Tony, tobě přeskočilo

Myslím si, že film byl nadsázkou už v době vzniku. Otázkou spíš je, kdo z nás má osobní zkušenost, jak vypadaly děti z děcáku v roce 1968? Rozhodně byly slušnější než ty dnešní. Bohužel ani dnes nejsou výjimkou děti v sociálních zařízeních, co mají jednu maminku a každý jiného tatínka. Jenom v nich bohužel zůstavají. Asi proto, že Tony byl jenom jeden a dneska se sociální pracovnice nedají opít silovicí. Bohužel. . . . insurgentes: Drahoušku, na těch stoličkách byl nejspíš nápis REŽISÉR. Ale nic si z toho nedělej, češtině se dá naučit i v pokročilém věku. Příště se třeba můžeme zaměřit na stylistiku a skladbu rozvitých vět. Pokud miluješ kozy, mohu Ti zajistit bezplatnou brigádu na kozí farmě. Když se ti zdaří přesun kozy do chlívku bez cloumaní za rohy, dostaneš za obměnu kozí jogurt. (20.04.2014)

Režisérky očividně rozumějí dětské duši. 1) Citlivá režie strohého příběhu o lásce a štěstí nezávislém na hmotných statcích. 2) Film může posloužit i jako doklad o dobovém vesnickém životě. 3) Výborní herci (děti i dospělí), jak je ostatně u režisérky Plívové zvykem. 4) Zazpíváme si pár hitů Pavla Nováka, třeba Maličkou, a vyrazíme do děcáku pro další děcka. (04.06.2017)

Film, v němž lze krásně zaznamenat prvopočátky režisérčiných kvalit, které později plně využila ve svých daleko známějších snímcích. Jako vždy perfektní vedení dětských herců a tentokrát i znatelně citlivější příběh. Každodenní pocit vlastního domova, se pro někoho může změnit v obtížné hledání bezpečí, zvláště pak, jde-li o bezbrannou, dětskou duši. Přirozené dobro a ochotu pomoci druhému, tomu malému a bezbrannému, se hledá ještě obtížněji, i když po pár skleničkách se každému rozváže jazyk, a nakonec zjistíme, že nám všem jde hlavně o člověka a o toho malého obzvlášť. Neznámý film, jenž má v sobě všechny kvality režisérčiných známějších snímků. Tohle je prostě Odvážná slečna v mužském poddání. (20.04.2014)

Poetika vesnického dětství nezatíženého dohledem nebo výchovou dospělých přesahujícími rámec základních úkonů a potřebností, ani televizí, počítačem, internetem a jinými moderními a postmoderními vymoženostmi a žrouty času – krátce řečeno lyrický obraz dětství v nostalgickém pojetí dvou režisérek. Řekla bych, že když se po dětech přestala vyžadovat práce v hospodářství nebo ve fabrice a ještě nebylo nutné se stálé učit a zdokonalovat ve škole a na různých kurzech a trénincích a když je ještě nerozdělovaly zdroje pasivní zábavy (TV atd.), tak v tom mezidobí zhruba od 50. do 80. let děti měly pravé dětství plné vlastní fantazie, společných her a samostatného objevování světa. V postmoderně již ani dětství není, co bývalo. (05.08.2013)

Výjimečně souhlasím i s názorovou větou oficiálního textu distributora: nezáleží na komfortu a hmotném vybavení, důležité jsou fungující mezilidské vztahy. A o to přesně běží v tomhle filmovém příběhu na pozadí vtipných a tragikomických příhod vycházejících z roztopašného správání malých dětí. Po těch letech je z něco cítit také fakt, že určtité dohody na základě prostých lidských pocitů a slušného jednání postupně vytlačila důležitost podpisů, dokladů, testů a nejrůznějších papírovaček. I tyhle zobrazené hodnoty mezilidských vztahů jsou pozitivem starších rodinných filmů, o uměleckých hodnotách nemluvě. Zásluhy Věry Plívové-Šimkové v oblasti čs.filmu pro děti a mládež jsou nemalé. Už jen ta úvodní hra dětí na pohřeb je režijně dokonalou nádherou! A tahle atmosféra vlastně pokračuje téměř celým filmem do konce, dojala závěrečná změna postoje starého souseda. Vedle dobře sehraných dětských představitelů máme možnost vidět spíš neokoukané tváře, mezi kterými vyčnívá v roli Tonyho zajímavý Ludvík Króner, málo známý bratr slavnějšího Jozefa K. (04.08.2017)