nesedí časově) - pohled na popis románové předlohy to podezření jen potvrdil. Ve filmu navíc strašlivě promarnili potenciál na flashbacky do dávné minulosti a celkově nebyla velmi zajímavá myšlenka o lidech, co si pamatují minulé životy, vůbec využita. Shrnuto - trochu tuctový, ale vcelku slušný akční film, který je plný nelogičností a dost promarnil hlavní nápad. 60% (15.08.2023)

„NAJDU TĚ NA ZAČÁTKU…“   Tak tohle mělo našlápnuto na zápis do filmový historie! Fugua se drží pravidla, že v jednoduchosti je krása a tak jednoduše vypráví, do ničeho se nezaplejtá … všechny indicie jsou podány svižně…Ale… páč není čas řešit podrobnosti, často z toho vypadá i to – PROČ? a nebo - JAK?. A úplně nejvíc tomu chyběj emoce. Prostě nulová víra v dobro a nenávist v zlo. Jako – nevadí mně, že u filmu nemusím přemejšlet, ale ne vždycky je to k dobru…Ovšem ta hoďka půl celkem uteče.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Reincarnationist Papers“, kterou v roce 2020 napsal D. Eric Maikranz, neznám. 2.) Věřím, že příště budu mít víc štěstí.   ///  Thx za titule „titulkomat“.                  PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  ne (01.02.2022)

Napoprvé jsem to utnul po cca 20 vteřinách, z nichž na mě zavanul žluklý odér Rychlé a Zběsilé Podsvětní války ve Stmívacím Matrixu. Dnes odpoledne jsem se však nudil tak, že jsem tomu dal druhou šanci, přičemž jsem ke své smůle byl současně dostatečně línej se zvedat a vypnout to po pěti minutách, takže se mi dočkalo očekáváného, tj. souboje hodných bódhisattvů vedených profesorkou Ksaviérovou na jedné straně barikády a zlých asurů komandovaných opravdu děsivým Bratwurstem (resp. přinejmenším s opravdu děsnými očními stíny), který chce (a teď se podržte!) zničit svět. A jelikož krom zmíněných předloh byla do mixéru najebána již toliko blbost, a to v míře vskutku Nekonečné, pak na případné čtenáře těchto řádků apeluji, aby si zbytek domysleli raději sami i bez otravování se tímto audiovizuálním projímadlem, po jehož konzumaci doufám, že mi Bratwurst se svou Tatrou Titus nevjede pozítří do koupelny, protože po více než roce všeobecné kurvidové buzerace už mi jako noj Nýjovi taky těžce jebe, při čtení zpráv ze světa mě stále častěji stíhá cca stoleté dežoví a nedávno se mi dokonce poté, co jsem si na noc zobnul červenou pilulku, zdálo, že stojím s rýčem pod dubem na jakémsi ostrově a dumám, kde jsem to jen zakopal tu truhlici, ve které je zajíc, ve kterém je kachna... atd. (17.07.2021)

Začíná to slibně, ovšem posléze se to zvrhne do úplné pitomosti a na konci už jsem jen tupě zíral na obrazovku a v hlavě mi běžely myšlenky úplně na jiné věci. Co mě alespoň rámcově bavilo, byly akční scény (rejža něco nakoukal z G. I. Joe), nicméně ačkoliv mám Markyho Marka hodně rád, sem se mi zkrátka nějak úplně nehodil. Škoda, nečekal jsem sice moc, ale to málo jsem bohužel dostal. Fuqua má na víc, naopak jsem se utvrdil v tom, že moc nemusím Ejiofora. (14.06.2021)