Sommarlek
Summerplay
Summer Interlude
Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrajú:
Maj-Britt Nilsson, Birger Malmsten, Alf Kjellin, Annalisa Ericson, Georg Funkquist, Stig Olin, Mimi Pollak, Renée Björling, Gunnar Olsson, Emmy Albiin (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Marie je primabalerína ve stockholmském baletním divadle. Během zkoušky dostane balíček, ve kterém najde tajný deník své první lásky z letních prázdnin před třinácti let. Jako patnáctiletá strávila u svého strýce léto, které změnilo celý její život. Zatímco panovačný strýc a teta, které byla diagnostikována rakovina, byly pro mladičkou Marii nutným zlem, mladý Henrik ze sousedství se stal jejím přítelem a velkou letní láskou. Tragická nehoda však mladý pár navždy rozdělila a Marie se se zlomeným srdcem musela po prázdninách vrátit do města ke své úspěšné taneční kariéře. Ponořená do melancholie nechala svůj život jen tak plynout, objevený deník ji však přesvědčí, aby se znovu vydala ke strýci a pokusila se probrat z letního snu, který se mezitím změnil na emocionální kóma. (Edisonline)
(viac)Recenzie (32)
Už hotový filmařský styl, zatím ještě jednoduchý příběh s jednoduchými emocemi, což ale (zvlášť po chmurami a řečmi přetíženém Vězení) na zážitku neubírá – díky odleskům vodní hladiny na dívčí tváři a jiným hrátkám s letním světlem (a posléze podzimním šerem), zošklivujícím baletním šminkám, závanům hudby a výřího houkání zaznívajícím vždycky v pravou chvíli, už tenkrát po bergmanovsku rafinovaným skládačkám z obličejů (třeba) a kdovíjakému ještě kouzelnictví se nejprostší možné melodrama proměňuje v slastně melancholickou meditaci o pomíjivosti a zdech, které je nutno stavět a pak zase bourat, aby se mohlo žít dál. ()
Bergman je prostě storpocentní špička filmu. Jedno z NEJ v historii kinematografie a to jak v počátku jeho tvorby, tak na jejím konci. Další nádherný "obrazový" film, kde za pomoci první Bergmanovy kamery Gunnara Fischera vyníkajícím způsobem dává do kontextu životní nespoutanost s konformitou. Snímku není co vytknout a vnímavý člověk si ho opravdu užije... ()
"To je Hádač. So sestrou sa totiž hádame ako ho volať." Jeden z tých príbehových, divácky prívetivých filmov, aké Bergman nakrúcal v období na rozhraní 40. a 50. rokoch (Prší nám na lásku (1946), Čekající ženy (1952), Léto s Monikou (1953)). Nepodobne ako Bergmanove neskoršie filmy, "Letní sen" má jemnú, citlivú romantickú linku, príťažlivú dejovú štruktúru (retrospektívne vyprávanie príbehu), je naplnený sladkou melanchóliou a dokonca obsahuje aj množstvo (kvalitnej) hudby. Obrazová stránka filmu je podmanivá (skvelý Gunnar Fischer), nádherné sú najmä zábery morského pobrežia zaliateho slnkom. Ústredný mladý zaľúbený pár je výborne obsadený, tak pôvabná koketa Maj-Britt Nilsson, ako aj sympatický mladík Birger Malmsten. Dialógy síce nie sú také vycibrené, ako je u Bergmana zvykom, ale ich jednoduchosť zapadá do nálady filmu. Typického neskoršieho Bergmana som začal spoznávať až v poslednej tretine, kedy film výrazne zvážnie. Z môjho pohľadu sa jedná o prvé majstrovské dielo tohto veľkého režiséra. "Som ako maľovaná bábika. Keď začnem plakať, stečie zo mňa farba." ()
Ranné Bergmanova romantické drama, kde jsem si kupodivu spíše užíval tu romantickou linku. Odehrává se světě div se v létě a já jsem těm dvěma tak záviděl. Samozřejmě kam bude film směřovat se dá vytušit a tak to i je. ()
Souhlasím s Liborkem. Nepodceňovat Bergmana, svět ho možná objevil až po Sedmé pečeti, ale tohle už je film naprosto zralého autora. ()
Motto: "Můžeš udělat jenom jedno. Chránit se, obklopit se zdí. Chránit se před všemi ničemnostmi. Pomůžu ti obklopit se zdí. Naučím tě to." Jubilejní desátý film Ingmara Bergmana, třetí ryze autorský (po Vězení a Na radost), ale hlavně vrcholný, vzniklý podle vlastní povídky Marie (napsal ji ze žalu v mezidobí, kdy opustil svou druhou manželku Ellen a s jeho novým objevem Gun mu zakázali se stýkat; na scénáři pak spolupracoval s Herbertem Greveniusem), jenž klidně zařaď do nejlepší desítky jeho filmů. Podobně jako v Žízni je hlavní hrdinka baletkou a za partnera má Birgera Malmstena, tentokráte nesmělého mladíka Henrika se psem Hádačem. Krásnou baletku Marii, "nejkrásnější na světě", hraje Maj-Britt Nilssonová, která housličky z filmu Na radost vyměnila za piškoty. Letní sen je skutečné drama, neočekávej tedy bezpečné Léto s Monikou, ale bergmanovsky dusivou atmosféru, věštící neštěstí jako sýček. Nicméně zlom, který v ději nastane, je jak zářez do masa. Rychlý, nečekaný a bolestný. Černá labuť je oproti tomu fantasmagorie pro školačky. Asociace: Na radost, Léto s Monikou, Žízeň, Jako v zrcadle ()
V porovnání s Léto s Monikou je tohle neskutečná pruda! A až příliš ubrečená. Další sonda do duší zamilovaného páru, ke kterému jsem však tentokrát cestu nenašel. Ať už to bylo až přílišnou všedností nebo později proběhnuvším darwinismem - necítil jsem absolutně žádné emoce. ()
Fakt, že se s hodnocením tentokrát držím při zemi, přestože Bergmanovy filmy skutečně miluju, neznamená, že by byl "Letní sen" v mých očích výrazně slabší počin, s horším námětem. Jen je jasně cítit, že se jedná o počáteční tvorbu. Zřetelně cítím Bergmanův rukopis, "už je to tam" (zamilovala jsem si ho pro um kašlat na happy endy, nechat prorůstat slad'oučký snivý romantický okamžiky chvílema mrazivě dramatickýma, kdy se kolikrát na pozadí pohádkově krásné krajiny dějou krutý smutný věci). Ale jakoby si Bergman při tvorbě tohoto filmu zatím ještě nebyl úplně jistej v kramflecích. Čili, vyšším hodnocením bych nespravedlivě srážela jeho vybroušenější perly... ()
Na častějším používání tvůrčích filmařských technik (zajímavá je např. práce s obrazově-zvukovým kontrapunktem) je dobře patrné Bergmanovo režijní zrání. Nicméně Bergman “autor“ stále hledá svoje velké téma. Letní sen rozhodně nedosahuje kvalit pozdějšího (r.53) Léta s Monikou, které je autorsky suverénnější a vyznívá proto mnohem naléhavěji. Obdivovatelům mistrova díla by přesto neměl tento snímek uniknout, a to zejména kvůli krátkému animovanému filmečku (vloženému asi doprostřed stopáže), který výborně dokresluje počáteční naivitu letního vzplanutí a je zřejmě jediným mistrovým počinem svého druhu. Mezi rarity patří i první ochutnávka (L)lesních jahod… ()
Retrospektivní analýza mezilidských a erotických pout, a vzájemných limitů, jenž jsou ohraničeny vnějšími okolnostmi a duševními dispozicemi hlavních aktérů. Bergman poprvé nachází svůj filmařsky osobitý a jedinečný styl, a tímto filmem tak začíná nová epocha švédské kinematografie, kterou ve svých pozdějších filmem zdokonalil. Příběh o opojném, přesto zničeném milostném vztahu, který v jednotlivých momentech přebíjí lehčí elegantní tón a severský půvab. ()
#613 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/27782-summer-interlude ()
Tohle už je režisérsky hodně suverénní. Je to do značný míry ještě žánrová věc, v jádru melodrama, ale Bergman už se tu do značný míry našel. Je to jeho cca dvanáctý film, za dva roky se najde definitivně (Večer kejklířů). Tématem filmu je hledání odpovědi na to, jak se postavit k utrpení. Utrpení – hluboké, drásavé, utrpení v silném slova smyslu - u Bergmana patří k podstatě života, není to něco, čemu by se šlo vyhnout, chce-li člověk žít. Kromě toho, že je Bergman vizuálním umělcem, tj. filmařem, a výsostným literátem, je i (praktickým) filosofem – nedělá umění pro umění. Hledá odpověď na otázku „co dělat“, co si počít se životem, patří-li k jeho podstatě utrpení. Je to hledání nanejvýš poctivé, neuhýbavé, na dřeň jdoucí. V Letním snu přichází utrpení v brutálně naturalistické, šokující podobě. Hrdinka se však po čase přece jen rozhodne pro návrat do života, se vším rizikem, jež to obnáší. Např. strýc Erland představuje jinou volbu: vystavět kolem sebe zeď. Tahle varianta ale u Bergmana neobstojí. Pro Bergmana není samota nikdy volba. – Za zmínku stojí svižně napsané, inteligentní dialogy, tu směs mileneckého škádlení, hádání, harmonie i disharmonie má Ingmar dost vychytanou, ani po 65 letech to nepůsobí směšně nebo vyčpěle, což je dost neuvěřitelný. Expresionistická práce se světlem, vodní živel, tváře, zrcadla, neidealizovaný umělecký provoz, příroda – mraky, houkání výra – jen jako symbolický jazyk pro dění v nitru hrdinů, Bergman není žádný přírodní lyrik. - Mám pocit, že je to jeden z mistrových prvních filmů s hlavní hrdinkou, nikoli hrdinou nebo párem. ()