Krtko

[FOD 2008, LFŠ 2008] „Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog.“ Surrealistický náboženský western o bezohlednosti, násilí a lidské duši, kde se stejně jako ve Vyměněných hlavách nezapře pantomimická minulost Jodorowského. Jinak Jodorowsky přísně rozděluje násilí na kreativní a destruktivní. On dělá umění. Chtěl dosáhnout osvícení, což vyvrcholilo snímkem Svatá hora, ale i v dalších dílech včetně Krtka se vyskytuje očistný prvek ohně a motiv bájného ptáka Fénixe. Děj moc nehledejte. V Jodorowského filmech se až na zacyklenou Svatou krev jde odněkud někam a na diváka se ze všech stran řítí autorovy alegorické vize, metafory a skrytá symbolika za doprovodu zvláštního zvukového doprovodu a rychle se měnících výrazně kolorovaných obrazů, které při pozorném sledování navozují hypnotický stav ne nepodobný účinkům LSD. (17.03.2008)

Ano, patřím k omezeným idiotům, jak řekl Jodorowsky - komu se film nelíbí, je omezený idiot... vy pětihvězdičkáři jste zase osvícenci noo. Podle mě je film umění KRÁSNÉ. A to je to, co mi v Krtkovi chybělo. Opravdu se nechci dívat se na zvrhlé, perverzní, nechutné, zvrácené a fakt hodně hnusné výjevy. Dělat z tělesně postižených lidí ještě větší postižence a chudáky - jako pardon, ale tohle nemám za potřebí. Dělat ze stařen ještě starší a nechutně perverzní baby, to teda taky ne. Závěrečná střelba je vrchol zvrácenosti. Na filmy se nedívám proto, abych viděla hnus. Krtek mi ze začátku přišel docela nápaditý a originální, což mám ráda - tím myslím první část, kdy šlo o pistolnický souboj. Ale události potom mi úplně celý dojem pokazily. Jodorowsky až moc zatlačil na pilu. Pořád jsem se v tom snažila najít "něco". Jenomže to něco jsem nenašla a zbyl mi jenom ten "hnus". A kvůli tomu jsem celou známku srazila, protože mi to pokazilo celý film. Jednou jsem se pousmála, to přiznávám - při scéně "zázrak", jak si hráli na ruskou ruletu, ale jinak jsem se šklebila a nechápala, proč se režisér najednou rochní v takových výjevech. Bylo to jako kdyby se z lidí snažil udělat co největší chudáky, mrzáky, odporné individua apod. Působilo to na mě asi tak, jako když si někdo stoupne před vozíčkáře nebo postiženého člověka, ukáže na něho prstem, začne se smát na celé kolo a ještě na něho plivne. Tohle je můj hlavní pocit z filmu. Ty dvě hvězdy jsou za první půlku filmu. Ještě jsem asi zapomněla dodat, že kdyby vše skončilo tím, jak El Topo zabil poslední ho pistolníka, tedy spíš, jak pistolník zabil sebe a tím vyhrál, tak film hodnotím výš ;) jde mi čistě jen o ten strašný konec. (29.07.2008)

Film je to sice těžko pochopitelný, ale zpočátku jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Ovšem... Vizuálně velmi přitažlivé, doprovázeno krásnou hudbou, přesto po hodině a čtvrt "vymýšlení" a "hledání" významů jednotlivých výjevů (což mě ohromně bavilo), jsem se začal docela ztrácet a zážitek už nebyl tak intenzivní, spíše naopak. Snad to bylo pokročilou nocí, snad to bylo únavou... snad to bylo onou stopáží - nevím, nicméně poslední třetina mě už spíše nudila a (říkám to překvapen sám sebou) na všechen ten příval násilí a bizarností jsem si vlastně už z předchozích částí filmu zvykl. Proto to průměrné hodnocení tohoto jistě nevšedního snímku. Nevylučuju ovšem, že se na to ještě podívám...:-) (12.11.2007)

Už prvé sekundy filmu mi jasne naznačili, o čo tu vlastne pôjde. Po púšti cvála na čierno odetý pištolník so svojím nahým(!) synčekom. No a čo nasleduje potom sa slovami opísať nedá. Je to tak bláznivé a tak bizarné, že to už má s nejakým umením máločo spoločné. Asi môžem byť rád, že v polovičke 70. rokov skrachovala Jodorowského verzia sci-fi románu Duna. To by už tí, čo kritizujú Lynchovu verziu, asi už neprekusli vôbec. Zhrniem to takto. Poznám človeka, čo by na EL TOPO povedal: ,, Za také filmy by nemali platiť diváci, ale tvorcovia by mali platiť divákom za to, že si ho vôbec pozreli." Keďže som za to nezaplatil a takisto mi za to nezaplatili ani tvorcovia, tak si myslím, že sme si kvit. (11.03.2011)

(1001) 2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici. (06.12.2009)