Oleg

Původně jsem si myslel, že ten film ani neuvidím, jelikož jediná momentálně sehnatelná verze je o pár minut kratší a jediné existující anglické titulky jsou k té delší, takže vůbec nepasují a abych se na to mohl podívat, musel bych je pořád přenastavovat. Nakonec jsem to ale chtěl natolik vidět, že jsem si dneska řekl, že to snad zvládnu a tak jsem se do toho pustil. A opravdu jsem musel čas titulek co chvíli upravovat, ale na kvalitách filmu to u mě naštěstí nezměnilo nic, protože do jeho atmosféry jsem se dostal a v tom případě můžu správně posoudit i vše ostatní. A i když to mělo na psychologii hlavní postavy Olega určitě mnohem víc zapracovat, aby pak jeho jednání bylo pochopitelnější (fakt nechápu, proč se s Andrzejem paktoval tak dlouho, když už je od pohledu jasné, že to je strašné hovado), i tak je to ve výsledku docela funkční drama, které ví, o čem chce být a dokáže to i správně předat. Ten filmařský styl dost připomínající styl Andrey Arnold mi docela sedl a je to jeden z výjimečných případů, kdy mi rozklepaná kamera nevadí a co se týče příběhu, napínalo mě jeho vyvíjení i to, kam až se Olegovo přežívání v Bruselu vyvine. Jen škoda, že to víc nepředstavilo jeho minulost (protože takhle skoro vůbec netuším, proč do toho Bruselu jel) a že si Kursietis neodpustil ty zbytečně dovysvětlující a strašně křečovité scény už tak dost očividného, protože i tohle mi tam celkem vadilo. Na slabé čtyři hvězdy to ale vidím určitě, na ty toho Oleg nabízí dost. Slabé 4* (27.12.2022)

Velmi příjemné překvapení varského festivalu, od kterého jsem toho moc nečekala a byla připravená, že dostanu další průměrné evropské drama. Oleg je ale mnohem víc. Je to oduševnělá, dojemná, empatická a intenzivní sonda do života jednoho malého človíčka, který pro svět nikdy nebyl a nebude podstatný. Jeho problémy jsou ale dost závažné a film diváka dokáže svojí nalehávou kamerou vtáhnout s přehledem do děje. Oleg je navíc strašně sympatická a nevinná postava, které přejete šťastný osud už od začátku. Krásně zpracovaný pobaltský snímek, který mě jako jeden z mála chytl na KVIFFu za srdce. KVIFF 2019 (05.07.2019)

Tak tohle mě jako mladého stopaře neskutečně zasáhlo, jelikož jsem se v některých scénách opravdu dost poznával. Stačilo mi pomyšlení na spaní v městském parku jarní Wrocławi, kdy jsem na tom byl pořád dobře, jelikož jsem byl finančně založen, což hlavní postava snímku strádala a o tom i snímek vlastně byl, o levné pracovní síle. Drsná, nemilosrdná realita a “příšerná” atmosféra se v tomto díle Jurise Kursietise zaryje divákovi pod kůži a beznadějnost se stupňuje každou sekundou. Velmi, velmi silný zážitek. /MFFKV2019/ (01.07.2019)

Výborná dramatická kostra medzi bipolárnymi osobnosťami a bývalými kamarátmi. Medzi sebavedomím a submisívnosťou a medzi otrockým využívaním a slepou dôverou. Oleg opisuje zákutia tých najspodnejších vrstiev pracovného trhu európskeho spoločenstva, t.j. obchodom s ľuďmi a príkoriami, ktoré v tomto boji stoja obom stranám zákona. Príde aj na katarziu, hoci veľmi relatívnu. Oslobodenie z novodobého "otroctva" bez akýchkoľvek možností úteku (peniaze, strata dokladov, fyzické a psychologické podmanenie) je takmer neuskutočniteľné, preto treba používať rozum a byť odvážny, keď sa ešte dá. Takým, ako Oleg, to treba vykričať pri prvej Andrzejovej zrade [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)

Na ruční kameru si je potřeba zvyknout, a já musel tak trochu přetrpět i prostředí východoevropských kriminálních výrostků, kteří tady nejsou zobrazeni coolově po “guyritchieovsku”, ale realisticky odpudivě. Jak ale hlavní postava pod psychickým nátlakem klesá hloubš a hloubš, film víc a víc vtahuje a je zajímavě uzavřený. Slušné malé drama. [Cannes] (18.05.2019)