Kým sa tancuje

Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) (12.11.2019)

Jeden z mála filmů, o kterým jsem dlouho věděl, chtěl jsem ho vidět, ale nebylo kde. Tak až letošní Mezipatra. Šel jsem na to bez očekávání a - líbilo se mi to hodně. Trochu asi taky pomohlo, že Gruzii mám tuze rád a film ji zachytil (včetně jídla!) pro mě výborně. Neotřelý téma, báječně zahraný (Levan Gelbakhiani!!), skvěle natočený (viz ten dlouhej záběr na svatební párty, jak kamera prochází místnostmi a přitom zabírá Meraba... nebo to rozednívání po jiný oslavě, kde Merab tančí v paruce pro Irakliho, na krásně zakomponovanou pecku Honey od Robyn, jó, to jsem měl úplně husí kůži!). A ten soundtrack! Jako jo, někdo může lamentovat, že scénář se nevyhne pár klišé, některý postavy jsou takový prkenný, ale tenhle film o tomhle tématu a v týhle zemi, to je potřeba hodnotit trochu z větší šířky. Je úžasný, že takovej film vzniknul, i když to neměl lehký (a nemá to lehký, hodně mě mrzí ty násilnosti kolem premiéry filmu v Tbilisi a Batumi v těchto dnech...). A pokud Levan Akin říká, že film začal dělat v reakci na (násilně rozprášenou) první pride v Tbilisi v roce 2013, tak klobouk dolu a držím jim palce. PS: Přesto všechno mě to úplně nalákalo, abych se tam zas vypravil! (10.11.2019)

Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. (10.07.2020)

"V gruzínském tanci neexistuje sexualita!" Dokud se tančí by se pravděpodobně ztratilo v přehršli filmů s queer tematikou, nicméně jelikož se odehrává v Gruzii, jež není gayům úplně nakloněna, a navíc vedle toho nabízí pohled za kulisy tamních tradic (tance, svatby, rodinné zvyky), tak působí na diváka jakýmsi zvláštním a nevídaným dojmem, byť jde příběhově o již viděné téma společensky neuznávaného vztahu. Velice mě zaujaly všechny taneční a hudební sekvence, jež měly opravdu své kouzlo. Snad jen vztah mezi oběma hlavními hrdiny mohl být možná rozveden více. Slabší čtyři hvězdičky! (08.06.2020)

Levan Akin natočil zajímavý vhled do kultury, která má svoje kouzlo, ale také striktní pravidla nedovolující jakoukoli odchylku. Zápletka filmu je vlastně velmi prostá. Hlavní hrdina Merab se už od dětství věnuje národním tancům, bojuje s chudobou celé rodiny a pohrdá nezodpovědným bratrem. Do tanečního souboru přichází nový mladík, Merab ho nejdřív vnímá jako konkurenta, postupně se s ním ale sbližuje. Homosexualita se ale v Gruzii vůbec nenosí... Upřímně si myslím, že z tak přitažlivého námětu šlo vydolovat o něco více, působivějších filmů s coming out tematikou jsem viděla hned několik. Minimálně jako seznámení s jinou kulturou na východě Evropy (tradiční jídlo, svatební obřady, všudypřítomný tanec) je to ale drama velmi slušné. (01.05.2020)