Páni kluci

Sled scének, který je celkem příjemný a víceméně i humorný, tudíž svůj cíl to plní celkem dobře. Úplně nejvíc se mi na tom stejně líbily ty poetické lokace, ale fajn je i ta hudba, která se sice opakuje pořád dokola, ale naštěstí se neomrzí. Hodně se mi líbily i herecké výkony (a to i u dětských herců, kteří skoro všichni působili překvapivě přirozeně) a nejednou jsem se i pobavil, ačkoli je to spíš na takové pousmívání než záchvaty smíchu. Je to fajn, ale i tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na postavy zvykl a "oblíbil" si je, pak to na mě občas působilo trošku utahaně a co mi vadí snad nejvíc je to, že to je fakt jen sled scének a žádný děj to nemá. Dokonce ani z bodu A do bodu B to nejde. Možná právě to je ten důvod, proč z toho nejsem tak nadšený jako asi většina uživatelů tady. Možná to bude chtít čas, třeba to docením později, ale prozatím to vidím na slabé 4*. Ale i tak, je to fajn film. (30.12.2020)

Dětské filmy Věry Plívové-Šimkové mě nebavily ani jako dítě, ani jako dospělého a Páni kluci nejsou výjimkou. Karikaturně zobrazení dospělí mi přišli otravní a chyběl mi tam silnější příběh, zajímavější postavy a divočejší dětské eskapády. Taky se rád dojímám u vzpomínek na dětství, ale na to jsou mnohem lepší filmy, třeba Stůj při mně. (25.07.2021)

Flákali je, zastrašovali, edukovali, udávali - a oni stejně zůstali živočišnými lidmi, plnými sil a nadšení ze života. Mimochodem - tohle vidět řízci z Barnevernetu, tak nám tu sjedou upravené Lidice č.2. Dospělci ke zdi, děti k neplodným Norníkům na převýchovu. Ale všechno jednou bude. Kupříkladu film Páni kluci na indexu. Tak, jako byl Procházka v době vzniku scénáře. (28.09.2018)

Tak Páni, kluci, moc ste mne nebavili....Tento film som videl prvý krát až teraz, v čom vidím najvačší problém môjho chladného prijatia. Detská klasika, ktorú každý videl a tak si uložil do pamate jej prvé zhliadnutie v nízkom veku, keď sa dokázal identifikovať s hlavnými hrdinami a tak pri každej scéne pri každom opakovanom zhliadnutí cíti ten neopakovateľný nostalgický pocit, ktorého som bohužiaľ ušetrený. Film je zameraný na presné vystihnutie doby, v ktorom sa odohráva, v kontraste s figúrkovitosťou až karikatúrnym zobrazením jednotlivých dospelých postáv. Vidíme ich tak detskou optikou. Dej sa postupne vyvinie až v záverečnej tretine, keď film dostane aspoň nejaký spád, ale o ňom Páni a kluci nie sú. Ja som očakával vačšie dobrodružstvo, ako lezenie po rebríku do riaditeľne. (22.09.2013)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)