Bezstarostné dievča

Není to vůbec špatné. Nejvíc film drhne asi ve vykreslení toho, co hlavní postava cítí k své sestřence a co se jí honí hlavou - celou první půlku to není moc jasné, ale vlastně to nakonec ničemu nevadí. Nevadí ani jistá rozředěnost scénáře, díky které těch pár zásadních vět a motivů zůstávají v paměti, nejsou zaneseny žádným balastem. Nejsilnější sdělení ale pro mě bylo vždycky v třetím plánu - chování sluhy k ostatním "níže postaveným", nechápavé pohledy číšníků, víceznačné dialogy jako "Ano"-"Ne."-"Ano."-"Ne..."-"Ano."-"Ne...", na kterých pak vlastně stojí celé vyznění filmu. (spoiler) Takový stručnější, holčičí a optimističtější Sladký život. (30.11.2019)

Baladický poetický príbeh-nepríbeh. O mužoch, ktorí sa správajú chrapúnsky, ale aj o tých, čo sa chovajú gentlemansky a otcovsky. O mladej žienke so sladkým srdcom, ktorá sa stretla so smrťou blízkej osoby, svet sa jej zrútil a potrebovala by sa s touto traumou vysporiadať. Robí z toho hlúposti - primerané tomu, ako hlúpo sa asi cíti. Ďalej je to aj o dievčinke, ktorá hľadala, čo so životom, odkiaľ-pokiaľ je to ešte OK, kto má byť jej vzorom. O tom, ako ľudia ľahko odsúdia posúdia toho druhého, nevediac, čím si prechádza. O prirodzenej a plastickej kráse. O ženskej dôstojnosti. A vôbec o ľudskej dôstojnosti. Teda celkovo „nič vážne“. Iba také ľahučké témy – ako vlnky na francúzskej riviére. Po skončení filmu som si hneď vyhľadala dáta o režisérke a scénaristke. Mladá baba v mojom veku. Myslím, že sme sa pochopili. Čítajúc komentáre tuná sa mi zazdalo, že čarovné krivky Zahie Deher a jej dámske dobrodružstvá vedia odviesť pozornosť niektorých divákov od pointy tohto filmu. Čo mi je ľúto. Osobne by som posunula vekovú hranicu na 15+ alebo radšej 18+. (28.06.2020)

Ostýchavá černovláska Naïma v podání Miny Farid působila přirozeně a docela sympaticky, jen jsem nějak nepochopila, čím ji tak uhranula její umělohmotná sestřenice Sofie. Benoît Magimel sice trochu zestárnul, ale hrát pořád umí, to se mu musí nechat. Velká škoda, že nedostal víc prostoru. Zoufale povrchní příběh o dospívání táhla na svých bedrech ženská karikatura Zahia Dehar, což prostě ve výsledku nemohlo dopadnout dobře. Vychválit ale musím oduševnělou hudbu, která příjemně dotvářela letní náladu filmu. (45%) (03.01.2022)

Tápání dospívajících se dá uchopit všelijak. Někdo jej pojme jako romantické oťukávání pod jasnou noční oblohou, jiný jako koloběh chlastu, výtržnictví, experimentů s drogami a sexem. Tihle Francouzi na to šli tak nějak povrchně až nijace. Režisérka Rebecca Zlotowski totiž nechává své postavy tak nějak přežívat a užívat a je na divákovi, jak si právě viděné uspořádá a pojmenuje. Šestnáctiletá dívka žije na francouzské Riviéře a na prázdniny k ní přijíždí starší sestřenice z (té velké) Paříže. Je to jiná liga, požitkářka, bez emocí, zvyklá na jiný životní styl a do barů chodící zásadně bez peněženky. Sestřenice přijmou pozvání na jachtu bohatého sběratele umění a jeho kamaráda, užívají si výletů, skočí s nimi na večeři, zajedou na návštěvu jejich prachaté přítelkyně. Z každého setkání si mladší z dívek vždy něco (snad dobrého) vezme. Horší je to ovšem s divákem, který si z tohohle sluncem zalitého vyprávění nevezme skoro nic. Sledujeme dva odlišné životní postoje a najednou je jaksi konec. Přitom potenciál byl. PS: přifouknutá Zahia Dehar je zajímavá bulvární postavička a zřejmě velká fotbalová fanynka, viz komentáře ostatních uživatelů. (11.01.2021)

Pokud se máme bavit o umění, tak to je tady těžko. Kámenem úrazu je ústřední role. Zahia Dehar, až nápadně připomínající vyžilé peroxidové Aranky z Ostrava- Přivoz (ne že by to nebyly fešandy, často ozdobené šátkem s květinovým motivem přes ramena a zlatým chrupem v celém úsměvu ), od své životní role, kdy coby sedmnáctiletá, oděna jen do mašle v rozkroku, podržela na bujarém večírku dvěma nagelovaným kopačkám, které následně zažalovala za sexuání zneužití, což už samo o sobě vyznělo všelijak, nijak nepokročila. Evidentně nepoučitelná i nadále pokračuje v nejlehčím módu. Ono by na to zas tolik nebylo, jenomže místo rajcovní éterické bytosti ražení Laetitia Casta, máme možnost v podstatě celý snímek ohlížet odhalenou, vulgární šlápotu, promenádující se bez vršku, nebo bez spodku, nebo roztahující nohy, pochopitelně silikonem ani botoxem se nešetřilo, prostě Oscar za kostýmy nehrozí.., což chlípné pánské publikum rádo ocení, však o žádné velké herectví se nejedná, ani neuvidíte nic, co byste ještě neviděli. Na pornhub bez problému narazíme na lepší herecké výkony, navíc vizuálně příjemnější, a to je co říct. Bardotka byla taky poleno, ovšem její exhibice byly z jiného vesmíru. Přitom snímek jakýs takýs příběh má, takže z mé strany: pakliže by byla obsazena do hlavní role dívka méně vyžilá, rafinovaně vnadná, ale herecky talentovaná, nikoli takto laciná, jistě by se to u mě setkalo s lepší odezvou. Komediální, psychologický snímek si představuji jinak. A může tam být erotických scén víc, než písku na dece. (20.11.2020)