Člověk proti zkáze

Přes všechny výhrady k socialistické kinematografii nutno přiznat, že v té době u nás vznikla řada různých životopisných filmů, byť s různými kvalitami. Tenhle portrét Karla Čapka je jedním z těch posledních záslužných počinů a pokud mě paměť neklame, řekl bych, že od té doby se u nás v životopisném žánru nic pořádného nenatočilo. Přesto si myslím, že jako film pro velké plátno to bylo zbytečné, klidně by si to vystačilo s televizním formátem. Což ale nic neubírá na kvalitách, sympatické filozofické mudrování má své kouzlo a Abrhám s Maciuchovou jsou výborní. (15.02.2012)

Abrhám jako Čapek je naprosto dokonalý, je to herecký výkon, jakých je jen málo, ale ani ostatní zúčastnění (Maciuchová! - pro mne její nejlepší výkon ve filmu) za ním nezaostávají. Když v závěru běží seznam Čapkových děl, mrazí mě i hřeje zároveň. Přestože scénář má pár trhlin a místy je dost schematický, považuji tento film za zásadní pro kinematografii 80.let a dávám 100%. (29.06.2011)

Příběh ze života Karla Čapka se spočátku odvíjí v trochu netradiční formě volně propojených útržků, které postupně dávají vzniknout celistvému portrétu Čapkovy osobnosti v boji proti „zkáze“ společnosti na sklonku 30. let minulého století. Tvůrcům se do tohoto rámce podařilo skvěle zakomponovat i vývoj a vykřeslení Čapkova vztahu k Olze Scheinpflugové – nedávno zesnulá Hana Maciuchová je v této roli přesvědčivá, fascinující, vyžaruje z ní osobité kouzlo a Josef Abrhám v titulní roli Čapka podal dle mého názoru svůj životní výkon (nepamatuji se, zda mě ještě někde tak hodně dokázal zaujmout). Člověk proti zkáze je ukázkou nádherné filmařiny a herectví v myšlenkově silném filmu. Pravidelné obrazy z divadelních her netvoří jen doplněk, ale promlouvají samy za sebe a dotvářejí obraz Čapkova boje proti rozpoutávajícímu se fašismu, stejně tak přítomnost velkých osobností své doby v lehce intelektuálních diskuzích na zahrádce obdařuje snímek nadčasovými myšlenkami. *** Zopakoval jsem si film po víc než tří letech a opět na mě silně zapůsobil pocity tíhy i obdivu k Čapkově odhodlanosti ve svém boji a tvorbě nadčasového umění (viz. Bílá nemoc). A kterou ze všech těch myšlenek bych vybral jako tu zásadní a pořád aktuální? Nejspíš tu o tom, že „demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby.... a musíme překonávat ty chyby, a ne překonávat demokracii.“ Byť Vančurovo zamýšlení nad souděním člověka dle společenské třídy, do které spadá, má v sobě rovněž obrovskou sílu. 95% (08.02.2021)

Vzhledem k výkonům všech hvězd a super tématu dávám 4. Jenže za režii bych dal jedna. Skáče to v dějových rovinách. To je ok, to dělaji všichni. Jenže zde to skáče moc a divák se v tom nevyzná. Pokud mluví s Masarykem, je to někdy kolem 1932, potom už marodil. To pozná i blb.  Pokud mluví s komunistou Vančurou, měla by první věta začínat Vančuro... ne desátá. Vždyť to byl jeho politický problém! Paktuje se s komunisty a židáky! Noviny toho plné. Já to vím, ale ostatní ne. Je zde vykreslen jako levičák, ale on jím nebyl.  Skoků v ději a nejasností je tam moc. Šlo to natočit líp. Vždyť už si komouši na ÚV vyklízeli stoly. Šlo o hovno. (23.12.2022)

Krásný hold spisovateli, vlastenci a úžasnému člověku Karlu Čapkovi. Lépe než suchopárné výklady ve škole mi tento film předložil jeho osud i náladu u nás před válkou. Sledování tohoto příběhu o "vraždě" našeho velikána je opravdu nevšední zážitek. Velice pěkné mi také přijde že Masaryka hraje Beneš... :-) (04.05.2006)