Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (288)

plagát

Aquaman a stratené kráľovstvo (2023) 

Vě většině ohledů velmi podobné prvnímu dílu, jen o trochu víc "marvelizované" a s trochu méně dopečenými speciálními efekty. Osobně mě potěšilo environmentální poselství příběhu (ač docela zbanalizované), a hráčům Warcraftu 3 bude zas velmi povědomá zápletka kolem hlavního záporáka. Dohromady tedy v rámci komiksáren lehoučký nadprůměr - ale jako finále DCEU bych si byl přecejen přál něco silnějšího. 65%

plagát

The Beekeeper (2024) 

Možná nejšablonovitější stathamovka vůbec, a to je sakra co říct. Asi do polovičky filmu jsem si nebyl jistý, jestli se nedívám na lehce subverzivní žánrovou parodii. Bohužel tomu ale chybí jakýkoliv nadhled, a všechna ta absurdně přemrštěná klišé vyloženě bolela, ač jsem sebevíc zkoušel vypnout mozek. 25%, hlavně za Jeremy Ironse a pár slušných kaskadéřin.

plagát

Obi-Wan Kenobi (2022) (seriál) 

Ewan je excelentní v titulní roli a místy se zdaří i nějaký ten nostalgický fan service. Jinak je ale nový Obi-Wan především spektáklem promarněného potenciálu. Dějové zvraty často dávají pramálo smyslu, postavy nezřídka jednají naprosto stupidně a/nebo v rozporu s etablovanou povahokresbou, a většina těch nových je silně nezajímavá nebo dokonce otravná. Kdyby to někdo osekal na cca dvouhodinový film a pár scén přetočil, byl by to velmi solidní přírůstek do SW kánonu. S tím, co "Mouse House" ale vyprodukoval, bych byl raději, kdyby Obi-Wanova léta mezi 3. a 4. Epizodou zůstala mysteriozně nedořečena. 55%

plagát

Dve slová ako kľúč (2023) 

Technicky a rozpočtově téměř ohromující, obzvlášť na poměry české kinematografie. Vypravěčsky ale na úrovni nefiltrovaného halucinogenního tripu, s těžce banální zápletkou zabalenou do pozlátka duchovního orientalismu a polo-prázdných sofismů. Alespoň je ale tu hodinu a půl na co koukat. 55%

plagát

Pád domu Usherů (2023) (seriál) 

Takový Zamilovaný Shakespeare pro milovníky gotického hororu. Podobně jako Maddenův líbesbríf alžbětinskému dramatu je totiž Flanaganův House of Usher pro většinu diváků nejspíš "jen" řemeslně zručnou, ale místy zdlouhavou a repetitivní žánrovkou. Někomu, kdo má načtenou předlohu a život jejího autora, ale seriál nabízí mnohem víc - vynalézavé zpracování literární klasiky, plné symbolů, paralel, i malých pomrknutí, a ještě vylepšené štědrým rozpočtem a excelentními hereckými výkony, v čele s hypnotickou Carlou Gugino. Za mě jako cílovku tedy 90%, ale objektivně spíš tak 75%.

plagát

Tvorca (2023) 

Edwardsova Stvořitele mnozí (oprávněně) přirovnávají k pastiši mnoha etablovaných moderních scifek - District 9, Elysium, Avatar, oba Blade Runneři, Animatrix: Second Renaissance, apod. - ale z hlediska diváckého zážitku mi nejvíc připomněl Sandersovu Sněhurku. *** Oba filmy totiž mají zajímavou myšlenkovou premisu, precizně vyzicelovaný vizuál, uhrančivou scéniku a sympatické obsazení vedlejších rolí, ale zároveň jsou také scénáristicky nedotažené, s nevýrazným protagonistou, jejich postavám i světu chybí vnitřní konzistence a potenciálně velmi emočně působivé momenty tak zdaleka nemají zamýšlenou sílu. Hlavní rozdíl nicméně je, že Edwards dokázal za polovinu rozpočtu vykouzlit jedno z nejskvostněji vypadajících scifek posledních let, ze kterého krom promrhaného potenciálu čiší i trocha té duše. *** 70% tedy zaokrouhlím nahoru.

plagát

Telo bez hraníc s Chrisom Hemsworthom (2022) (seriál) 

Myšlenkami i posláním extrémně hodnotné, ale formou spíš na úrovni strojené reality show než opravdového dokumentu. Chápu nicméně, že šlo o zaháčkování co nejširšího publika lifestylovými vylomeninami prvních čtyř dílů, aby pak co nejvíc vyzněly existenciální bomby v posledních dvou epizodách. I tak bych ale od Aronofskyho, Handela, a National Geographic čekal něco exaktnějšího a věděčtějšího. 65%

plagát

Oppenheimer (2023) 

Říkali jste si někdy, jak by asi vypadal The Social Network, kdyby místo studentíků haštěřících se o společenských dynamikách a akciových podílech měl vědce a politiky polemizující o kvantové mechanice, komunismu a závodech ve zbrojení? Nejspíš ne, ale přesně na tuto otázku přináší Nolan odpověď s Oppenheimerem. *** Podobně jako u Finchera se tedy můžete těšit na řemeslně excelentní konverzačku, která vás trochu poučí o historických křivdách a triumfech, ale hlavně vás vtáhne svým vypravěčským umem, precizním herectvím i výrazným hudebním podkresem, a ve výsledku překvapivě rychle uteče. Zásadní rozdíl je ale v celkovém vyznění. Přestože Oppenheimerovu tíživou tématiku efektivně kontrapunktují odlehčenější momenty, celé to totiž spěje k možná nejvíc zdrcujícímu finále v historii filmu. *** Nebál bych se nicméně Oppenheimera zařadit mezi nejlepší filmy posledních pár let, ale i napříč Nolanovou tvorbou. 90%

plagát

Barbie (2023) 

Prvoplánově o genderových rolích a společenských stereotypech, ale v jádru mnohem víc o boji se ztrátou dětských snů a o nalézání vlastní hodnoty tváří v tvář smrtelnosti. Už ale vidím, jak na to sociálně-síťoví válečníci budou dštít síru jako na "mAn-hAtiNg w0ke pRoPag4Ndu". *** Tak jak tak, obsazení má Barbie vynikající, stylizaci fabulózní, a scénář by sice mohl být trochu méně explicitní a moralizující, ale zároveň je velmi důmyslný a nabízí něco zábavného i myšlenkově podnětného pro všechny čtyři demografické kvadranty. 80%

plagát

1899 (2022) (seriál) 

Nový seriál od Friese a bo Odara nabízí nejen silné obsazení a promakaný vizuál, ale také velmi nosnou premisu epistemologické nejistoty. Narozdíl od jejich úspěšného Dark ale 1899 zbytečně rychle opouští uvěřitelné civilní zasazení ve prospěch komplikovaného "mindfuck sci-fi", takže potenciálně velké zvraty mnohdy postrádají narativní váhu. Když už na konci první série většina postav zemřela (některé i několikrát) a děj prostřídal asi 5 různých realit, je vám jako divákovi vlastně celkem jedno, co bude dál. A to je v tomhle případě velká škoda. 65%