Kde je moje tělo?

I když mám ráda francouzské filmy, tak jsem se trochu bála, že mě to bude nudit. Nakonec jsem mile překvapená. Ze začátku filmu jsem si říkala, na co to sakra koukám, je to zrození Addamsovi rodiny? Ale pak mi pomalu docházela ta spojitost a bylo to prostě úžasné. Ať je to jakkoliv divné, tak mě to bavilo, užívala jsem si ten film, je to krásné nastupující romantické drama s vedlejším dějem v podobě osamocené ruky (ano, teď to zní divně, ale dejte tomu šanci). Konec mě trochu vylekal, čekala jsem něco jiného, takže jsem pak yla vlastně potěšená, ale očekávala bych uzavřený konec než otevřený, za to mají tvůrci velké minus. Hudebně je to perfektní, animace by mohla být lepší, misty jsem si myslela, že se mi seká obraz. (07.02.2020)

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že když za poslední léta narazím na nějaký dospělácký animák, tak v tom mají většinou prsty francouzští animátoři. Skoro to vypadá, jak kdyby se ve Francii vzchopila nějaká vlna tvůrců, kteří mají nápady a nebojí se jej použít. Kde je moje tělo? je třeba přesně v tom duchu dospěláckého animáku, kterému neodpářete skvělou hudbu, velice pěkné animace a mnohokrát nesmírně zajímavé myšlenky. Film totiž zachází svým námětem až do abstraktna a tak je třeba hodně koukat na to, co se na obrazovce děje. Jak zde píše Dzeyna. Divné, ale něčím zatraceně zajímavé. (15.07.2020)

Film je prostředek, jímž se dají říct i takové věci, které skrze žádné jiné médium sdělit nejdou. Nejnovějším důkazem je tento animovaný snímek, gejzír tvůrčích, scenáristických a režijních nápadů, formálně, obsahově i emocionálně strhující, nepředvídatelný, do detailu promyšlený a zkrátka krásný a úžasný. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou na psychické i fyzické úrovni a odehrává se ve dvou rovinách, kdy v jedné sledujeme příběh hlavního hrdiny, zamilovaného doručovatele pizzy, a ve druhé jsme svědky surrealistické a napínavé odysey jeho omylem uříznuté ruky, která ožije a rozhodne se najít svého majitele. Působivý, intenzivní a prudce originální film je pokaždé o krok napřed před divákem, chytře si pohrává s jednotlivými motivy, konkrétními obrazy i vypravěčskou strukturou a precizně, s lehkostí, humorem, ale i velkou porcí smutku naplňuje unikátní a osobitou vizi, která vás zcela uhrane a jako bonus vás naučí skutečně vnímat svoje ruce a vážit si jich. (10.10.2019)

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

Poměrně zajímavý surrealistický francouzský milostný příběh prezentující se coby animovaný film, který jako první vyhrál hlavní cenu v Critic's Week v Cannes. Snímek je svým rozkvětem a pohádkovostí nemálo podobný snímku stejných autorů 'Amélie z Montmartru' (2001). Tentokrát tu na jedné straně máme příběh oddělené ruky snažící se vrátit domů a na straně druhé osud chlapce Naoufela pocházejícího z Afriky, kterému vlivem automobilové nehody zemřou rodiče a živí se jako rozvozce pizzy. Zdánlivě nesourodé dějové linky jsou však překvapivě ve svých výpovědích plně harmonizující. Samotná ruka se snaží přežít v drsné realitě všedních dnů se všemi svými nástrahy a chlapec se snaží naopak přetrvat a vzejít do přízně dívky, do které se zamiloval, a však určitý ostych mu nedovolí to dát přímo najevo. Je to film, který mísí hororové prvky s prvky milostného milosrdenství. Je to film plný filozofie a životního očekávání. A do třetice je to film plného pocitu strachu nad ztrátou určitosti, kterou svou cestou životního údělu Naoufel získá. Příběh se liší stylem, tónem a dokonce i žánrem, ale ve svém smyslu je sepsán tak, že se vše vzájemně dokonale doplňuje. Ve svém artovém pojetí je snímek krapet složitější. Ve jádru má však ohromnou sílu představivosti života jednotlivců pocházejících odjinud a myšlenkové přizpůsobení místních lidí k takovému jednotlivci. Snímek je tedy v jádru věci politickým moralyzačním aspektem, avšak nenásilně uchopitelný. A tak u6 záleží jen na samotném divákovi, jak už s touto poutavou jedinečností naloží. (12.02.2020)