Portrét ženy v plameňoch

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Portrét dívky v plamenech je epochálním filmem, který klade důraz zejména na dvě hlavní aktérky a křupání dřeva v krbu, které však velice lehce zastíní pohled femme fatale Noémie Merlant a dekolt Adèle Haenel. Tenhle film definitivně není pro každého, avšak pokud preferujete minimalistický mix emocí v kombinaci s dlouhými záběry na ženská gesta (a hýždě), budete uspokojeni v míře nejvyšší. 90 % Celosvětový příjem k 31. 1. 2020: $ 5,234,942 (31.01.2020)

Portrét dívky v plamenech je převážně vizuálně krásným a citově jemným portrétem dvou mladých žen, které přes rozdílné životní cesty a osudy, k sobě alespoň na malou chvíli najdou cestu. Talentovaná malířka Marianne má za nelehký úkol tajně a nepozorovaně namalovat svatební portrét Héloise, která se proti vlastní vůli má provdat do Milána. Divák se prostřednictvím promyšlené kamery stává pozorovatelem, stejně tak jako malíř, který potřebuje vnímat sebemenší maličkosti. Dlouhé pohledy a zabírání detailů tady tudíž nejsou jen filmově vizuálním prostředkem pro vyprávění příběhu, ale smysluplně tu podtrhují a dovytváří to, co má Marianne za úkol - namalovat portrét. Celkově je film velmi komorní a něžný, bez větších emočních bouří, což může působit trochu ploše, ale zároveň to sedí k oběma hlavním postavám. (15.02.2020)

SPOILER! Umelecky skvelý film, ale oproti hodinovej expozícii dáva divákom príliš málo času na prežitie katarzie. Po hodine a štvrť som trpel ako pes, kedy dámy konečne splynú v jednu náruč, ale miesto toho prišla linka o potrate, ktorá mi pokazila celkový dojem. Adele Haenel sa na ženu, čo len pred pár týždňami vyšla z kláštora chovala príliš voľnomyšlienkársky. Bolo to nepresvedčivé, rovnako ako kŕčovitá snaha naroubovat súčasné videnie sveta do kulís 18. storočia. Pred Francúzskou revolúciou bolo náboženstvo všadeprítomné a tu za 2 hodiny ani raz nepadne slovo hriech! (24.11.2019)

Když protagonistka maluje autoportrét před zrcadlem umístěném v rozkroku její milované nebo když během procesu potratu utírá nešťastnému děvčeti slzy vedle položené batole, máte pocit, že tvůrci po tý pile vysloveně skáčou. A když jsem u toho kritizování, tak i ta válka s tím mít ve filmu maximálně diegetickou hudbu, ale přesto ji potřebovat ke katarzivním scénám, je vlastně také lehce napadnutelná. Nicméně co na tom, když film tak přesně opisuje subjektivní sureálnost spojenou s nepoznáváním sebe samotného v iracionální citové bouři. Díky stále pokročilejší emancipaci a sdílení jsem čím dál více přesvědčen, že stále méně potřebujeme škatulku queer film, protože filmy jako tento či Call Me By Your Name dokazují univerzálnost jak citu, tak ztráty napříč sexuálními preferencemi. Ve výsledku je to všechno o těch kódech, posuncích, nejistotách, náznacích a tajemství. Každá láska je zakázaná. Na druhou stranu, kdyby můj život snímala Claire Mathon tak, jako tento film, taky bych měl pocit, že má smysl. (28.12.2019)