Najväčší dar

Největším darem byla ve finále naprostá banalita, ale vlastně pravdivá. Byť tím shodila podstatnou část děje. Příběh začal dost utrápeně a vlekl se, u písní jsem trpěl. Po polovině přišlo přece jen zlepšení. Dlouho jsem si říkal, že tato báchorka nepatří do kina, ale na vánoční obrazovky. V hlavních rolích herci bohužel bez charismatu a bohové zase neměli moc prostoru se předvést, až na divnou Morenu. Potěšila mě rodina Polívkova, Petra Čtvrtníčka jsem málem nepoznal a proč tam byl i Pavel Zedníček jsem nepochopil. Klidně by mu slušela větší role, viz výše. Jako připomenutí starých tradic celkem fajn, ale i to  se závěrem vyšumělo. (07.01.2023)

Největší dar je přesně ten typ pohádky, která kdyby nevznikla, tak to absolutně ničemu vadit nebude, stěží se totiž hodí do televize, natož do kina. Od začátku je to jeden velký průšvih za druhým, ať už se to týká bizarních kostýmů, průměrných triků, trapného humoru či nudného, mizerně odvyprávěného příběhu. Přitom nápad s dávnými pohanskými bohy není vůbec špatný, herecky film rovněž není úplně k zahození, k mému velkému překvapení mě nejvíce zaujala svým přirozeným výkonem Sabina Rojková. Pochvalu si zaslouží i sympatické prostředí a příjemná atmosféra, ale to je tak asi všechno. Pohádka s největší pravděpodobností vyšumí do ztracena, a to i přes několik málo kladů, které i přes tu bídu dokáže nabídnout. 3/10. (18.11.2023)

Dámy Santovjáková-Gerlíková a Hrubá jsou mi sympatické tím, jak se ve svých filmech snaží seznamovat děti se starými vesnickými tradicemi (a v tomto případě i s pohanskými bohy) a ani po stránce režie ty jejich filmy nejsou špatné. Horší je to se scénáři. Scénář této pohádky by potřeboval dramaturga jako sůl, je dramaturgicky rozpadlý, rozbředlý, přeplněný spoustou (často zbytečných) postav a motivů, chybí silný ústřední příběh, do toho ještě písničky a zmíněné poučování o tradicích, folklóru a pohanských bozích, infantilní (ne)humor... Zkrátka to působí, jako když pejsek s kočičkou pekli dort a nedrží to moc pohromadě. Trochu to zachraňuje hvězdné obsazení (i když někteří známí herci hrají pod své možnosti - že Dvořáku a Slavíková ?) a zmíněná režisérská zručnost. Ale co naplat, dobrý scénář je základ a bez toho povedený film nevznikne. (04.11.2023)

Ve srovnání s Princem Mamánkem tato pohádka zaručeně vítězí. Po všech těch experimentech na pohádkové scéně, po všech pištících princeznách a čarodějnicích, po všech rádoby vtipných přisluhovačích, po všech negramotných králích a královnách, jsme se dočkali pěkné české pohádky, která dětem ukazuje jak to kdysi vypadalo. Jaké byly hodnoty, zvyky, bohové a různé další aspekty obyčejného venkovského života. Schválně tuto pohádku nadhodnocuji, protože se mi hodně líbila myšlenka. (26.03.2023)

Největší dar vychází především z lidové slovesnosti, což je jistě veliké plus. Lze to vidět na různých zvycích, slyšíme písně a můžeme zaznamenat různé bohy či proměnu krásné moravské krajiny. Právě exteriéry a hudba je na pohádce vlastně to nejlepší. Děj samotný je neskutečně jednoduchý a dějová linka tragicky slabá. Morena zavede věčnou zimu, kterou ale může zrušit, a ji samotnou potrestat, nejvyšší bůh Svarožic. Jen se o tom musí dozvědět. Takže je vlastně jedno, kdo mu to donese. Stačí, aby to byl někdo, nebo aby si sám všiml, co se na Zemi děje. Vládkyně zimy tak nemá příliš velkou moc. A když se navíc vzbouří i její syn, z ničeho nic jako by náhle prozřel, je její plán zpečetěn. Film je navíc roztříštěn mezi spousty menších postav a jejich příběhů. Poznat je také to, že filmaři děj strašně natahují a prodlužují. Zkrácením by celý příběh dostal spád. Chybí humor, napětí, Morena je poražena velmi rychle a jednoduše, takže její plán od začátku ani nemohl vyjít, tudíž je naprosto nesmyslný. Tvůrci do příběhu zakomponovali i zmínky o globálním oteplování anebo třeba jiných bozích v jiných částech světa. To už bude na rodičích, aby to dětem vysvětlili. (13.11.2023)