Obsahy(1)
Co vše se odehrává za zdmi našich nemocnic? Jak se k nám pacientům chovají lékaři? Jak se ze zdravého dítěte může stát ležící troska? To vše odhalila skrytá kamera v dalším díle cyklu Infiltrace... Spolu se stížnostmi na léčitele přichází stejnou měrou i stížnosti na péči v nemocnicích a ústavech dlouhodobé péče. Lidé jsou naštvaní na lékaře, na nedostatek jejich času, empatie a na omezenou nabídku. To jsou nejčastější důvody, kdy se pacienti rozhodnou například pro alternativní léčbu. O tom už řeč v Infiltraci byla – v dílu Obchod se zdravím. Výsledkem je zákon o léčitelích a zrušení AKTIPu. Většina nemocných zůstává v péči klasické medicíny a věří, že jejich lékař je plně kompetentní a zařízení, ve kterém léčí, slušně vybavené. Ti, kteří posílají své podněty, jsou vyděšeni z arogance bílých plášťů a nedostatku základních a srozumitelných informací. Dva roky jsme sledovali skrytými kamerami denní realitu v mnoha nemocnicích, ústavech a léčebnách. Už na přelomu roku 2016 a 2017 jsme zaměstnali infiltrátora v jednom z takových center. Po měsíci dobrovolnické práce přišel se zjištěním, že základ problému není v nedostatku etiky, ale v katastrofálním stavu personálního obsazení a nedostatku financí. Přesto jsme další dva infiltrátory poslali do dalších ústavů. Přišli s tímtéž. Mezi tím vším se ovšem ukrývá ještě něco horšího, než prostá arogance a nesrozumitelná komunikace. Jde o fatální pochybení jednotlivců, která nemocnice a jejich zřizovatelé zametají pod koberec. Manažerské a právní krytí lékařů a situací, se kterými by obyčejný člověk se svědomím nedokázal žít. Bohužel, oběti těchto příběhů své zbytky životů žít musejí. Chybí tu kdokoliv, mimo specializovaných advokátů a několika pacientských organizací, kdo by se jich zastal. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
Pro mě, jako pro rodiče, to byl velmi silný dokument. Mezi lidmi je malé procento psychopatů, kteří nemají empatii s ostatními lidmi a tvory. Vysvětluji si to tak, že neomluvitelné chování těchto "doktorů" a především arogantní "doktorky" dětského oddělení, je právě důklazem jejich společensky patologické psychycké poruchy. Myslím, že minimálně ona by měla jít do vězení na velmi dlouhou dobu, být navždy zbavená atestace a po výkonu trestu kopat v Jáchymově novou díru v zemi. Strašné... ()
Príšerný príbeh. Totálne zlyhanie vraj odborného a plateného personálu v nemocnici, ktorí si žiada externú pomoc záchrannej služby (napriek faktu, že majú ARO), nechá decko vykrvácať, ktoré dokonca samo duchaplne uteká pre pomoc a nepanikári. Je to veľmi smutný príbeh. Tragédiou je, že tí čo ju spôsobili sa necítia vinní a žijú bez problémov ďalej. Však nie, je to iba jeden príbeh/tragédia z mnoho ďalších. Pekne to ukazuje podstatný rozdiel medzi stolovým lekárom a skutočnými profesionálmi. Kde je tá oslavovaná lekárska etika? Načo potom to študujú a chcú robiť? To môžu ísť aj kopať kanály. Niekto sa sťažuje, že toto nie je dokumentaristika, že je to zaujaté, lenže tie druhé strany NEkomunikujú, takže sa skrývajú, kto mlčí, ten svedčí, je logické, že divák si utvorí názor v prospech protagonistov (obetí). Ľudia lekárom dôverujú, oni to študovali a sú za to platení, pacient nemá nad čím rozmýšľať, on sa má riadiť pokynmi lekárov. Kde je ich zmysel pre povinnosť? Zišiel by sa im návrat do totality. ()
4* z jediného důvodu. Jsem z Pardubic. Danou kauzu s Adámkem jsem tedy slyšela z první ruku, jelikož se to odehrálo v nemocnici v Pardubicích a bylo toho celé město. A tento dokument mi ukázal záběry, které se dlouho nedokázali sehnat...Jsem v šoku a žasnu nad tím, co se může v našem zdravotnictví stát...Dívala jsem se na to třikrát a pokaždé je mi z toho zle. Děkuji, že je to tam ale zveřejněné a lidé to mohou vidět na vlastní oči. ()
O emoce se tady postal samotný život. Provedení je potom vcelku neuchopitelné, co do hodnocení. Lze jen poděkovat za to, že se opět některé věci dostaly na světlo... Trochu z osobnějšího soudku: Jako rodiče mne to asi zasáhlo více, než je zdrávo. Tohle byla opravdu síla a všechna čest klidnému otci z hlavního příběhu. Nedokážu říct, že bych to zvládl tak racionálně, abych se mohl dál starat o rodinu.. Panáka, potřebuju panáka.. ()
Dokument je neprávem hodnocen jako povrchní, není způsob, jakým dotáhnout takto složitý případ, který se dotýká lidského života do zdárného konce, pakliže se tím nebude zabývat justice. Dokument byl uveřejněn v roce 2019 a rozsudky padly v roce 2022. To už samo o sobě, v kombinaci s tímto dokumentem dává jistou ucelenost celé kauze. Dokument popisuje neuvěřitelnou aroganci lékaře, který vlivem vlastního ega, syndromu vyhoření či jiného důvodu přestal dbát na individuální přístup k pacientům a ve vší své povýšenosti přistupoval k tomuto případu jako k relativně běžnému úkonu. Bohužel ale, tuto přezíravost odneslo nevinné dítě tak zásadním způsobem, že je zcela závislý na svých opatrovnících. Jeden přešlap znamenal zničení jedné rodiny. Nehledě na fakt, že nemocnice byla u soudu zproštěna obvinění a není tedy povinná zaplatit rodině jakoukoli škodu (nutno samozřejmě říct, že Pardubická nemocnice trvá na mimosoudním vyrovnání). Bohužel musím i zde říct, že jediný způsob, jakým předcházet této aroganci lékařů vůči jednotlivým pacientům i zdánlivě běžným úkonům jsou velké tresty za podobné případy. Pravdou je, že dokument silně působí na emoce, není jednoduché pozorovat zničený život dítěte kvůli zcela běžné operaci - a pravdou jistě je, že to bude mít i dramatický přesah na nejbližší rodinu. Filmařsky se samozřejmě jedná o amatérský počin, který ale předává výpovědní hodnotu relativně vysokou, ať už jde o emoce nebo o stručné představení situace. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Reklama