Lesné jahody

Na Lesních jahodách se mi nejvíc líbí naprostá nedramatičnost. Hrdina prostě jen jede krajinou a vzpomíná na svůj život, který v podstatě „ukončuje“ převzetím významného ocenění za dlouholetou lékařskou praxi. Současnost (padesátých let) se tu mísí s dávno zašlými časy bohatých rób, křehkého navazování vztahů a dětské bezstarostnosti (která má blízko k té stařecké). Je to trochu sentimentální, trochu smutné, ale ani trochu podbízivě líbivé (jako některé Svěrákovi filmy, které mají k tématu stárnutí také blízko – ale nic proti němu!). (25.03.2006)

Jak jsou mi Jahody blízké silně romanticky zidealizovaným pohledem na mládí a dospívání, vzdalují se mi zároveň svými zdlouhavými metaforami a opakovanými výjevy. Bergman v návratech do dětství vypráví často to samé, v hořké a přitom nostalgicky neopakovatelné podobě. Čím jsem ale starší, tím víc mi scény, kterým může rozumět jen on sám, přijdou zbytečné. (16.03.2020)

Geniálna vizuálna kompozícia zachytávajúca geniálnu humanistickú výpoveď. Živé sny a výjavy tak reálne natočené, že vám ukážu celoživotnú cestu jedného starého človeka bez absolútne žiadnych príkras, ktorého napriek pracovným úspechom z minulosti trápi jeho chladná povaha. Pri jeho vidinách divák zažíva neopakovateľnú nostalgickú atmosféru čistoty domova a stratenej nádeje. Skutočné hodnoty a existenciálne otázky položené tak nevtieravým spôsobom, že vás paradoxne ohromia. Všedné konflikty spôsobené miernym cynizmom jednotlivcov sú tak reálne, akoby ich prežívate vy. Krásne krehká, režisérsky vyspelo spracovaná ľudská odysea plná prirovnaní a expresívnosti prekoná svojou skromnou a zároveň nadčasovou myšlienkou 99% všetkých filmov sveta. http://www.9em.sk/lesne-jahody-1957-jahodami-zivota/ (27.06.2013)

Zvláštní, ale myšlenkově velmi bohatý film. Lesní jahody jsou o ohlížení se starého muže za svým dosavadním životem (pohledem do minulosti, vzpomínek), přemítáním nad samotou, resp. částečné izolaci od lidí okolo a zároveň o konfrontaci s mládím. Děje se tak formou nanejvýš zajímavých (polo) snů, z nichž mě nejvíce zaujala úvodní snová surrealistická sekvence, na kterou pak už film nenavázal, což je trošku škoda. Na druhou stranu je tu přítomný i humor v úsměvných slovních výměnách hlavní postavy se svou hospodyní. Věřím, že časem, tedy až budu starší, docením film ještě o něco více, protože nejspíš ne všechny myšlenky u mě dopadly na úrodnou půdu, takhle jsou to však prozatím slabší 4*. (06.11.2013)

Stačí jediná cesta, která navenek působí jen jakési zastavení a zamyšlení v běhu života a končí s mnoha otazníky, ale přes tuto nenápadnost je cítit velký vnitřní posun, který lze brát jako obrovský příslib a proto každý záblesk - dotek, slůvko, úsměv zde má tak osvobozující a podmanivou sílu, zvláště když neustále dotírá beznaděj temných snů a promarněných příležitostí. Snad Bergmanovo nejoptimističtější dílo. (04.06.2009)