Oleg

Takhle nějak to chodí ve skutečném životě, ani se nemusíte živit řezničinou. Olegova naivita mě místy pěkně štvala, ovšem musím uznat, že celkem slušně zabodoval, když se bez pozvání vetřel na večírek pro uměleckou smetánku a nabalil tam nóbl blondýnu. To jsem se fakt nasmála. Jenže ráno přišlo vystřízlivění a Oleg se v dobré víře přiznal, že není herec, ale jenom řezník. To jsem se chlámala podruhé a naposled. Pak už totiž byl pouze oním obětním beránkem, kterého v dětství tolik litoval. Držela jsem mu pěsti, aby se z toho marastu, do něhož zabředával stále hlouběji, dostal bez větší újmy na zdraví. (75%) (18.05.2021)

Film, z kterého s každou další minutou vyvěrá stále silnější pramen beznaděje, kde se zoufalství snoubí s bezradností, kde víra v sebe je pošlapána vírou v druhého jen proto, že strach z vlastního zklamání a posléze i z toho, kdo nade mnou má kontrolu, je větší než odhodlání najít v sobě vnitřní sílu a postavit se sám za sebe a za svou svobodu. Hlavní hrdina přijel do Belgie, aby pracoval jako řezník, jenže po nezaviněném incidentu je propuštěn a jelikož pracovní povolení má jen na toto konkrétní pracovní místo, buď se vrátí zpět do Lotyšska, nebo se pokusí načerno protlouct a docílit původního záměru vydělat peníze. Celým filmem se jako spojovací prvek táhnou obrazy hlavního hrdiny plavajícího, klesajícího, topícího se v jezeře pod silnou vrstvou ledové kry, což je příznačná metafora, která asi nejlépe symbolizuje mentální rozpoložení Olega, jehož s jedinečným citem pro vyznění postavy bezchybně ztvárnil Valentin Novopolskij. Filmu velmi prospívá také realisticky vykreslené prostředí novodobého otroctví a lidí, kteří se zde pohybují, jakož i scény vykreslující beze slov zoufalství hlavního hrdiny, když se například toulá bezcílně Bruselem, nebo když musí přinést šéfovi alkohol a nemá peníze. Hodně silná pak byla scéna z lesa, jež byla dle slov hlavního herce, který film osobně uvedl v Košicích, celá improvizovaná bez toho, aby byla rozepsaná ve scénáři. Zkrátka bravurní studie toho, jak to taky může vypadat, když Východoevropan přijede do západní Evropy jako levná pracovní síla. Za mě spokojenost. [27. Art Film Fest Košice] (20.06.2019)

Původně jsem si myslel, že ten film ani neuvidím, jelikož jediná momentálně sehnatelná verze je o pár minut kratší a jediné existující anglické titulky jsou k té delší, takže vůbec nepasují a abych se na to mohl podívat, musel bych je pořád přenastavovat. Nakonec jsem to ale chtěl natolik vidět, že jsem si dneska řekl, že to snad zvládnu a tak jsem se do toho pustil. A opravdu jsem musel čas titulek co chvíli upravovat, ale na kvalitách filmu to u mě naštěstí nezměnilo nic, protože do jeho atmosféry jsem se dostal a v tom případě můžu správně posoudit i vše ostatní. A i když to mělo na psychologii hlavní postavy Olega určitě mnohem víc zapracovat, aby pak jeho jednání bylo pochopitelnější (fakt nechápu, proč se s Andrzejem paktoval tak dlouho, když už je od pohledu jasné, že to je strašné hovado), i tak je to ve výsledku docela funkční drama, které ví, o čem chce být a dokáže to i správně předat. Ten filmařský styl dost připomínající styl Andrey Arnold mi docela sedl a je to jeden z výjimečných případů, kdy mi rozklepaná kamera nevadí a co se týče příběhu, napínalo mě jeho vyvíjení i to, kam až se Olegovo přežívání v Bruselu vyvine. Jen škoda, že to víc nepředstavilo jeho minulost (protože takhle skoro vůbec netuším, proč do toho Bruselu jel) a že si Kursietis neodpustil ty zbytečně dovysvětlující a strašně křečovité scény už tak dost očividného, protože i tohle mi tam celkem vadilo. Na slabé čtyři hvězdy to ale vidím určitě, na ty toho Oleg nabízí dost. Slabé 4* (27.12.2022)

Na ruční kameru si je potřeba zvyknout, a já musel tak trochu přetrpět i prostředí východoevropských kriminálních výrostků, kteří tady nejsou zobrazeni coolově po “guyritchieovsku”, ale realisticky odpudivě. Jak ale hlavní postava pod psychickým nátlakem klesá hloubš a hloubš, film víc a víc vtahuje a je zajímavě uzavřený. Slušné malé drama. [Cannes] (18.05.2019)

Výborná dramatická kostra medzi bipolárnymi osobnosťami a bývalými kamarátmi. Medzi sebavedomím a submisívnosťou a medzi otrockým využívaním a slepou dôverou. Oleg opisuje zákutia tých najspodnejších vrstiev pracovného trhu európskeho spoločenstva, t.j. obchodom s ľuďmi a príkoriami, ktoré v tomto boji stoja obom stranám zákona. Príde aj na katarziu, hoci veľmi relatívnu. Oslobodenie z novodobého "otroctva" bez akýchkoľvek možností úteku (peniaze, strata dokladov, fyzické a psychologické podmanenie) je takmer neuskutočniteľné, preto treba používať rozum a byť odvážny, keď sa ešte dá. Takým, ako Oleg, to treba vykričať pri prvej Andrzejovej zrade [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)