Bedári

„Bedári” , na jednej strane sú už moderní, no zase na strane druhej, sú stále vnímaní, ako pomerne menejcenní, žijúci kdesi na predmestí Paríža v rôznych skupinových etnikách, a to od Afroameričanov, cez Moslimov, až po klasických Cigáňov. Vo štvrti Bosquets, sídlilo centrum obchodu s drogami, ktoré síce špeciálna, policajná jednotka - "Street Crime Unit" načisto vymietila, ale namiesto toho, začala nanovo prekvitať prostitúcia. Ako vôbec prvú z postáv spoznávam Issa, ktorý sa zrovna chystá na medzištátny, futbalový zápas, a až následne po tejto sekvencii, aj ďalšiu, poliša Stephana Ruiza, ako prichádza ku dvom ostrieľaným kolegom, a la: k drsným chlpatým v akcii, ktorí majú na starosti kontrolu poriadku v getách. Volajú sa Chris a Gwada, pričom Ruiza rýchlo zasvätia do svojich vyučovacích metód, ako to tu vlastne funguje ? Je biely, horúci deň, keď s nimi zažijem extrémne náročné, ťažké a extra vyčerpávajúce hodiny, pretože udalosti sa medzičasom tak extrémne vyhrotia, že až niekedy poobede dôjde ku zásadnej konfrontácii ! A pritom to všetko začína tak »nevinne« : Issa iba ukradol cirkusového leva. Buzzov lietajúci dron k tomu, neskôr nakrútil neadekvátny, policajný zásah so štipkou neprimeranej brutality, a tento, inak zásadný zvrat, je i spúšťačom následných udalostí, ktoré sa už vymkli spod kontroly. Citované postavy sa pretnú, prepoja, spoja, ale určite nie tak, ako to teraz vyznieva, s nejakou, dodatočnou katarziou ! Je to ešte oveľa horšie, ako v bárs ktorom filme od Mexičana Alejandra Gonzáleza Iñárritua, ktoré sú v tomto prípade totálne obrátené naruby ! / Je to strašne realistické, akoby ste boli súčasťou skrytého nakrúcania pomocou dokumentárnej kamery, k tomu sa pridávajú i autentické, herecké výkony, všetko je náramne vkusne zostrihané a nasnímané, režisérsky možno trošku nedotiahnuté, ale i napriek tomu sa jedná o čosi naprosto - naturalistické, že by ste si vonkoncom nepriali byť zrovna na tomto mieste, až tak to je skľučujúce, že Francúzsko nie je iba slávna "EIFFELOVKA" , prezident Macron, či kvalitný futbal, ale aj kvantum rôznych štvrtí, kde žijú odlišné spoločenstvá ľudí, medzi ktorými to navzájom vrie, a keď sa k tomu ešte pridajú aj nenávidení fízli, tak o atmosféru je už dopredu postarané ! Silná, filmová záležitosť, na akú sa len tak nezabúda ! (25.04.2020)

Jediný, co na tomhle filmu nechápu, tak je název. Proč někdo dá jméno filmu stejný jako je dalších 50 filmů? Ale jinak naprostá pecka a překvapení! Ten kdo pořád ještě nevěří tomu, že se z Francie za pár let stane Afrika, by se měl na tohle podívat. Sice se o tomhle tématu před Koronou mluvilo hóóódně, ale teď už to nějak vyšumělo. No a v tý Francii už to jen tak nevyšumí, už není cesty zpět. Příběh je perfektní a při tom jednoduchej. A jestli je to jen trochu tak jak to tam skutečně vypadá (policajti se bojej jezdit do některých čtvrtí, nemaj autoritu ani před dětma, zákony neplatěj a takle bych mohl pokračovat dál a dál). Tohodle bych se v ČR fakt nechtěl dožít. Stačí, že se to tady v HK na hlaváku hemží gipsyma, který sou drzý jak lázeňský veverky :o) (11.08.2020)

Tady se něco šeredně nepovedlo. Hodně těžce se o tom přemýšlí, jelikož film začne slibně. Asi nějak jako poslední Shorta, která není vůbec stará, ale v ní jde spíše o boj o přežití. Zde spíše se snažíme nějak chápat o co vlastně jde. A samotná ta dramatická sekvence a zápletka je vlastně dost zvláštní. Co vlastně sledujeme? Film o policajtech, kteří žehlí průser absolutního idiota, který ukradne lvíče. Proč? To nikdo neví. Asi aby řeč nestála. Tam se to dalo teoreticky udělat úplně jednoduše tím, že by ho třeba hecovali starší kluci. Je to klišé, ale staré klišé je asi stále lepší než absolutní nelogičnost. Co potom? Když už ho gliny najdou, tak jim zdrhne, protože další banda vypatlanců se ho snaží chránit. Oukej, pak přijde dost zvláštní pasáž během které by policisté mohli dát kluka do auta, kdyby mohli a nějak relativně v pohodě odjet. Jenže to by film brzy skončil a nebyla by zápletka. Místo toho policajt stojí s klukem venku, mává s ním jako na prvního mája a nechá ho střelit svým kolegou, co náhodou natočí jeden dronový nadšenec. To poslední by asi nebyl takový problém jako spíš to, že vlastně celá záplatka stojí na tom, že to nedává smysl. A já irelevantnost silně nesnáším. I když se film poté dokáže nějak lehce obhájit a navázat nějakou lepší atmosféru včetně finální sekvence, tak finále samotné je trpké a spíše ránou mezi oči. Otevřené konce mi nevadí, ale poté, co byla vyvolána taková historie oproti ničemu, tak scénář ve kterém vše nekončí ani tolik otevřeně jako spíše blbě, tak v tom já mám chuť to hodit do koše. (06.02.2021)

24 hodin v hlídce na předměstí Paříže - Stephane nastoupí první den do práce a nestačí se divit stejně jako diváci, do jaké reality to přistál - gangy, přistěhovalci, dealeři, islamisti, policejní šikana, špína. Francouzská intenzivní atmosférická záležitost, která mi ukázala syrovou realitu ghett, přičemž nejvíc šokující věc pro mne je vidět, že v tom bordelu a beznaděje vypadají mezi tím vším ti fousáči s islámem jako něco rozumnějšího, inteligentnějšího, co má řád, pravidla, směr a cíl.... fuj tajbl, to nevypadá dobře. (22.04.2020)

Etnicky rozdivočelá samosprávná předměstí, to je moje. V době ustrašeného konzumního měšťáctví mě tak nějak těší vědomí, že se po celém světě nejsou schopny metropole vypořádat s téměř autonomními oblastmi, kde se pořádkové síly, místní autority a mafie snaží den co den udržet natlakovaný kotel pod poklicí. Les Misérables je hodně srovnávaná s Training Day, nicméně oproti tomu jsou zde konfrontační scény jednotky SCU a obyvatel Montfermeilu nasnímané tak, že každý zde vypadá jako nepřátelská a neznámá třetí strana (když například SCU šikanuje ve vchodu do baráku malé kluky, scéna je točená zevnitř domu, nikoli zpoza zad SCU, jejichž příběh sledujeme). Až do poslední chvíle jsem předpokládal, že film skončí společně s oním jedním dnem, protože se zdálo být vše uzavřené. Čímž se vlastně promítl cynismus postav do mě jako diváka, protože uzavřené vše rozhodně nebylo a následné výbušné finále s pointou Hanekeho Bílé stuhy pak nabídlo zajímavou a kontroverzní vizi, že z podstaty těchto rizikových předměstí je v nich daleko větší možnost, že se mládí domůže satisfakce za svá nemalá příkoří než v normálním světě. Stačí jenom jedno mávnutí policejní brokovnicí. PS: hrozně mě znervózňovalo, že obličej hlavního hrdiny vypadá jak skin jednoho NPC z Half-Life 2 (30.04.2020)