Bedári

Když nejde žabožrout k islámu, musí islám k žabožroutovi! Galský imamát je už totálně v zevním genitálu a stává se spolu se Spolkovou republikou Syrskoněmeckou a Skandinávským chalifátem akutní hrozbou pro celou Evropu. A kdo za to může? Zkurvení levičáčtí sluníčkáři s pomatenými vizemi korektního multikulti světa, spočívajícími v asimilaci (čti „dobrovolnému vyživování“) a kulturní integraci (čti „hahahahahaha“) každého prokazatelně a priori nepřizpůsobivého či patologickým náboženstvím vypláchlého parazita s geneticky zažitým kriminálním potenciálem. A to, co se v posledních deseti letech ještě dalo deportovat zpátky do pohádek tisíce a jedné noci či subsaharské Afriky, tu vysemenilo degeneraci středověkou demagogií gumovaných a civilizačně nevychovávaných malých zmrdů, už satanžel Francouzů jako poleno, s nimiž již tak lehce zatočit nepůjde, jakmile rozhořčeným obyvatelů Spojených evropských emirátů konečně dojde trpělivost a pošlou toho impotentního, mocichtivého zkurvence Makrona, potažmo křesťansko - demagogickou zrůdu Andělku Mrdkovou na permanentní stáž do Sýrie. Jsou to teď samo sebou jen ubohé děti, schopné kdykoliv bez vštěpených civilizačních skrupulí téměř nepostižitelně krást, rabovat i vraždit. A ač lze prstem jednoznačně ukázat na viníky, jde samozřejmě jen o „selhávání systému“, tak o tom pojďme žvanit a moudře korektně pokyvovat. Francouzskými ghetty protřelým a odsouzeným kriminálníkem z Mali natočené děsivé memento o tom, co za svinstvo se může volně pohybovat v Šengenu a případně se i rozpínat. Ovšem je to také děsivě nudná čalamáda vypatlaných animálních neasimilovatelných negrožabožroutů na straně jedné a vypatlaných animálních žabožroutských orgánů na straně druhé, úplně o ničem, která se na první pohled alibisticky nepřiklání na žádnou stranu, ovšem na ten druhý je to tendenční sociální lkaní nad fuj fuj státem, který ty přimigrovalé tasemnice nevykrmuje tak, jak by si představovaly, a ještě je „strašlivě šikanuje“, končící velemoudrým poselstvím, že si ty zislamizované negry prostě musíme lépe pěstovat. Poselstvím, jehož zneužití kdyby viděl Viki Ygo, protestně by se umlátil vázaným výtiskem Velikého Jargala. Nabubřelé hovno, dobré akorát tak k angažovanému mlácení prázdné slámy na sluníčkářsky korektních multikulti festivalech. (22.04.2020)

Tento filmový počin jsem si musela rozdělit na dvě části, abych ho strávila. Silný scénář, realistické ztvárnění, minimalistická hudební kulisa... to vše z tohoto snímku pro mě udělalo záležitost, jež mě nutí více se zamýšlet nad tím, že mnohé v životě funguje podle rčení "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"... a "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne"... Před pár týdny jsem konečně po letech dočetla knihu Exodus: Jak migrace mění náš svět od oxfordského profesora Paula Colliera... Tento film mi některé jeho "teorie" vyjevil o to plastičtěji v praxi... (29.07.2023)

Ladj Ly se v pozici debutujícího tvůrce ukazuje jako sakra dobrý vypravěč. Nezvykle dlouhou expozicí diváka nejprve důkladně seznámí s prostředím, aby posléze velmi pečlivým a sugestivním způsobem rozvinul na oko obehraný, ovšem ve svém vyznění nesmírně silný konflikt. Pařížské předměstí v jeho podání skutečně spíše připomíná džungli, kde tím daleko největším zdrojem problémů není příslušnost k té či oné sociální skupině, nýbrž pokroucenost lidských charakterů (a je upřímně jedno, na které straně). Navíc ten narativní koncept, kdy se celý děj odehrává v rámci dvou dnů, brilantně přispívá k mnohem větší naléhavosti celého příběhu. Smířlivý konec tu opravdu nečekejte. (27.06.2020)

Na základě jediného filmu nedokážu odhadnout, jestli se zrodil frankofonní Spike Lee, ale jako celovečerní hraný debut představují Bídníci mimořádný kousek plný energie, nekompromisnosti a vzpoury proti systému. Ve Francii po svém uvedení zaslouženě ovládl kinosály a vyhrál, co se dalo. Tématický zpřízněná dánská Shorta je sice nadprůměrná a každopádně působivá, ale v zásadě nejde o víc než o akční film s určitým sociálním podtextem. Bídníci mají větší záběr. Ukazují nechvalně proslulá pařížská panelová předměstí obývaná nezaměstnanými (a leckdy i nezaměstnatelnými) imigranty a outsidery. Ladj Ly ukazuje gheta jako složitý ekosystém, který ovládají místní šíbři, kriminálníci a islamisté. Policie se jen marně pokouší držet krok a vyvolat dojem, že stát má situaci pod kontrolou. Během dvou vyhrocených služeb tříčlenné policejní hlídky režisér ukazuje, jak to tam chodí a s kým nebo s čím je možné se setkat. Nejde o rutinní kriminálku, ale o žánrovku výrazně přesahující do sociálního dramatu. Kolotoč nudy, chudoby, kulturní a národnostní neukotvenosti vytváří hodně výbušný Molotovův koktejl, který spálí všechny, co se mu připletli do cesty. Celkový dojem: 90 %. (14.02.2021)

Rozkošně sugestivní exkurz do betonové džungle aneb training day po žabožroutsku.. Snad jen ta hlavní dramatická zápletka mi připadala příliš "filmová"(jakože dramaticky vykonstruovaná).. Mnohem více bych ocenil, kdyby to byl čistě jen řetězec jednotlivých událostí, mapující mozaiku toho křehkého ekosystému, který se může mávnutím motýlích křídel snadno zvrhnout do všežravé katastrofy.. (31.07.2020)