Portrét ženy v plameňoch

Chcem predovšetkým pochváliť kameru a herecké výkony!!! Veľmi sa mi páčilo prostredie pri mori, skalné útesy, piesočnatá pláž, dodáva to filmu ten správny efekt. Farby, najmä krásna zelená farba šiat, praskajúci oheň v krbe, svetlo sviečok, maľovanie a celkovo interiér krásne vystihujú komornú atmosféru snímku. Portrait de la jeune fille en feu, zaujímavý názov mimochodom, je film o ženách, trošku feministický, je poznať, že bol točený v súčasnej dobe. Musím povedať, že film sa mi páčil viac, ako som čakala. Nie je len o vzťahu dvoch žien, ale aj o umení. Poukazuje na to, čo si v danom období žena mohla a nemohla dovoliť, čo musela urobiť, čo sa od nej očakávalo, či mala alebo nemala na výber. Mne osobne by sa v tej dobe páčilo žiť, aspoň myslím. Čo robili ľudia po večeroch, keď ešte nebola telka a všetky moderné výmoženosti? Tento film má na to odpoveď. Z filmov s LGBTQ tématikou sa mi zatiaľ asi tento páčil najviac, hoci keby bol ten maliar muž, dala by som možno aj plný počet, ale to by už bol úplne iný film. 100x lepšie ako Ammonite (2020). A inak, tá blondínka mi trochu pripomínala Billie Eilish. POZOR SPOILER: Záver filmu pekný a dojemný, neviem prečo, celý film som si myslela, že jedna z nich zomrie. (08.09.2021)

Ušlechtile se tvářící banalita, v níž mnoho chytrých lidí vidí (pro mě nepochopitelně) film roku. Dvě hodiny jsem se (velmi znuděně) snažil přijít na to, čím má tenhle film být tak skvělý a výjimečný. A kromě pěkné kamery a solidních hereckých výkonů jsem nepřišel v podstatě na nic... Takhle nějak si představuju červenou knihovnu pro snobské intelektuály. #sorryjako (01.01.2020)

3,5  Príjemne pomaly plynúca dráma, pri ktorej som sa kochal nádherným obrazom. Výborne stvárnená je aj tá jemná psychológia, keď duševné rozpoloženie hrdiniek je zobrazené len jemnými odtieňmi ich výrazov tvárí. Z dramatického hľadiska trochu zamrzí prílišná doslovnosť vývoja romantického vzťahu, ale zase na druhej strane to poteší oko diváka, hlavne toho mužského. Celkový dojem trochu znižujú iba priemerné herečky v dvoch hlavných rolách (Adèle Haenel a Noémie Merlant). Viem si predstaviť, že v prípade špičkového obsadenia by som išiel s hodnotením vyššie (ako som to spravil v prípade filmu Lady Macbeth, kde skvelá Florence Pugh hrala podobnú rolu). (16.12.2021)

Hezky nasmímaný portrét krátkodobého milostného vzplanutí dvou holek, s decentně vystiženými jemnými citovými nuancemi v jejich poznávání se a následnou procházkou zamilovaností. A to je všechno. Emoce jsou zde (jakože ve “vyšším umění”) natolik potlačované, že se z diváka stává pouhý pozorovatel, nikoliv účastník. Nemluvě o naprosté absenci živočišnosti. Srovnání s Call Me by Your Name je na místě, paradoxně právě jeho živočišnost (ve filmovém portrétu zblížení dvou lidí natolik důležitou) by drtivá většina diváků uvítala spíše tady, že ano. Obě holky hrají fantasticky a je jim to vidět na očích, ale nikde jinde. A závěrečná scéna, sice skvěle uzavírající jejch smutný příběh, je až přespříliš podobná tý z Glazerova Birth. (24.12.2019)

Merci Céline Sciamma za tu vrchovatou porci ženství a rovnocennosti v dokonalé symbióze s uměním. Merci Claire Mathon za ty skvostné obrazy, nabité energickou souhrou světel a stínů a výrazným charismatem ústřední dvojice. Merci Noémie Merlant za ten uhrančivý pohled, který obsahuje pestrou paletu emocí a přitahuje jak magnet. Merci beaucoup za tento nejen esteticky přenádherný film. (14.02.2022)