Nemocnica na okraji mesta

Čím jsem starší, tím více se mi tento seriál líbí a těším se, až ho budou reprízovat. Skvělí herci, složité mezilidské vztahy citlivě podané, vypiplané dialogy. A to si vezměte, že tento seriál vznikl v době tuhé normalizace. To lze poznat samozřejmě na postavě doktora Cvacha, která je dost přestřelená. Prostě parádní "rodinná pouta". (03.10.2010)

Stěží najdete lepšího představitele specifického žánru jménem český televizní seriál, než jakým je "Nemocnice". Když pominu skvělé herectví Mistra Kopeckého a jiných, tak nejvíce na tomto seríálu oceňuji, že v době tuhé normalizace, kdy se točil jeden politicky zaměřený blábol za druhým, se "Nemocnice" úspěšně vyhnula "soudruhování" a politickému agitování. Dá se na to koukat i dneska, aniž by se člověk nasral. (23.03.2003)

Včera jsem náhodou viděl jeden z dílů Nemocnice a i když jsem si mlhavě pamatoval dokonce děj onoho dílu, překvapilo mne jak je to koukatelné i po tolika letech. A to i přes šílenou módu, odlesky do kamer od lesklých věcí, přesvícené noční scény, neuměle udělaný nemocniční výtah apod... Dietl ty osudy prostě podal věrohodně. Velkou zásluhu na tom mají asi hlavně herci, protože v seriálu se tenkrát vyskytli prakticky všichni z tehdejších serebrit. Nelze opomenout hudbu pana Klusáka, kdy i po tolika letech vám ústřední melodii zapíská každý... Za mne je to tedy za 4 umělé krčky. * * * * (07.08.2015)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)