Tony, tobě přeskočilo

Poetika vesnického dětství nezatíženého dohledem nebo výchovou dospělých přesahujícími rámec základních úkonů a potřebností, ani televizí, počítačem, internetem a jinými moderními a postmoderními vymoženostmi a žrouty času – krátce řečeno lyrický obraz dětství v nostalgickém pojetí dvou režisérek. Řekla bych, že když se po dětech přestala vyžadovat práce v hospodářství nebo ve fabrice a ještě nebylo nutné se stálé učit a zdokonalovat ve škole a na různých kurzech a trénincích a když je ještě nerozdělovaly zdroje pasivní zábavy (TV atd.), tak v tom mezidobí zhruba od 50. do 80. let děti měly pravé dětství plné vlastní fantazie, společných her a samostatného objevování světa. V postmoderně již ani dětství není, co bývalo. (05.08.2013)

"Tony my tě máme strašně rádi...My jsme neupekly husu, tak ti dáme aspoň pusu." Jak se počet dětí v chalupě starého mládence Tonyho postupně zvyšuje, zvyšuje se i zábavnost tohoto rodinného filmu (viz třeba některé hlášky: "nech pejsky pejskama a pojď zkoušet hajzl", "Každý den hrnek koziny a vyrosteš o metr"). Nejroztomilejší jsou scény s malou dívenkou, která (nejen když si prozpěvuje písničku "Proč si mě nevšímáš") atmosféru filmu doslova rozsvítí. Celý film je taky hezky nasnímán a vše dotváří moc příjemná (a docela chytlavá) hudba. Jen jsem maličko nepochopil konec. Ten výstup se sociální pracovnicí, co nejprve sděluje zoufalému Tonymu, že zařídila, aby všechny 4 děti mohli bydlet spolu v náhradním domově a pak přiopilá deklamuje moudra o tom, "za vším je třeba hledat člověk, ať je velkej nebo malej..Neboť v dětech je národ věčnej." Z poslední scény přitom člověk moc nepozná, jak to s dětmi vlastně dopadlo. Zůstaly u Tonyho nebo nezůstaly? Těžko říct. (17.10.2017)

Podstata snímku (mít rodinu, poskytnout pomoc, vytvořit zázemí odloženým dětem) a záměr tvůrkyň/tvůrců je mi blízký a mně milý (není zapotřebí komfort ke šťastnému bytí). Oceňuji i kouzlo vesnického dětství, stejně tak jako malé "herce", výběr se opravdu povedl. Přesto však musím přiznat, že příběhově to na mě byla příliš velká "divočina", ať už se to týká samotného Tonyho (výborný Ľudovít Kroner) či vylomenin, které děti tropily, a ta sociální pracovnice, no... budu hodná a budu mlčet. (01.07.2018)

Výjimečně souhlasím i s názorovou větou oficiálního textu distributora: nezáleží na komfortu a hmotném vybavení, důležité jsou fungující mezilidské vztahy. A o to přesně běží v tomhle filmovém příběhu na pozadí vtipných a tragikomických příhod vycházejících z roztopašného správání malých dětí. Po těch letech je z něco cítit také fakt, že určtité dohody na základě prostých lidských pocitů a slušného jednání postupně vytlačila důležitost podpisů, dokladů, testů a nejrůznějších papírovaček. I tyhle zobrazené hodnoty mezilidských vztahů jsou pozitivem starších rodinných filmů, o uměleckých hodnotách nemluvě. Zásluhy Věry Plívové-Šimkové v oblasti čs.filmu pro děti a mládež jsou nemalé. Už jen ta úvodní hra dětí na pohřeb je režijně dokonalou nádherou! A tahle atmosféra vlastně pokračuje téměř celým filmem do konce, dojala závěrečná změna postoje starého souseda. Vedle dobře sehraných dětských představitelů máme možnost vidět spíš neokoukané tváře, mezi kterými vyčnívá v roli Tonyho zajímavý Ludvík Króner, málo známý bratr slavnějšího Jozefa K. (04.08.2017)

Ale jo, mam rad deti - hlavne tak z dialky, zo 400 - 500 metrov, abych sa o to nemusel starat. Len pozorovat deti, ich hranie, dialogy, a najma nadherne exteriery. No a nemozno zabudnut na Veru Plivovu -Simkovu a jej talentovanu reziu - pre mna najlepsia detska kinematografia byvaleho ceskoslovenska je od Plivovej-Simkovej : 76 % (07.07.2018)