Oleg

Tak tohle mě jako mladého stopaře neskutečně zasáhlo, jelikož jsem se v některých scénách opravdu dost poznával. Stačilo mi pomyšlení na spaní v městském parku jarní Wrocławi, kdy jsem na tom byl pořád dobře, jelikož jsem byl finančně založen, což hlavní postava snímku strádala a o tom i snímek vlastně byl, o levné pracovní síle. Drsná, nemilosrdná realita a “příšerná” atmosféra se v tomto díle Jurise Kursietise zaryje divákovi pod kůži a beznadějnost se stupňuje každou sekundou. Velmi, velmi silný zážitek. /MFFKV2019/ (01.07.2019)

Na ruční kameru si je potřeba zvyknout, a já musel tak trochu přetrpět i prostředí východoevropských kriminálních výrostků, kteří tady nejsou zobrazeni coolově po “guyritchieovsku”, ale realisticky odpudivě. Jak ale hlavní postava pod psychickým nátlakem klesá hloubš a hloubš, film víc a víc vtahuje a je zajímavě uzavřený. Slušné malé drama. [Cannes] (18.05.2019)

Takhle nějak to chodí ve skutečném životě, ani se nemusíte živit řezničinou. Olegova naivita mě místy pěkně štvala, ovšem musím uznat, že celkem slušně zabodoval, když se bez pozvání vetřel na večírek pro uměleckou smetánku a nabalil tam nóbl blondýnu. To jsem se fakt nasmála. Jenže ráno přišlo vystřízlivění a Oleg se v dobré víře přiznal, že není herec, ale jenom řezník. To jsem se chlámala podruhé a naposled. Pak už totiž byl pouze oním obětním beránkem, kterého v dětství tolik litoval. Držela jsem mu pěsti, aby se z toho marastu, do něhož zabředával stále hlouběji, dostal bez větší újmy na zdraví. (75%) (18.05.2021)

Výborná dramatická kostra medzi bipolárnymi osobnosťami a bývalými kamarátmi. Medzi sebavedomím a submisívnosťou a medzi otrockým využívaním a slepou dôverou. Oleg opisuje zákutia tých najspodnejších vrstiev pracovného trhu európskeho spoločenstva, t.j. obchodom s ľuďmi a príkoriami, ktoré v tomto boji stoja obom stranám zákona. Príde aj na katarziu, hoci veľmi relatívnu. Oslobodenie z novodobého "otroctva" bez akýchkoľvek možností úteku (peniaze, strata dokladov, fyzické a psychologické podmanenie) je takmer neuskutočniteľné, preto treba používať rozum a byť odvážny, keď sa ešte dá. Takým, ako Oleg, to treba vykričať pri prvej Andrzejovej zrade [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)

Velmi příjemné překvapení varského festivalu, od kterého jsem toho moc nečekala a byla připravená, že dostanu další průměrné evropské drama. Oleg je ale mnohem víc. Je to oduševnělá, dojemná, empatická a intenzivní sonda do života jednoho malého človíčka, který pro svět nikdy nebyl a nebude podstatný. Jeho problémy jsou ale dost závažné a film diváka dokáže svojí nalehávou kamerou vtáhnout s přehledem do děje. Oleg je navíc strašně sympatická a nevinná postava, které přejete šťastný osud už od začátku. Krásně zpracovaný pobaltský snímek, který mě jako jeden z mála chytl na KVIFFu za srdce. KVIFF 2019 (05.07.2019)