Nekonečný príbeh

Jako dítě jsem byla z této fantasy pohádky naprosto odvařená, držela jsem palce, nedýchala napětím, brečela nad smrtí koně i umírajícím světem, radovala se s Bastienem při letu na Falcovi a strašně jsem si přála najít takovou knihu a uklidit se s ní někam na temnou půdu:-). Pak jsem to viděla jako dospělá a... pořád jsem odvařená, kouzlo zůstalo do značné míry zachováno. Jistě efekty poněkud zastaraly, ale ten příběh zůstal stejně nádherný a teprve coby dospělý jedinec jsem dokázala pochopit a docenit obsažené myšlenky. Netuším, nakolik se "Nekonečný příběh" líbí dnešním dětem, ale já nemůžu dát méně než 100%. (19.02.2009)

Tenhle fantasy film patřil v dětství k mým nejoblíbenějším. Po letech jsem si ho znovu pustil a snažil se ponořit do světa fantazie. Ikdyž to už nešlo tak dobře jako před lety, protože teď už vnímám určité nedostatky a taky fakt, že je tento snímek určen opravdu spíše dětem, stále se mi příběh líbí. Navíc má moc hezkou úvodní písničku, důležité poselství a také mého oblíbence Falca. Hodnotím 4*, je to prostě osobní ;-). (30.12.2008)

Když jsem byl malý, byl tento film i knížka bez nadsázky můj nejoblíbenější příběh. Teď jsem se na něj podíval po více jak dvaceti letech znovu. Efekty už nejsou co bývaly a to velké kouzlo už trochu stačilo vyprchat. Tím hnacím motorem, který však film drží i po té dlouhé době, je silný příběh. Ten nevyprchá nikdy a já se těším, až ho budu jednou znovu prožívat se svými dětmi. (13.03.2011)

Při prvním shlédnutí naprostá pecka, vzhledem k roku vzniku pochopitelná. Dnes už takový úsměvný pamětnický film. Postavy vesměs nesympatické a kvičící, temnota, nápadně politizovaná, také mohla být trochu propracovanější, ale budiž. Film se stal na dlouho inspirací a jména jako Limahl, Falco nebo Sandonoriko se na čas stala zcela kultovními:-) (07.01.2008)

První fantasy z dob, kdy děti a mládež toto slovo ještě neznaly a na kterou musel každý v devadesátkách koukat s otevřenou hubou. Jemný happy song, který uvádí a končí tento film, je také určitě jedna z těžko vymazatelných vzpomínek a hlavně, kdo v raném mládí neoplakal Artexe, přišel o kus dětství. Životní filozofie prastarého Morlora či postava Gmoka mi také v paměti uvízla dosti hluboko. I po letech je to stále silný filmový zážitek a jeden z mála filmů, jenž mám raději s dabingem "Jmenuji se Engelbuk...eeeh to je bába" . (13.09.2011)