Emily in Paris

Na kulturních stereotypech založený seriál o nesympatických lidech s nesympatickými názory, pracujících v nesympatické branži a dělajících nesympatické věci. Navzdory tomu všemu se na to ale překvapivě dobře kouká, pro mě osobně i lépe než na podobně laděný The Devil Wears Prada. Guilty pleasure par excellence. 70% (17.05.2021)

Cukríkovo zobrazený Paríž tak, ako to vie hádam len Darren Star. Už pri tvorbe Sexu v meste bol New York samozrejme ďalšou a takmer hlavnou postavou v seriáli. Tu je tou postavou mesto Paríž. Inak ale nevidím príliš veľkú spojitosť medzi týmito dvoma seriálmi. Sex v meste skúmal hlavne vzťahy a sex, kým Emily in Paris sa trochu viac zaoberá obchodnou stránkou veci, pretože ako Luc v seriáli povedal: Američania žijú, aby mohli pracovať. Lily Collins je veľmi sympatická. Len preto jej odpustíte fakt (POZOR SPOILER), že hneď ako sa rozíjde so svojim frajerom v Chicagu, vyspí sa minimálne s tromi chlapmi. V podstate ako to tu už bolo poznamená, je to remake filmu Diabol nosí Pradu, len bez Meryl Streep a Anne Hathaway. Seriál odporúčam všetkým, ktorí obľubujú Francúzsko, Paríž, módu, Instagram, Biznis a samozrejme trochu sexu. (17.10.2020)

i když tahle agresivně optimistická a pozitivní záležitost není ničím víc než jen souborem všech myslitelných klišé o Francouzích,Američanech,Paříži atd,nějakým zázrakem se na ní dá - až na pár opravdu otravných momentů - celkem v pohodě koukat.Emily In Paris opravdu není moc dobrý seriál,nicméně proč si v současné době nedopřát trochu té z reality vytržené (většinou) prosluněné podívané...60% (30.10.2020)

Je fakt, že roky tady nic podobného (klišovitého, ale vydařeného) nebylo, čili chválím a nesejde na tom, že se bavíme o lehkém žánru. Příjemně se na to kouká a pro teplý máslový croissant by jeden vraždil. Záležitost se bude zamlouvat především ženám, které jsou rády hezky upravené, romantické a mají smysl pro humor, protože ironií a narážek na cokoli iracionálního, však aktuálně moderního či tradičně nacionalisticky francouzského je v seriálku požehnaně. A to je v pořádku, poněvadž ačkoli nezobecňuji, mé dvě, vcelku drahé, přítelkyně se odhodlaly státi se oficiálně Francouzskami a vlastně se jimi už i za ty roky legitimně staly, jakože mají papír, ovšem že by je francouzská společnost tak vnímala? Ani náhodou. Jedna kvůli svému snu pověsila na hřebík slibně rozjetou kariéru v oboru transplantačním a od léta léta Páně devatenáct set devadesát devět povýšila až na asistentku asistentky veterináře (o práci ve zdravotnictví nesměla ani snít), čili vytírá a sem tam něco podá asistentce, státnice a jiné jazykové ofikozkoušky má, ale málo platné, děvucha z Prajské asi do Catherine Deneuve nedorostla, čili krom single života, (neboť ohromit dokázala jen podobné přistěhovalce, ale ona nerada, ona by toho Belmonda...) a podřadné práce má ve svém pronajatém, periferně pařížském 22m2 kutlochu (alias bytě) nataháno pět smradlavých koček, které nafasovala v práci, plus jednu závojnatku, kterou obměňuje. Vozí se metrem a chodí na procházky kolem řeky. Nic proti ničemu, ale toto je prý také verze naprosto perfektního pařížského lajfu. Nevím. Druhá se rozloučila s vysokou pozicí v síti světově proslulých hotelů, aby se odevzdala charismatickému žabožroutu a nadšeně mu rodila děti, o které se stará od začátku milénia dosud. Slíbenou metropoli si užila za ty roky 4x3 dny, bydlí v městečku u studeného moře, kde je jeden hrad, odkud jednou za čas startují plachetnice na závod kolem světa, dvakrát tudy projela etapa TdF, jinak tam zdechl pes. Na každoroční návštěvu rodné země nemá prostředky, čili tak jednou za 5 let a to se pak slaví. Pracovat by chtěla v normálním, jakémkoli zaměstnání, myšleno ne jako pomocná síla, ale nikdo ji zaměstnat, pod všelijakými veskrze trapnými záminkami, nechce. Takže se celé roky utěšuje, že to snad jednou prolomí a u toho je pochopitelně na koni, jak úžasně se nám z té Poruby, vdala. Údajně je to celé děsně šik. O kamarádkách, které to roztočily v Anglii, Itálii, státech, ve Švédsku nebo na Krétě se vlastně už nikdy nebavíme. Myslím ty ženy, které krom úspěšného soukromí našly i docela zajímavé uplatnění na poli společenském a profesním. Samozřejmě, že to nebude všude stejné a že jsou i případy kladné, však po tom, co poslouchám desítky let, jsem se u seriálu Lily Collins od srdce zasmála. Něco na tom bude. Seriál je sice naivní, ale oku libější než Sex ve městě, kde se čtveřici nepohledných, nepříliš sympatických, postarších žen nepodařilo snad ani jednou nastajlovat vkusněji, než tuhle půvabnou dceru velkého Phila. (17.10.2020)

O seriálu jsem věděla, ale nezajímal mě...až jednou - v sobotu, kdy chcete vypnout a ničím si zbytečně nezatěžovat hlavu, na něj došlo..A bavilo mě to. Líbí se mi koncept do 30ti minut dílu, svižnost, čistota a podání seriálu. Bavila jsem se, párkrát jsem dostala solidní záchvat smíchu a zfoukla jsem to za jedno odpoledne :) Těším se na další řadu, ale způsobem, že to do té doby v klidu přežiju :D (03.07.2021)